Jeho tón byl stejně hluboký, jak si pamatovala, a stejně nebezpečný, ale kupodivu ji už neděsil jako dřív. Kalia se k němu otočila z druhého konce kuchyně. „Všechny mé léky?"

„Ano, všechny.“

Na co by je asi potřeboval? Na tom nezáleželo. Pustila to z hlavy. „Dobře, udělám to.“

„Co říkáš na to, že bych tě provedla po městě?“ nabídla Veda s vřelým úsměvem.

„To bych moc ráda!“ Už se na to těšila. „Ne