Když mě Killian pozval, abych strávila noc v jeho hotelovém pokoji, protože ten můj okupoval večírek roztleskávaček, čekala jsem vlastní manželskou postel. Po překročení prahu jsem však nenašla dvě postele, ale jen jednu.

Ztuhla jsem, neschopná pohybu vpřed i vzad. Nebylo to tak, že bych to nechtěla, ale... Ale...

„Budu spát na zemi,“ řekl Killian a popohnal mě dál, aby za námi mohl zavřít dveře.