Jakmile jsme s Killianem vstoupili do malé, temné skříně, jedna z holek za námi zamkla. Zahihňala se: „Užijte si svých sedm minut. Začínáme právě teď!“

Skříň v hotelovém pokoji byla stísněná. Od Killiana mě dělilo jen pár centimetrů. Navíc se Killian musel naklonit dopředu, aby se nepraštil do hlavy o polici, čímž se v mém omezeném prostoru ocitl ještě blíž.

Aby nepřepadl dopředu, zapřel se Killia