Margot byla nesmírně vděčná, že už je doma. Prostě nechápala, jaký démon to posedl jejího šéfa během jejich poslední služební cesty. Všechny hnal na maximum. Domů dorazili o den dříve, než bylo v plánu, a ona byla ráda, že je od něj konečně pryč.

Očekávala, že se s ním ještě vrátí do kanceláře. K jejímu překvapení jí však dal pro zbytek odpoledne volno. Možná usoudil, že si oba potřebují oddechnout. To jí naprosto vyhovovalo.

Poslední dobou se choval jako úplný kretén. Byl prchlivý a náročný. Když ji vysadil před domem, měla skoro chuť ukázat mu prostředníček. Zarazila se však, nejistá si tím, zda by to gesto nezachytil ve zpětném zrcátku.

Dominic měl tu neuvěřitelnou schopnost vycítit úplně všechno. Skoro jako by měl oči i vzadu na hlavě. Člověk by si myslel, že díky tomu, jak je úžasně pohledný, s ním bude o něco snazší práce. Ale kdepak. Pokud to mělo nějaký vliv, tak jen ten, že byl o to větším pitomcem. Byl sexy a moc dobře to o sobě věděl. Většina lidí mu padala k nohám a snažila se mu zavděčit.

Netušila, co se děje. Dominic se v posledních měsících zdál být podrážděnější. Lezl jí na nervy. Za ty dva roky, co pro něj pracovala, byly tyhle poslední dva měsíce nejhorší. Kdyby ji neplatil tak dobře, nebo kdyby tu práci tak zoufale nepotřebovala, možná by ho už dávno poslala do patřičných mezí.

Margot zavrtěla hlavou. To nebyla pravda. Navzdory svému občasnému příšernému postoji se Dominic o své zaměstnance staral. Benefity u Thorneových byly skvělé. Lidé snesou víc, když jsou výhody správně nastavené.

Firma nabízela vynikající zdravotní a stomatologické pojištění. Přímo v budově byla také školka a společnost nekrátila mateřskou dovolenou. Pro Thornea to byla situace výhodná pro obě strany.

Margot popadla zavazadla a zamířila k vchodovým dveřím řadového domu, který sdílela se svým snoubencem Nathanielem a sestřenicí Serenou Whitakerovou.

Když došla ke dveřím, zkontrolovala si hodinky. Nathaniel se měl vrátit až za několik hodin. Plánovala ho překvapit romantickou večeří.

Serena Whitakerová bývala v noci málokdy doma, věčně někde vymetala večírky. Její sestřenice byla modelka… ne sice žádná supermodelka, ale přesto byla nádherná. Věděla, jak toho využít. Margot se naopak o oblečení ani make-up nezajímala. Byla spíš na knihy.

Obě se do města přestěhovaly z jiných důvodů. Serena Whitakerová kvůli své modelingové kariéře a pro Margot to byla šance pracovat pro tak významnou společnost, jako je Thorne Global. Pracovat přímo pod samotným velkým Dominicem Thornem. Firma měla prsty v tolika odvětvích, že se Margot nikdy nenudila. I když byl Dominic ve své nejnáročnější náladě. Svou práci milovala.

Zatímco lovila klíče, žonglovala s kufříkem, kabelkou a cestovní taškou. Jakmile byl klíč v zámku, lehce se otočil. Margot zatlačila do dveří. Když vstoupila dovnitř, odložila kabelku a kufr u paty schodiště a pak zamířila do obývacího pokoje, kde měla pracovní stůl. Položila na něj svůj kufřík.

Margot se otočila, že půjde do kuchyně, a přemýšlela, co připraví k večeři. Když procházela kolem schodů, náhlý zvuk seshora ji přiměl strnout. Byl v domě ještě někdo jiný? Vrátila se domů a narazila na zloděje? Margot zachvátila panika, udělala krok směrem k vchodovým dveřím, připravená utéct.

V tu chvíli si však něco uvědomila. Serena Whitakerová. Na rozdíl od Margot a Nathaniela Serena nedodržovala jejich typickou pracovní dobu. Často spala dlouho do odpoledne a venku zůstávala až do časných ranních hodin. Nebylo to poprvé, co ji Margot ráno při odchodu do práce našla schoulenou na domovních schodech. Margot si nebyla jistá, zda má zavolat. Co když to nebyla její sestřenice?

Očima přejela po místnosti a hledala něco, čím by se mohla bránit… pro jistotu. Její pohled spočinul na baseballové pálce svého zesnulého otce, kterou vždycky nechávala u vchodových dveří, když byla v noci doma sama. Cítila se díky ní v bezpečí.

Popadla pálku a na okamžik ji v ruce ztěžkala. Než vkročila na schody, zaváhala a uvažovala, jestli některý ze stupňů nevrže. Nemohla si vzpomenout. Zhluboka se nadechla, aby uklidnila své splašené srdce, a pomalu, krok za krokem, stoupala po schodech.

Když dorazila k podestě, zastavila se a napjatě naslouchala.

„Prosím, ať je to Serena. Prosím, ať je to Serena a ne nějaký maskovaný chlap, co na mě bafne,“ zamumlala si pod vousy.

Chodba se táhla před ní a byly v ní čtvery dveře. Tři vedly do ložnic a jedny do společné koupelny. Jediné dveře, které byly pootevřené, byly ty do její a Nathanielovy ložnice. Ostatní byly zavřené. Ale aby se dostala ke své ložnici, musela projít kolem těch ostatních.

V tu chvíli to uslyšela – nezaměnitelný zvuk chichotání Sereny Whitakerové, následovaný hlubokým mužským zasténáním. Hrudí se jí rozlil pocit úlevy. Nebyl to lupič. Serena si někoho přivedla domů.

Právě když se Margot chtěla otočit a odejít, uslyšela hlas muže, se kterým Serena byla.

„Bože, ano,“ zasténal ten hlas.

Margot ztuhla a srdce jí prudce bušilo. Ne. To není možné.

„Sereno, ty jsi tak kurva sexy,“ ozval se Nathanielův hlas z jejich ložnice.

Oči se jí rozšířily. Nathaniel. V jejich posteli. Se Serenou Whitakerovou. Margot se obrátil žaludek.

To se nemohlo dít. Tiše se plížila chodbou, dokud nestála u dveří své ložnice a modlila se, aby to všechno bylo jen nějaké hrozné nedorozumění.

Třesoucí se rukou dveře rozrazila.

Pohled, který se jí naskytl, byl jako rána do břicha. Zavrávorala dozadu, její mysl nebyla schopna pobrat to, co viděla.

Tam, uprostřed postele, ležel Nathaniel na zádech a Serena Whitakerová na něm seděla obkročmo, úplně nahá. Pohybovala se na něm nahoru a dolů, rukama mu svírala chlupy na hrudi. Z tohoto úhlu Margot viděla Nathanielův penis, jak vniká do Sereny a zase ven. Připadalo jí, jako by sledovala scénu z pornofilmu.

Nathanielovy ruce svíraly Serenin pas a zadek a vedly její pohyby.

„Ach ano, šukej mě víc,“ zasténala Serena Whitakerová.

Margot si přiložila ruku k ústům, aby nevykřikla. Ne, ne, ne, ne.

Nathanielovo sevření na Serenině zadku zesílilo a on jí odtáhl půlky dál od sebe.

Margot nikdy předtím neviděla Serenu nahou, i když na tom teď, když zrovna rajtovala na jejím snoubenci, vůbec nezáleželo.

Jak jí to mohla udělat? Obě sledovaly Serenina otce Arthura, jak opakovaně podvádí Sereninu matku, což vytvářelo toxické domácí prostředí. Margot s nimi žila poté, co před deseti lety přišla o rodiče při letecké havárii. Myslela si, že jestli někdo pochopí zhoubnost zrady, bude to právě Serena.

Tohle musela být noční můra. Margot se silně štípla a okamžitě ucítila palčivou bolest. Nebyla to noční můra.

Nathaniel Serenu Whitakerovou vždycky nenáviděl. Nazýval ji děvkou. Vysmíval se jejímu oblečení. Říkal o ní, že je povrchní a neschopná skutečného rozhovoru.

Byla to všechno lež? Žárlil snad na muže v jejím životě? Bylo to proto?

Jedno bylo jisté, Nathanielova matka, Martha Vanceová, by Serenu Whitakerovou jako vhodnou manželku pro svého syna nikdy nepřijala.

Ale na ničem z toho teď nezáleželo. Co měla dělat? Jak se tohle řeší? Bylo to jako scéna z béčkového filmu.

Nemohla se tvářit, že to neviděla. Nathaniela už nechtěla… ne teď, ne po tomhle. Vzít ho zpátky by bylo hnusné.

Jak dlouho už to trvalo?

Žili spolu pět měsíců. Nathaniel se k ní a Sereně nastěhoval, aby před svatbou ušetřil peníze. Šukal Serenu po celou tu dobu?

„Sereno, jsi tak zatraceně úzká,“ zasténal Nathaniel a prohnul se v zádech.

„Je moje kunda lepší než Margotina?“ zeptala se Serena a začala na něm rajtovat ještě zběsileji.

Margot se zastavilo srdce. Věděla snad, že tam Margot stojí? Zeptala se na to schválně?

Margot se kousla do ruky, aby nevydala ani hlásku. Nathanielovi dala své panenství. Věděl, co to pro ni znamenalo. A přesto věděl, že udělal tohle.

Ani neplánovala být dneska doma. Chtěla ho překvapit.

Překvapení však čekalo na ni.

Cítila, jak se jí dělá nevolno. Po těle jí vyrazil studený pot.

Zvedla druhou ruku a chytila se zárubně dveří, aby udržela rovnováhu. Do dlaně ji zatlačilo něco pevného. Pálka.

Na prchavou vteřinu uvažovala, že ji použije. Rozmlátí postel, noční stolek, je oba. Ale taková nebyla. Opřela pálku o zárubeň, pro případ, že by si to rozmyslela a použila ji na ně.

Místo toho se narovnala v zádech. Nechala v sobě vzrůst vztek, aby ji zakalil, takže když nakonec promluvila, byl její hlas klidný. Ledový a bez emocí.

„Až vy dva skončíte, mám uvařit večeři?“