„Do prdele.“ Nathaniel trhl hlavou z postele a shodil ze sebe Serenu Whitakerovou. Margot viděla v jeho tváři hrůzu, když ji spatřil stát ve dveřích. Byl přistižen se staženými kalhotami, nebo spíš úplně bez nich, jak tomu bylo v tomto případě. Serena se začala zběsile škrábat přes postel a přetahovala si přes nahé tělo přikrývku. Její tvář byla plná šoku, což dokazovalo, že o Margotině přítomnosti nevěděla. Ten výraz byl neuvěřitelně skutečný a nešel jen tak zahrát.

„Ne, díky. Vypadá to, že Serena už se o to za mě postarala.“ Margot byla překvapená, jak klidně zní. Přitom jediné, co doopravdy chtěla, bylo křičet, vřískat a házet věcmi. Ale čeho by tím dosáhla? Pořád by měla v troskách vztah.

„Margot! Co děláš dneska doma?“ Nathanielův penis byl mokrý a zplihle ležel u jeho nohy. Zdálo se, že příchod snoubenky nebyl zrovna afrodiziakem.

Margot na něj povytáhla obočí. „To je to, co tě trápí? Možná by nebylo od věci se zakrýt.“

Margot sledovala Nathaniela přimhouřenýma očima. Milovala ho, ale člověk, kterého viděla teď, jí připadal odporný. Už vůbec nesešlo na tom, že byl velmi pohledný. Pro ni byl ošklivý. Nikdo by neměl podvádět někoho, o kom tvrdí, že ho miluje. I kdyby jí někdo držel pistoli u hlavy, odmítla by. Byla škoda, že Nathaniel to necítil stejně. Pokud mohla soudit, Serena ho nemusela nijak nutit. To, jak spolu během aktu mluvili, jí řeklo dost.

Margot pálku odložila a opřela ji o zeď u dveří. Pro jistotu. Říkala si, že ji nepoužije, ale kdo ví? Zločiny z vášně se odněkud musely vzít. Normální, slušní lidé páchající zločiny v návalu emocí. Bylo tedy bezpečnější ji odložit. Margot si pak zkřížila ruce na prsou a ohlédla se, aby viděla, že Nathaniel vstal z postele a natahuje si kalhoty od obleku.

Pohledem sjela k Sereně. Ta mrcha měla teď na tváři samolibý výraz. Ten vystřídal původní šok. Proč?

Krev jí hučela v uších, jak se začala smiřovat s naprostou zkázou svého soukromého života. Už ho nikdy nechtěla vidět, ale ona i Nathaniel pracovali u Thornea. Ona se do firmy přihlásila jako první. Nathaniel se k nim přidal až o rok později.

Margot se přímo na místě rozhodla, že ze své práce neodejde. Byla to jediná jistota, které se mohla držet, takže si ji hodlala nechat. Koneckonců nepracovali přímo spolu.

Nathaniel udělal krok k ní a natáhl ruku. „Miláčku...“

Margot ustoupila. „Ani se mě nedotýkej.“ Nejenže by to nesnesla, ale bůhví, kde všude ta ruka byla.

Jed v Margotině hlase ho zarazil. Otočil se a podíval se na Serenu, než se mu pohled vrátil k její tváři. Margot věděla, že je bledá. Kdo by nebyl?

„Musíš mi věřit. Byla to jednorázová věc. Už se to nikdy nestane. Nic to neznamenalo,“ prosil ji Nathaniel.

Margot viděla výraz na Serenině tváři. Ještě než ho uviděla, věděla, že lže. Nathaniel měl svůj tik. Když lhal, pravé obočí mu vyletělo nahoru. Do dneška ty lži nikdy nebyly zásadní, jen takové drobnosti. Všimla si toho už dříve, když mluvil o Sereně? Margot si nebyla jistá. Protože podvědomí nás někdy dokáže oklamat.

„Víš co, Nathaniele? Je to jedno.“ Margot zvedla bradu a nehty se jí zaryly do dlaně. „Tenhle jedenkrát úplně stačil.“

„Cože. Ne, Margot, miláčku prosím, miluju tě.“ Nathaniel se ji pokusil vzít do náruče.

Margot zareagovala bleskově, popadla pálku a švihla s ní tak, že její konec přitiskla k jeho hrudi, čímž ho odtlačila a držela si ho od těla. „Ani na to nemysli.“

Nathaniel se podíval dolů na pálku a zvedl ruce do výše ramen. „Prosím, to ona mě svedla. Víš, jaká je to děvka. Chyběla jsi mi.“

Oba zaslechli zalapání po dechu z postele. Serena zareagovala: „Lže, Margot. Trvá to už měsíce. Začalo to krátce poté, co se nastěhoval.“

„Zmlkni, ty pitomá krávo.“ Nathaniel se otočil a zařval na ni. Pak řekl Margot: „Ona lže.“

Margot pokrčila rameny. „Je to jedno. Stačilo to jednou, Nathaniele.“ Šťouchla do něj baseballovou pálkou. „Nenadávej Sereně do pitomých krav. Tohle jí možná nikdy neodpustím, ale ty jsi byl ten, kdo byl ve vztahu, Nathaniele, ne ona.“ Margot viděla, jak Serena sklouzává z postele, šmejdí po zemi a hledá oblečení, zatímco si prostěradlo stále tiskne k prsům. „Jestli si myslíš, že ona je děvka, co jsi potom ty, kurva, zač?“ Margot věděla, že se nebude cítit čistá, ani kdyby si dala deset sprch. Tohle bude chtít čas.

Margot věděla, že víc už teď nezvládne. Musela odejít, než se oba obléknou. Musela přemýšlet, zpracovat to. Otočila se na patě a seběhla ze schodů. Rychle popadla kufr a kabelku. Jen tak tak si vzpomněla na pracovní kufřík, když už se chystala vyjít vchodovými dveřmi.

„Ty pitomá couro, proč jsi musela něco říkat?“ ozval se seshora Nathanielův rozzuřený hlas.

Margot přispěchala ke stolu, vzala kufřík a postavila se k domovním dveřím, připravená k odchodu. Věděla, že jakmile jimi projde, už se nevrátí. Netušila, kam jde, ale kdekoli bylo lépe než tady.

Po Nathanielově urážce následovalo Serenino pištivé zaječení: „Nejsem žádná coura, Nathaniele!“

„Ty a ta tvoje nevymáchaná huba. Ty jsi chtěla, aby se tohle stalo, že jo?“ obvinil ji Nathaniel.

Margot v Serenině hlase slyšela slzy. „Moje huba ti nevadila, když ti kouřila péro.“

„Pššt.“ Nathaniel se bál, že Margot jejich hádku slyší. „Nalíčila jsi na mě past, co? Věděla jsi, že se vrací domů.“

„Nathaniele, nevěděla jsem to,“ rozplakala se Serena.

Kdyby tam zůstala ještě chvíli, oba by se oblékli a sešli dolů, a o další konfrontaci Margot nestála.

S hlubokým nádechem Margot vykročila z vchodových dveří a ani se neohlédla, přestože slyšela, jak na ni Nathaniel zevnitř domu volá jménem.