Srdce jí bušilo v hrudi. Stačil jediný polibek, aby pochopila, že s jejím vztahem bylo celou dobu něco v nepořádku. Problémem byl celou tu dobu Nathaniel. Dominica ani nemilovala. Připadal jí až příliš arogantní. Ale to, co cítila jen z jeho polibku, bylo silnější než cokoli, co zažila při důvěrnostech s Nathanielem. Margot se odtáhla a upřeně se na něj podívala.

Její šéf povytáhl obočí. Jeho výraz... Margot se snažila najít to správné slovo. „Margot, je všechno v pořádku?“ Jeho hlas byl klidný, ale v očích mu něco bliklo… něco, z čeho se jí sevřel žaludek. Bylo to pobavení? Hlad? Nebyla si jistá, ale bylo jí to jedno. Ne teď. Mysl jí vířila vlastními emocemi. Cítila žár mezi nohama a to, jak po jediném polibku zvlhla.

Margot si nebyla jistá, jestli se má stydět. Byla s Nathanielem a jen s Nathanielem. Teď tu začínala nekontrolovaně toužit po svém šéfovi.

Naklonila se blíž. Pořád ho držela za kravatu a její stisk zesílil. „Já… já… to musím vědět,“ zašeptala a hlas se jí mírně chvěl. „Jestli… jestli je tohle normální.“

Jeho rty se zkroutily do polopřímého úsměvu, naklonil hlavu a studoval ji těma svýma pronikavýma šedýma očima. „Normální vzhledem k čemu?“ zeptal se tiše, téměř provokativně. Natáhl se a prsty jí přejel po tváři. Jeho oči sledovaly každý pohyb.

Margot se kousla do rtu, myšlenky jí pádily. Jak mu to má vysvětlit? Nemohla prostě vyhrknout, že se takhle nikdy předtím necítila… ani když viděla svého snoubence šukat s někým jiným… to už jí došlo. Teď dokonce necítila ani žárlivost nebo hluboký zármutek. Byla naštvaná, rozzuřená a v šoku, že si té nevěry nevšimla.

Ne, nemohla to říct, ale nechtěla působit jako…. co vlastně? Jako někdo, kdo by zněl naprosto labilně nebo povrchně. Potřebovala zjistit, jestli je s ní něco v nepořádku. Potřebovala se cítit chtěná.

„Já… nevím, jak to popsat,“ přiznala hlasem sotva slyšitelným. „Ale potřebuju, abyste mi to ukázal.“

Pohled v jeho očích byl tak spalující, že měla pocit, jako by ji ten žár mohl sežehnout. Natáhl se a opatrně jí vyprostil prsty ze své kravaty. Ale místo aby se odtáhl, sevřel její prsty do svých a pevně je držel.

„Co vám mám ukázat, Margot?“ zeptal se hlubokým a hladkým hlasem, který připomínal hedvábí. Po pažích jí naskočila husí kůže.

Těžce polkla, dech se jí zadrhl v hrdle. Každý nerv v jejím těle byl v plamenech, tep jí zběsile bušil, zatímco mu hleděla do očí. „Všechno,“ řekla nakonec pevným hlasem, přestože se jí ruce třásly. „Potřebuju vědět, jestli jsem normální. Jestli… jestli cítím to, co bych cítit měla.“

Dlouho si ji prohlížel a palcem jí lehce přejížděl po hřbetu ruky.

„Margot, nejsem si jistý, jestli je to dobrý nápad. Pila jste. Zítra byste toho mohla litovat, a vzhledem k tomu, kolik jste toho vypila, by to mohlo vypadat, že jsem vás využil.“

Margot to chtěla vědět a Dominic byl zkušený milenec. Vstala z pohovky a přešla k jeho stolu, srdce jí v hrudi bušilo ve stejném rytmu, v jakém pulzovalo její nitro. Popadla jeho zlaté pero a poznámkový blok. Rychle na něj naškrábala prohlášení, podepsala ho a pak se vrátila k němu. Postavila se přímo před něj, mezi jeho roztažené nohy. Shlížela na něj a podala mu blok.

Mlčky si ho od ní vzal, aniž by spustil oči z její tváře. Otočil si blok k sobě. Sledoval ji upřeným pohledem, než sklopil zrak. Nahlas přečetl to, co naškrábala. „Já, Margot Whitakerová, při plném vědomí, dávám svolení Dominicu Thorneovi, aby mě, Margot Whitakerovou, ošukal jakýmkoli způsobem, který si zvolí. Podepsána Margot Whitakerová. Aspoň tedy víte, co je za den.“

Dominic blok upustil vedle sebe na pohovku a pak znovu zvedl oči k její tváři. „Jakýmkoli způsobem, který si zvolím, Margot. Mohla byste tu rozehrát velmi nebezpečnou hru.“ Dominic se opřel na pohovce a položil si ruce na kolena. Viděla, jak jeho prsty zbělely silou, kterou se držel, aby se po ní nenatáhl. Pohled na něj a hloubka jeho hlasu jen stupňovaly její touhu. Po páteři jí přeběhl mráz. Margot k sobě přitiskla stehna. Měla chuť zasténat.

„Jste si tím jistá, Margot?“ zeptal se tichým, ale vážným hlasem. „Jakmile začneme, není cesty zpět.“

Na okamžik zaváhala, mysl se jí roztočila pochybnostmi. Co to dělá? To je šílenství. Chystá se vrhnout na svého šéfa, muže, který byl vždycky profesionální, vždycky si udržoval odstup. A přesto… bylo tu něco, co v ní vyvolával, dokonce i v tomhle šílenství.

„Jsem si jistá,“ řekla nakonec hlasem, který byl navzdory chvění v hrudi pevný.

Přikývl, jeho výraz potemněl, pak zvedl ruku, aby se jí dotkl. „Klekněte si přede mě.“ Nedal jí čas na otázky a navedl ji na podlahu.

Naklonil se k ní, položil jí ruce za hlavu a vytáhl jí z vlasů sponky a gumičku. Projel prsty dlouhými blonďatými vlasy, které jí sahaly až k zadku. „Do prdele, věděl jsem, že máš dlouhé vlasy, ale tohle je jako vlhký sen.“ Margot v práci vlasy nikdy nenosila rozpuštěné. Chvíli si s nimi ještě hrál a rozprostřel jí je přes ramena. „Svleč si sako.“

Margot se kousla do rtu. Pod sakem měla jen košilku s všitou podporou, takže pod ní neměla podprsenku.

„Margot, jakýmkoli způsobem si zvolím, pamatuješ? Udělej to.“ V jeho hlase bylo zavrčení, které v jejím nitru vyvolalo bouři.

Margot rozepnula dva knoflíky lehkého saka, stáhla si ho z ramen a paží a nechala ho spadnout za sebe, aniž by jí na něm záleželo.

Prudce se nadechl, když uviděl, že má bradavky tvrdé a jasně se rýsují pod tenkou látkou košilky. Zvedl ruku z kolena a přejel prstem po jedné z nich. „Pěkné. Chodíte do kanceláře běžně bez podprsenky?“

Margot zavrtěla hlavou. Roztřeseným, zadýchaným hlasem pronesla: „Ne, jen když létáme.“ Protože chtěla mít pohodlí. Vždycky si dávala pozor, aby nebylo poznat, že ji nemá. Margot zasténala, když Dominic zapojil do hry palec a bradavku jí stiskl. Přimělo ji to zavřít oči.

„Řekni mi, co cítíš,“ instruoval ji nízkým a autoritativním hlasem. „Buď upřímná.“

Margot otevřela oči a setkala se s jeho pohledem. Nathaniel s ní v posteli nikdy moc nemluvil a jí to ani nepřišlo na mysl. Ale se Serenou Nathaniel mluvil sprostě. Možná to dodávalo vrstvu vzrušení, která jí chyběla.

„Je to… je to horké,“ přiznala hlasem sotva nad šepotem. „A brní to. Jako by celé moje tělo ožilo…. skoro jako by hořelo a kůže mi byla příliš těsná.“

Slabě se usmál a palcem jí lehce přejel po oblouku prsu. „Dobře,“ řekl prostě. „To je dobře, Margot. Teď mi řekni, že uděláš všechno, co ti přikážu.“

Zamrkala a v hlavě měla na okamžik prázdno. Chce to vůbec? Věděla jen to, že od něj potřebuje víc než jen doteky na prsou.

„Já… ano,“ vydechla roztřeseně. Nebyla si na sto procent jistá, do čeho se to vlastně pouští.

Přikývl. Bez dalšího slova se naklonil a vtiskl jí na rty jemný polibek. Nejdřív byl lehounký, sotva víc než dotek kůže na kůži, ale rychle zesílil, jeho jazyk vnikl mezi její rty, aby prozkoumal její ústa.

Margotiny ruce vystřelily k jeho ramenům a pevně ho sevřely, jak se polibku poddala. Jeho chuť byla opojná, velmi hřejivá a maskulinní, a dělalo se jí z ní ještě větší vedro. Kdyby už neklečela na zemi, nohy by se jí podlomily. Tiše zasténala a její tělo taje v jeho objetí, jak se polibek stával vášnivějším a náročnějším.

„Nádhera,“ zamumlal proti jejím rtům, zatímco jí oběma rukama uchopil prsa a jemně je hnětl přes látku košilky.

Margot zalapala po dechu a zaklonila hlavu, když jí tělem projela vlna rozkoše. Jeho dotek byl vynikající, každý pohyb jeho palců po jejích bradavkách vysílal do celého těla kaskády žáru.

„Víc,“ zaprosila hlasem syrovým touhou. „Prosím.“

Odtáhl se. Margot k němu zvedla oči a vyhledala jeho pohled.

Dominic se zády opřel o Chesterfield, sjel o pár čísel níž a rozkročil se ještě víc, čímž ji nohama sevřel v ještě těsnějším objetí. Chvíli ji pozoroval a pak řekl: „Teď buď hodná holka a rozepni mi kalhoty.“