„Nejste jenom kretén, ale i hovado... vždycky jsem si to myslela,“ zamumlala Margot a jazyk jí v ústech připadal příliš těžký. Věděla, že by tohle svému šéfovi neměla říkat, ale nemohla se zastavit.

Dominic se uchechtl a opřel se. „Myslím, že bych vám měl sehnat kávu.“

„Nechcu ji.“ Margot odmítavě mávla rukou a málem se přitom udeřila do obličeje. „Chci... chlapa, co není podrazácká krysa.“ Očima po něm sjela a navzdory své snaze si všimla – opravdu si všimla – jak je přitažlivý. „Vy... vy jste někdy podvedl svoji bývalou manželku?“

S Genevieve se setkala jednou. Nebyl to příjemný zážitek.

Dominicův výraz se nezměnil, ale hlas mu změkl. „Ne všichni muži podvádějí, Margot.“

„P-proč vás teda opustila?“ Naklonila hlavu, jako by se snažila složit nějakou skládačku.

„Důvodů, proč se manželství rozpadají, je spousta,“ řekl Dominic a rukou si přejel po tváři. „Ne všechny souvisí s nevěrou ze strany muže.“

Margot chvíli trvalo, než to zpracovala. Pak se jí rozšířily oči. „Ona podvedla vás?“ zašeptala, jako by to bylo nějaké velké tajemství. „To byla tak blbá?“

Její šéf byl nádherný – husté tmavé vlasy, intenzivní pohled, ostře řezané lícní kosti. A jeho tělo... no, z toho, co viděla, bylo víc než v pořádku. Ne že by o něj někdy měla zájem. Vždycky byla s Nathanielem… Byla s Nathanielem.

Dominic se natáhl a dvěma prsty jí jemně nadzvedl bradu, když zůstala s otevřenou pusou. „Hodně jsem pracoval. Někdo by řekl, že jsem ji k tomu dohnal.“

Margot na něj zamrkala a pak zavrtěla hlavou, až se jí zatočil svět. „To néní omluva... ne-e... ne, ne, ne.“ Zaklonila hlavu na pohovku a hlasitě vydechla. „Měla se rozvést předtím... nevěrníci... všichni jsou stejní...“

Dominic si ji prohlížel s pobaveným výrazem. „Víte, tohle je poprvé, co vás vidím se v mém okolí takhle uvolnit. Nevím, jestli je to kompliment, že jste se k tomu musela nejdřív opít.“

Margot líně zvedla ruku, než jeho slova odmávla. „To je proto, že se s váma... s váma normálně taaaak těžko vychází,“ zamumlala a sotva ta slova ze sebe dostala.

„Za to se nebudu omlouvat.“ Cukly mu koutky úst. „Očekávám jen to nejlepší. Proto je tahle firma tam, kde je dnes.“

Margot vydala zvuk, který byl napůl zamručením a napůl smíchem. „Asi jo...“ Hlava jí ztěžkla, myšlenky měla zpomalené.

Dominic ji nechal chvíli sedět v tichu, než se zeptal: „Co se stalo, Margot?“

Otočila k němu hlavu, vidění měla mírně neostré. „Byla jsem idiot.“

„Proč? Protože jste věřila nesprávnému člověku?“

Margot se roztřeseně nadechla. „Nathaniel a já jsme spolu vyrostli, víte?“

„Ne, to jsem nevěděl.“

Přikývla. „Já... já se pořád vracela domů... pořád domů, když jsem se kvůli týhle práci přestěhovala do města. On... on dostal práci u Thornea a já z toho měla radost. Teď si přeju, aby tu nebyl.“ Hlas se jí zachvěl, ale odmítala plakat. Už ne. Ne kvůli němu… Nathanielovi.

„Takže svatba se nekoná?“ Dominic ukázal na její prázdný prsteníček.

Margot zvedla ruku, vteřinu na ni zírala a pak ji nechala padnout zpátky do klína. „Jo. Ani jsme neměli termín.“

„Kdo to brzdil?“

Zamrkala na něj. Proč se ptá na tolik věcí? Proč je tak... milý? „Já. On se chtěl brát už loni. Nebyla jsem připravená.“

Dominic mírně přimhouřil oči. „Proč? Pokud jste ho milovala, proč jste chtěla čekat?“

Margot pokrčila rameny, i když to bylo trochu nemotorné. „Jestli to, co jsem dneska viděla, o něčem svědčí...“ Odmlčela se a zamračila se. Možná... možná vždycky věděla, že je něco špatně. Nebyla tam žádná vášeň. Žádný oheň. Milovala Nathaniela, ale možná ne tak, jak má žena milovat muže, kterého si chce vzít.

V tuhle chvíli nebyla ani smutná. Jenom... Margot se na okamžik zamyslela nad tím, jak se cítí… naštvaná. Ano, byla naštvaná.

„Co se stalo?“ naléhal Dominic a jeho hlas byl nyní jemnější.

Margot se zkřivila tvář, když si vzpomněla. „Viděla jsem ho,“ zamumlala. „S-sexoval s... ugh.“ Mávla rukou, neschopná větu dokončit.

Dominicovi zatuhla čelist. „Chápu.“

Margot se na něj dlouho dívala a hlavou se jí honily myšlenky, které nedokázala úplně zachytit. Pak najednou natáhla ruku a chytila ho za kravatu.

Dominic ztuhl.

Margot upřeně hleděla na látku a nezaostřenýma očima obtahovala vzorek. Nevěděla, proč to udělala. Možná proto, že to potřebovala vědět. Potřebovala cítit něco jiného.

Bez dalšího přemýšlení za kravatu zatáhla, zmenšila prostor mezi nimi a přitiskla své rty na jeho.

Na jeden úder srdce zůstal nehybný. Pak... odpověděl, a když její ústa ovládla ta jeho, pocítila... oheň a drtivý žár.

Margot mu do úst zalapala po dechu, šok z toho polibku ji spaloval. Ruce jí vystřelily k jeho ramenům a křečovitě sevřely látku jeho košile, zoufale se potřebovala držet něčeho pevného.

Tohle bylo jiné. Tak moc jiné. Nikdy dřív nezažila…

Dominic se odtáhl, těžce oddechoval a jeho šedé oči ztmavly něčím nečitelným. „Margot,“ zamumlal ochraptělým hlasem. „Neměli bychom—“

Umlčela ho dalším polibkem, přitiskla se k němu ještě blíž.

„Prosím,“ zašeptala a hlas se jí třásl.

Potřebovala zapomenout.

A chtěla… cítit.