Stasia

S nakrčeným obočím jsem se na něj nevěřícně podívala.

Jestli jsem dobře slyšela, řekl, že mě tam doveze. Byla jsem si jistá, že Dante a Elena slyšeli totéž, ale nevypadali tak zmateně jako já – dívali se na Lorenza, jako by s ním souhlasili, zatímco já na něj jen nechápavě zírala.

„Prosím?“ zeptala jsem se a chtěla to slyšet podruhé.

„Hodím vás, kamkoli budete chtít,“ odpověděl.

Nemusela js