Arturo

Ztěžka vydechnu, prohrábnu si vlasy a zatahám za ně do všech stran.

„Nevím, co cítím, ani co si mám myslet. Jsem úplně ztracený,“ přiznám.

„A ona?“ Vzhlédnu a vidím, jak na mě Zel zírá přimhouřenýma očima. „Zeptal ses jí, co cítí ona k tobě? Protože tyhle sebemrskačský kecy nebudou znamenat vůbec nic, pokud ta holka touží jen po tom, aby ti co nejdřív zdrhla.“

„Vycházíme spolu dobře. Myslím