Lucchese

Ness dlouho nic neříká a já se také neodvažuji vydat ani hlásku. Udělal jsem to – přiznal jsem se k tomu, co jsem udělal, a teď mi nezbývá nic jiného, než doufat, že mi jednoho dne odpustí. Protože jestli je mi po rozhovoru se Zelem něco jasné, pak to, že ji nenechám jít bez boje.

"Nenávidíš mě?" zeptám se šeptem.

Slyším ji povzdechnout, když se posadí na posteli. Rozsvítí se lampička na