Alessandro Valeriano

Rozhodl jsem se zprostit Josefinu jejího úkolu. Možná, když se mi podaří toho kluka zastrašit, dokážu z něj dostat něco víc. Vejdu do ložnice a ona na mé gesto odejde. Opřu se o zeď vedle dveří a sleduju toho spratka, jak si na koberci hraje s několika panáčky. Na hlavě má ten svůj směšný kovbojský klobouk a zdá se, že mě záměrně ignoruje.

„Jak se jmenuješ?“ zeptám se pevným,