CASSIDY

Nikdy v životě jsem nebyla tak vystrojená.

Celý den probíhal ve znamení braní měr, vybírání oblíbených barev a následných nákupů z celého butiku, který Aurum-Maison přivezl do domu v čele s Aurelií Vaneovou, majitelkou módního impéria.

Teď byl můj šatník plný drahého oblečení, bot a kabelek. Byly to věci, o kterých jsem si myslela, že si je budu moci dovolit až za mnoho let.

Právě jsem seděla u jídelního stolu s Lunou Valerií a třemi princi. Kaidan seděl přímo naproti mně, vedle něj Ryker a vedle mě Cyprian. Měla jsem na sobě nebesky modré šaty, které vypadaly, jako by byly ušity přímo pro mě. Vlasy mi stylista učesal a ošetřil olejem, takže byly nejjemnější, jaké jsem kdy měla.

Nanesla mi na obličej jen minimální make-up, ale i to stačilo k tomu, aby se celá má tvář proměnila. Když jsem se podívala do zrcadla, nemohla jsem poznat tu dámu, která na mě hleděla, a i když jsem stále plně nechápala, co se děje, nemohla jsem popřít, že se mi líbí, jak vypadám, že miluji ty drahé šaty a to, jak se mi lesklé černé vlasy vlní na ramenou.

Bratři dorazili k jídelnímu stolu společně, a zatímco Kaidan a Cyprian mě ignorovali, Ryker vypadal mou novou podobou zaskočený, a teď, když seděl naproti mně, jsem ho párkrát přistihla, jak na mě zírá.

Luna mi velkoryse pochválila vzhled. Řekla mi, že vypadám jako pravá Luna princezna, zeptala se mě, jaký byl můj první den, a položila mi všechny další obvyklé otázky.

„Vyžádala jsem si ze školy tvé záznamy, abych tě lépe poznala, a dozvěděla jsem se, že jsi sirotek. Je mi moc líto, že to slyším, ale teď už máš rodinu. Královskou rodinu a tu vůbec nejdůležitější rodinu v zemi, už nikdy nebudeš sama.“

Ten soucit v jejím hlase mě dojal, a když se ke mně natáhla, aby mi stiskla ruku, cítila jsem, jak se mi v koutcích očí sbírají slzy.

Mohlo by to být skutečné? Mohla bych s nimi mít opravdu novou rodinu?

„Nora mi řekla, že jsi včera ztratila telefon. Kaidan ti zítra pořídí nový.“

„Proč to musím být já?“ vyštěkl dřív, než jsem stačila její slova zpracovat. Jeho slova byla jako obvykle plná jedu, ale následovalo po nich ještě něco jiného.

Cuknutí, a dokonce zavřel oči, jako by byl v bolesti. Zabodla jsem do něj pohled a cítila k němu jen opovržení. Pamatovala jsem si, jak po mně házel míčky a jak nejhlasitěji mluvil o mém odmítnutí. Včerejší noc byla mlhavá a zkreslená, ale byla jsem si jistá, že mi ve spánku něco udělal.

„Protože jsi nejvíc křičel o tom, jak ji odmítáš, a čím dříve s ní strávíš čas, abys ji poznal a oblíbil si ji, tím lépe pro království.“

Otočil se a podíval se na mě, a v jeho očích nešlo skrýt, co ke mně cítí.

„Nemyslím si…“ znovu sebou trhl, a tentokrát to bylo výraznější. Ostatní tři u stolu se na něj podívali se starostí.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Luna Valerie. Vstala, aby mu podala sklenici vody. Viděla jsem, že se mu ruce mírně třesou, když si ji od ní bral.

Sotva se napil, než ji zase odložil.

„Jo, jsem v pohodě. Jsem jen trochu unavený. Myslím, že už půjdu spát. Dobrou noc.“

Zvedl se a Luna ho doprovodila ke dveřím.

„Chceš, abych ti uvařila čaj? Pomůže to.“

„Ne, jsem v pořádku,“ otočil se k ní a já pocítila bodnutí u srdce při té výměně náklonnosti mezi nimi. To bylo něco, co už nikdy nepocítím. „Jen se potřebuju vyspat.“

„Tak dobrá, opatruj se, synu.“

Odešel, a teprve když byl z dohledu, vrátila se Luna ke stolu.

„Člověk by si myslel, že Kaidan je tvůj jediný syn,“ popíchl ji Cyprian a bylo zvláštní vidět ho takhle bezstarostného. Vždycky byl netečný.

„Je to můj prvorozený syn, a nezačínej zase s tou svou žárlivostí.“

„Žárlivost? Já rozhodně nežárlím.“

„Ale prosím tě.“ Oba se zasmáli, a když jsem vzhlédla od jídla, přistihla jsem Rykera, jak na mě znovu zírá. Neodvrátil pohled, jako by ho přistihli při něčem špatném. Místo toho se na mě díval tak intenzivně, že se mi z toho zastavilo srdce. Díval se na mě, jako by si vrýval každou část mé tváře do paměti.

Bylo to znepokojující. Také mi to nahnalo horko do tváří, než jsem byla nucena odvrátit zrak.

Klimatizace běžela, ale mně připadalo, jako by mě polili horkem, a musela jsem se trochu ovívat rukou. Najednou mi bylo nepříjemné dál sedět pod jeho zkoumavým pohledem. Ale nemohla jsem ani vstát. Luna stále jedla a myslela jsem, že by bylo neslušné se teď omluvit.

Tak jsem to snášela, dokud se Luna Valerie a Cyprian konečně neomluvili, a hned po nich jsem vystřelila ze židle.

„Dneska ti to moc sluší,“ sotva jsem udělala tři kroky od jídelního stolu, zastavil mě jeho hlas. Byl přímo za mnou.

„Tedy, vždycky jsi byla krásná, ale ty šaty a make-up tvé rysy opravdu zvýraznily.“

Vždycky jsem byla krásná?

Obešel mě a stoupl si přede mě. Pravým ramenem se líně opřel o zeď a v jeho očích nešlo přehlédnout obdiv, s nímž si mě prohlížel od hlavy až k patě.

Pomalu si skousl spodní ret, oči stále upřené na mě. Zatočila se mi z toho hlava a podlomila se mi kolena.

„Ty šaty ještě víc vytahují modř tvých očí. Je to opravdu krása se na tebe dívat.“

„Ehm,“ jazyk jsem měla jako přilepený k patru, „děkuji?“

Bylo zvláštní tu stát s Rykerem a nechat ho, aby se na mě díval, jako bych byla jeho oblíbená pochoutka, kterou už léta nejedl. Tohle byl Ryker Thorndrake, alpa princ, a byl to také Siennin přítel.

Zarazila jsem se. Úplně jsem na to zapomněla. Ryker je Siennin kluk. Ta mě zabije, až zjistí, že teď sdílíme takovýhle vztah. Už teď vidím zbytek svých školních let jako naprosté peklo.

Ona mě zabije.

„Co se stalo mezi tebou a Kaidanem?“ zeptal se náhle, a protože jsem byla stále ztracená v myšlenkách, nepochopila jsem jeho otázku.

„Cože?“

„Co se stalo mezi tebou a Kaidanem? Tvůj útok byl docela prudký a jsem si jistý, že se muselo něco stát.“

Ruce mi instinktivně vylétly ke krku. Ryker ten pohyb sledoval s přimhouřenýma očima.

„Ublížil ti?“ přistoupil blíž a rukou mi odsunul tu mou z krku. Prohlížel si můj krk, zatímco jsem tajila dech.

„Ublížil ti?“ jeho tón byl teď tichý.

„Ne, já jen… byl to sen a prostě mi připadal tak skutečný, že jsem ztratila veškerý zdravý rozum. Neměla jsem na něj takhle zaútočit.“

Pomalu přikývl, ale nevypadalo to, že by mi věřil.

„Tak dobrá. Bude to těžké, ale zvykneš si na nás, na Královskou pevnost a na všechno ostatní.“

„Ale vy máte přítelkyni,“ vyhrkla jsem bez přemýšlení a okamžitě jsem si v duchu vynadala, protože se jeho výraz změnil a on ode mě odstoupil.

„Tím by ses neměla zabývat, princezno. Dobrou noc a snaž se nemít další noční můru.“

S tím mě nechal v jídelně samotnou, zatímco jsem si v duchu nadávala, že jsem nepřímo odehnala jediného bratra, který mi podal ruku k přátelství.

Spala jsem tvrdě a probudilo mě až lehké zaklepání na dveře. Otevřela jsem a uviděla Noru s balíčkem v ruce.

„Dobré ráno. Byla jsem požádána, abych vám tohle doručila.“

Chystala jsem se jí zeptat, od koho to je, když jsem uviděla, co je v balíčku. Byl to nový telefon: nejnovější iPhone. Samozřejmě, byl to Kaidan. Nemohl snést jít se mnou osobně. No, já taky nechtěla být v jeho přítomnosti víc, než bylo nutné.

„Děkuji,“ řekla jsem a vzala si ho od ní. Všimla jsem si, že v ruce drží ještě jeden balíček – větší.

„To je pro mě? Co v tom je?“

„Vaše nová školní uniforma a další doplňky.“

Samozřejmě, že dostanu novou školní uniformu. Vzala jsem si ji a ani jsem se neobtěžovala ji kontrolovat, protože jsem se hned pustila do nastavování nového telefonu. Přišel i s mou obnovenou SIM kartou. Netušila jsem, jak to udělal, ale hádám, že to byla jedna z výhod toho, být princem. Všechny mé zprávy byly pryč a Keira nebyla online. Poslala jsem jí zprávu, ať mi zavolá, až bude mít čas.

Později odpoledne, když jsem se nudila, jsem se rozhodla vyzkoušet si tu novou uniformu. Na té staré nebylo nic špatného, ale při návratu do školy jsem musela vypadat jako úplně nový člověk. Roztrhla jsem obal a nemohla jsem potlačit šokovaný výkřik, když jsem tu uniformu uviděla.

Byla to sice uniforma Lunaris, to ano, ale nebyla to ta, kterou jsem vždycky nosila. Nebyla to ta, která patřila Prachem zrozeným; byla to ta, která patřila těm nejuctívanějším a nejbohatším studentům v Lunaris.

Byla to uniforma pro Korunou zrozené.

Zalapala jsem po dechu a v rukou tu uniformu pořád dokola obracela. Látka byla zlato-bílá, na rozdíl od hnědo-bílé, kterou jsem nosila dřív. I materiál byl jiný na dotek. Tenhle vypadal luxusněji a dráž.

Vyzkoušela jsem si ji i s botami, podkolenkami a batohem. A byla jsem ohromená tou dívkou, která na mě hleděla ze zrcadla. Byla jsem to já, ale nevypadala jsem ani trochu jako ta ubohá lidská holka se stipendiem. Vypadala jsem jako studentka, kolem které by se ostatní studenti Lunaris shlukovali a s úžasem ji obdivovali.

Teď jsem byla tou studentkou já. V pondělí půjdu do čtvrtého patra.

V pondělí budu Korunou zrozená.