„Z tohohle pokoje ani na krok, rozumíš?!“ Beta Varkas zabouchl dveře poté, co svou vlastní dceru odvlekl do skladu za domem smečky. Zuřil, když našel Lyrielle, jak se potuluje v prostorách, kde se konal uvítací večírek pro krále.

Lyrielle horlivě přikývla. Třásla se strachy, když viděla, jak moc se její otec zlobí. Chtěla, aby odešel, a tak souhlasila se vším, co řekl, a přijala všechny urážky, které na ni vychrlil.

„Nechci vidět tvůj odporný obličej! Nikdy nedovol, aby tě někdo uviděl, nebo aby se dozvěděli, že mám dceru, jako jsi ty! Zničíš tím šance své sestry!“

„A-ano, otče…“ Lyrielle potlačovala slzy. Kousla se do rtu a zírala na zaprášenou a špinavou podlahu pod svýma nohama. Srdce ji nesnesitelně bolelo.

Nebylo to poprvé, co se k ní otec choval jako k odpadu, ale samozřejmě to nebylo ani naposled.

„Jestli se opovážíš znovu ukázat ten svůj hnusný obličej a tu jizvu před všemi a ztrapnit svou sestru, zbijem tě a spoutám ti nohy, abys z tohohle pokoje už nikdy nemohla vyjít!“

„Ano, otče. Rozumím.“ Z očí jí vyhrkly velké slzy, ale Lyrielle se ze všech sil snažila nevydat ani jediné vzlyknutí, alespoň dokud ji otec nenechá o samotě.

Dnes navštívil jejich smečku nový vlkodlačí král v rámci svých povinností nového panovníka této říše. Jejich smečka byla devátá, kterou král navštívil, což znamenalo, že byla poslední.

Účelem této návštěvy však nebylo jen vidět své poddané, ale také najít svou družku.

Ano, novému králi bylo devětadvacet a svou družku ještě nenašel. Tohle byl jeho poslední pokus ji najít, než se uchýlí k výběru vyvolené družky a rozhodne o jedné ženě, která bude královnou po jeho boku.

Proto všechny ženy ve smečkách šílely a myslely si, že i když nejsou královou osudovou družkou, král si jednu z nich vybere, pokud na něj udělají velký dojem, včetně Lyrielliny sestry Hestary.

Hestara byla velmi krásná, byla kráskou této smečky a mnoho mužů jí bylo okouzleno, přestože jí bylo už dvacet, svou družku ještě nenašla. Proto na to jejich otec vsadil všechno. Chtěl, aby všechno bylo dokonalé, a Lyrielle pro něj byla vždy jen trnem v oku.

„Udělej krok z tohoto pokoje a zlámu ti nohy, abys už nikdy nemohla chodit!“

Lyrielle přikyvovala, až ji krk bolel. Neodvážila si všímat toho znechuceného výrazu v otcově tváři. I po letech takového nespravedlivého zacházení si na to stále nemohla zvyknout.

Po dalších několika urážkách Beta Varkas svou dceru konečně ušetřil a nechal ji o samotě. Zabouchl dveře tak prudce, až ze střechy opadala omítka a prach.

A jakmile byla opravdu sama, Lyrielle se zhroutila na podlahu. Objala se a usedavě se rozplakala. Nikdo ji nemohl slyšet. Hlasitá hudba venku přehlušila osamělý zvuk jejího žalu.

Šaty měla zničené a vlasy rozcuchané, ale to jí bylo jedno. Nikdo by si nemyslel, že je krásná s tou ošklivou jizvou na tváři, bez ohledu na to, co by měla na sobě a jak dokonale by měla upravené vlasy.

Lyrielle se vyplakala ke spánku, na což byla zvyklá. Už ani nepočítala, kolikrát to tak udělala. Nepamatovala si ani, kdy naposledy usínala s lehkým srdcem a úsměvem na tváři.

A když se probudila, protože země byla příliš studená a škvírami v dřevěných stěnách foukal mrazivý vítr, slyšela, že v dálce stále v plném proudu hraje hlasitá hudba, zatímco kolem ní byla černočerná tma. Nikdo se neobtěžoval zapálit ve skladu krb.

„Mám hlad…“ Lyrielle se držela za břicho. Od rána nic nejedla, protože se na večírek těšila a myslela si, že se ho bude moci zúčastnit. Koneckonců, tenhle večírek byl pro všechny členy smečky, a kdyby měla štěstí, doufala, že by mohla krále alespoň zahlédnout.

Chtěla vidět muže, o kterém všichni tolik mluvili.

„Chci se něčeho napít…“ Lyrielle cítila, jak má hrdlo vyprahlé, zatímco se jí hlas při každé slabice lámal.

Vtom ji však vylekalo zaklepání na dveře. Lyrielle zatajila dech, když si uvědomila, že je tu ještě někdo jiný, přitom jediný člověk, který věděl, že tu je, byl její otec, a ten na ni už musel dávno zapomenout, protože měl plné ruce práce s Hestarou.

„Je někdo uvnitř?“

Lyrielle tento jedinečný hlas nikdy předtím neslyšela, a když zavětřila, nedokázala pach této osoby vůbec rozpoznat. Možná proto, že její vlk byl od začátku velmi slabý. Od té události, která se stala před deseti lety, ztratila část svých vlkodlačích schopností. Ale z nějakého důvodu začala být trochu neklidná.

„Vím, že jsi tam, otevři dveře.“ Jeho hlas byl panovačný, a to Lyrielle ještě více znervóznilo.

Nemohla jít ven, otec ji před tím jasně varoval. Opravdu by ji zbil a zlámal jí nohy, kdyby odsud udělala jediný krok.

„Otevři ty dveře hned, nebo je vyrazím.“ V jeho hlase byl slyšet krutý podtón, jak netrpělivě zavrčel.

„K-kdo jste? Nemůžu jít ven. Prosím, odejděte!“ Lyrielle se trochu zakoktala.