Pohled Willy

Klapání mých podpatků o leštěnou mramorovou podlahu hotelové haly znělo jako odpočítávání. Každé ostré *klap-klap-klap* se rozléhalo obrovským prostorem zdobeným plátkovým zlatem a odměřovalo vteřiny, než se ze mě konečně stane paní Sloaneová Vanderbiltová. Uhladila jsem si látku svého bílého crop topu, na jehož hrudi se ve třpytivých stříbrných flitrech skvělo slovo 'NEVĚSTA'. Sloane mi ho koupil jako hravý dárek k našemu svatebnímu dni. Připadalo mi to trochu odvážné, když odhaloval kousek kůže, ale dnes byl ten den, kdy mu konečně dám všechno.

Došla jsem k recepci a srdce se mi třepotalo směsicí nervozity a čisté, nefalšované radosti. Tohle měl být soukromý obřad. Žádné zvědavé pohledy, žádné rodinné drama – jen my dva a oddávající ve střešním apartmá, které pravděpodobně stálo víc než celé moje školné na univerzitě.

"Dobrý den. Mám rezervaci. Willa Sterlingová," řekla jsem a zářivě se usmála na ženu za pultem.

Recepční mi úsměv neoplatila. Pomalu zvedla hlavu a přejela mě pohledem s tak intenzivním hnusem, až můj úsměv pohasl. Její rty, namalované temnou, krvavě rudou barvou, se stáhly do úšklebku, když si prohlédla můj top s nápisem 'NEVĚSTA' a můj rozcuchaný, nadšený culík.

"Děláte si srandu, že?" odfrkla si. Ani se nepodívala na monitor; jen se otočila na ženu stojící vedle ní, která se tvářila se stejně posměšným výrazem.

Zamrkala jsem a zmateně svraštila obočí. Vzduch v hale se najednou zdál o několik stupňů chladnější. "Prosím? Mám rezervaci na střešní apartmá. Na tu svatbu."

Obě ženy si vyměnily pohled, ze kterého mi naskočila husí kůže. Byl to pohled plný sdílených tajemství a výsměchu.

"Podívejte, zlato," řekla recepční s rudými rty a povýšeně naklonila hlavu. "Už jste se ubytovala před dvěma hodinami. Pokud je tohle nějaký ubohý žert, doporučuju vám s tím okamžitě přestat, než zavolám ochranku a nechám vás vyvést."

Z hrdla mi unikl nervózní, bezdechý smích. "Cože? Já se ještě neubytovala. Zrovna jsem dorazila ze salonu. To musí být nějaký omyl."

Druhá recepční se naklonila a přimhouřila oči. "Ukaž jí to," zamumlala ke své kolegyni.

Rudoretka se zamračila, ale otočila notebook a klikla na pár kláves. Dlouhým, pěstěným nehtem ukázala na digitální knihu hostů. Bylo to tam, černé na bílém: *Willa Sterlingová. Ubytována: 14:14.*

"Oh!" Vydechla jsem úlevou, ačkoli mi srdce stále splašeně bušilo do žeber. "To je asi můj snoubenec. Sloane. Musel se ubytovat na mé jméno, aby ušetřil čas. Měla jsem tu být dřív než on, ale doprava byla jako noční můra. Proto jsem tak překvapená."

Recepční nevypadaly, že by se jim ulevilo se mnou. Jejich zmatení se naopak prohloubilo a zkroutilo se do něčeho, co hrůzně připomínalo lítost.

"To není moc vtipný žert, slečno," řekla tiše ta druhá. "Před dvěma hodinami jste se ubytovala s jedním mužem. Vím, že jste to byla vy, protože jsem vám pochválila přesně ten samý top, co máte na sobě. Ten s nápisem 'NEVĚSTA'."

Ztuhla jsem. Podívala jsem se na svou hruď. Sloane mi řekl, že koupil jen jeden. Řekl, že je výjimečný. Jedinečný. Jen pro mě.

"A pak jste nám řekla, že se budete velmi brzy vdávat," dodala Rudoretka a její hlas ztratil něco ze své ostrosti, kterou nahradil zvláštní, dutý tón.

Něco těžkého – chladná, olověná tíha – mi spadlo do žaludku. Plíce jako by se mi smrskly a nedokázaly nabrat dostatek vzduchu.

"Tohle musí být nedorozumění..." zmlkla jsem, můj hlas byl sotva víc než šepot.

Ne. To nebylo možné. Jade by to neudělala. Už dva roky ani nebyla ve státě. Od té hádky po matčině pohřbu jsme spolu nepromluvily. Dokonce ani Sloana neznala. Tajila jsem ho, střežila jsem ho jako vzácnou součást svého života, které by se její toxická energie neměla dotknout.

"To jsem nebyla já," řekla jsem, můj hlas teď zněl pevněji, poháněný stoupající vlnou paniky. "Já jsem Willa Sterlingová. Mám tu občanku. Podívejte." Zahrabala jsem v kabelce, vytáhla řidičák a plácla jím o mramorový pult.

Podívaly se na průkaz a pak zpátky na mě. Lítost v jejich očích byla nyní nezpochybnitelná. Byl to způsob, jakým se lidé dívají na autonehodu – zděšení, ale neschopní odvrátit zrak.

Rudoretka si povzdechla, nevraživost z ní vyprchala a nahradila ji unavená rezignace. Sáhla pod pult a vytáhla náhradní klíčovou kartu.

"Doufám, že se vám to podaří vyřešit," zamumlala a donutila se k napjatému, nepříjemnému úsměvu. "Střešní apartmá B."

Vzala jsem si kartu třesoucími se prsty. Neřekla jsem děkuji. Nemohla jsem. Otočila jsem se a zamířila k výtahům, nohy těžké jako z olova. Každý krok mi připadal, jako bych se brodila hlubokou, temnou vodou.

*Je to jen omyl,* namlouvala jsem si, když se dveře výtahu zavřely a zlatě zrcadlový interiér odrážel ženu, která vypadala, že kráčí na vlastní popravu. *Jade tu není. Ani neví, kde jsme. Sloane mě miluje. Čekal na dnešní večer. Říkal, že naše poprvé by mělo být posvátné. Říkal, že chce počkat, až budu jeho žena.*

Ale semínko pochybností bylo zasazeno a rostlo do trnité, dusivé liány.

Výtah cinkl. Dveře se otevřely do soukromého předsálí s tlustým, plyšovým kobercem, který tlumil zvuk mých kroků. Stála jsem před těžkými mahagonovými dveřmi apartmá B, klíčovou kartu jsem svírala v ruce tak pevně, až se mi plast zařezával do dlaně.

Nezaklepala jsem. Nedokázala jsem se k tomu přimět. Místo toho jsem přiložila kartu ke čtečce. Blikla zeleně s tichým elektronickým *pípnutím*, které v tichu chodby zaznělo jako výkřik.

Zatlačila jsem do dveří, ale nevešla jsem dovnitř. Ještě ne.

Zvuk mě zasáhl jako první.

Nebyl to zvuk svatebních příprav. Nebyl to zvuk Sloaneova hlasu, který by volal mé jméno na pozdrav.

Byl to mokrý, rytmický zvuk kůže narážející na kůži. Byl to zvuk těžkých, hrdelních stenů a vysokého, bezdechého naříkání. Byl to zvuk ženy, kterou někdo důkladně, bezohledně prcal.

Kabelka mi vyklouzla z ruky a dopadla na podlahu s tichým *žuchnutím*, kterého si obyvatelé pokoje nevšimli. Vešla jsem do předsíně, oči vytřeštěné, vidění se mi rozostřovalo, jak mi realita scény přede mnou trhala duši na kusy.

Apartmá bylo nádherné, plné bílých růží a drahého šampaňského na ledu, ale já viděla jen tu postel.

Moje dvojče, sestra Jade, seděla obkročmo na mém snoubenci. Záda měla prohnutá, hlavu zakloněnou a svírala čelo postele pro lepší páku. Byla úplně nahá, kůži zbarvenou do sytě růžova. Sloane byl pod ní, ruce zabořené v jejích vlasech, stahoval její hlavu dolů, aby ji mohl kousat do krku, zatímco jeho boky prudce vyrážely vzhůru.

Byl hluboko v ní. Viděla jsem, jak jeho tlustý, žilnatý penis mizel v její vlhkosti s každým přírazem, zvuk jejich srážejících se těl se odrážel od vysokých stropů.

Stála jsem ochromená. Na prchavou, ubohou vteřinu se mi mozek snažil nabídnout záchranné lano. *Možná to neví. Jsme identické. Myslí si, že jsem to já.*

Ale ta myšlenka okamžitě zemřela. Se Sloanem jsme spolu byli rok. Každý den toho roku mi říkal, jak moc mě respektuje, jak chce počkat na naši svatební noc, aby si mě konečně mohl vzít. Nikdy mě ani neviděl úplně nahou. Trval na "čistotě".

A tady byl, nořil se do mojí sestry s takovou zvířecí intenzitou, jakou jsem u něj nikdy neviděla.

"Mmhm, ano. Takhle, bejby," sténala Jade, její hlas ostře kontrastoval s tichem v mé duši. "Šukáš mě tak dobře, lásko. Rychleji. Dej mi to."

Něco se ve mně zlomilo. Svět se naklonil na své ose a ta dívka, která vešla do tohoto hotelu – dívka, která věřila ve spřízněné duše a stříbrné flitry – zemřela přímo tam na prahu.

"Jade...?"

Můj hlas byl jen popraskaný, zlomený zvuk.

"Sloane?"

Rytmus se náhle zastavil.

Oba se otočili ve stejnou chvíli. Sloaneovy oči se rozšířily, jeho pohlednou tváří kmitl záblesk upřímného překvapení, než se vyhladila do chladné, neproniknutelné masky. Jade nevypadala vůbec překvapeně. Vypadala triumfálně.

Sloane se nehnal pro ručník. Nesnažil se skrýt svou nahotu. Prostě jen ze sebe Jade shodil, jeho vyčerpaný, lesklý pták z ní vyklouzl s mokrým mlasknutím. Jade ze sebe vydala dlouhý, přehnaný sten, když se převalila na hedvábné prostěradlo.

"Vážně, Slo? Už jsem byla blízko," stěžovala si vzdušným a lehkým hlasem, jako bych tam vůbec nestála a moje srdce nekrvácelo na podlaze.

*Slo?*

"Willo," řekl Sloane, jeho hlas těžký námahou, když vstal z postele. Ve své nahotě byl velkolepý i děsivý, jeho tělo štíhlé a svalnaté, pokryté lehkou vrstvou potu. Ani se neobtěžoval zakrýt své nádobíčko, které se už začínalo znovu probouzet, jak se na mě díval. "Přísahám, myslel jsem, že jsi to ty. Já ne... myslel jsem, že jsi dorazila dřív."

Začal ke mně kráčet a natahoval ruku, jako by mě chtěl utěšit, ale já jsem s vrčením čirého odporu couvla. Oči jsem měla upřené na Jade.

Teď už seděla, opírala se o lokty a prsa měla vystrčená dopředu. Na tváři jí hrál samolibý, dravčí úsměv, zatímco si rukou prohrábla zacuchané vlasy.

"Ale prosím tě, bejby," řekla hlasem odkapávajícím zlobou. "Je na čase s tím divadýlkem skončit, nemyslíš? Začíná to být moc ubohé i na ni."

Sloane se zastavil. Otočil se zpátky na Jade a po rtech se mu rozlil pomalý, temný úšklebek. "Ale no tak, Jay. Byla to sranda, dokud to trvalo."

Připadala jsem si, jako bych se topila. "Co to... co to děláte...?"

Slova mi nešla přes rty. Můj mozek se snažil zpracovat míru kalkulu, kterou to vyžadovalo. Nepotkali se zrovna teď. Znali se. Byli v pohodě se svou nahotou, v pohodě s jejich společnou zradou.

Ale já Jade neviděla dva roky. Nikdy jsem je neseznámila.

"Jak..."

Jade se při vstávání ostře, posměšně zasmála. Zamířila ke Sloaneovi plavnými a sebevědomými pohyby. Byla naprosto nahá, předváděla tělo, které bylo zrcadlovým obrazem toho mého, a přesto mi připadalo tak naprosto cizí.

"Upadá do šoku, bejby. Měli bychom ji hned zkrátit to trápení, ne?" pronesla zamyšleně a zastavila se přímo před Sloanem.

Natáhla ruku, prsty mu přejela po hrudi, než ho chytila za čelist a stáhla ho k hlubokému, majetnickému polibku. Neschopná pohybu jsem sledovala, jak mu do úst vklouzla jazykem. Na jeho rtech tiše vydechla, oči měla celou dobu otevřené a upřené do mých s výrazem čistého, nefalšovaného triumfu.

Chtěla jsem utéct. Chtěla jsem křičet. Ale nohy jsem měla přilepené k podlaze. Byla jsem divákem při ničení mého vlastního života.

Jade přerušila polibek a její ruka sjela po Sloaneově těle dolů. Sevřela jeho penis, prsty obemkla ten tlustý dřík a zacloumala jím tam a zpět s nacvičeným rytmem. Její oči mě nepřestávaly sledovat.

"T-ty jsi říkal..." Drala jsem ze sebe slova. Hlas zněl, jako by patřil někomu cizímu. "Říkal jsi, že ještě nejsi připravený na sex, Sloane. Říkal jsi, že počkáš, až budeme manželé. Říkal jsi, že je to proto, že mě miluješ."

Sloane zaklonil hlavu a zasmál se. Byl to chladný, dutý zvuk, který se místností rozlehl jako výstřel. Vydal ze sebe hluboký sten, když ho Jade dál hladila, jeho tělo na její dotek reagovalo vlastní zradou.

Podlomila se mi kolena. Musela jsem se natáhnout a chytit se zárubně, abych se nezhroutila.

"Myslela jsem, že mě miluješ!" vykřikla jsem a slzy se konečně prodraly ven, horké a štípavé rozmazávaly pohled na mého snoubence, kterého uspokojovala moje sestra.

Jade ho pustila, obličej zkroucený znuděným výrazem. Sloane udělal pár kroků blíž ke mně. Nevypadal provinile. Nevypadal, že by ho to mrzelo. Vypadal jako muž, který konečně dokončil nudnou povinnost.

Natáhl se, a než jsem stihla ucuknout, jeho ruka se mi sevřela kolem čelisti. Stisk byl bolestivě pevný, prsty se mi zarývaly do kůže, když mě donutil vzhlédnout do jeho chladných, temných očí.

"Myslela sis, že tě miluju, Willo? Ne. Jay je láska mého života."