Pohled Willy:

„Panebože,“ zasténala jsem, zvuk byl tlumený drahým polštářem pod mou tváří. Záda se mi mimoděk prohnula, když do mě Killian vrazil, jeho péro bylo těžkým, trestajícím břemenem, které jsem cítila hluboko a k nezastavení.

V oparu snu nebyly jeho ruce něžné. Svíraly má stehna drtivým tlakem a roztahovaly mi nohy doširoka, aby mě mohl mrdat do matrace, jako by mu patřil každý centimetr