"Cassio Valeriusová! Jestli nebudeš dole do pěti minut, půjdeš do školy pěšky!" křičí zdola pan Silas, můj pěstoun.

"Hned jsem tam!" křiknu nazpět, než si stáhnu vlasy do úhledného culíku a usměju se na svůj odraz v zrcadle.

Moji rodiče zemřeli, když mi bylo šest, a od té doby mě stěhovali z jednoho pěstounského domova do druhého. Tady jsem začala žít, když mi bylo patnáct, a zatím je to tu v pořádku.

Dnes mám osmnácté narozeniny, a jako pro vlkodlaka to znamená, že se dnes pravděpodobně setkám se svým druhem. Jsem nadšená a cítím, jak ve mně moje vlčice Kyra radostí poskakuje.

Naposledy se na sebe podívám. Máma říkávala, že jsem hezká. Někdy tomu i věřím. Mám její zelené oči a tátovy hnědé vlasy. Dřív jsem je nosila dlouhé, ale loni jsem se rozhodla pro délku po ramena. Narovnám si tričko a vstanu.

Oblečení mám trochu větší, ale stačí to. Jako dítě z pěstounské péče si musím vystačit s tím, co dostanu, a většinou toho moc není. Pan a paní Silasovi jsou velmi milí lidé, ale starají se o hodně dětí a nemají finanční kapacitu na to, aby si mohli moc vyskakovat.

"Cas, narozeninové lívance chladnou, všichni přijdeme pozdě, jestli hned nepůjdeš dolů," prostrčí hlavu mými dveřmi moje pěstounská sestra Mina.

"Už jdu," řeknu s úsměvem a popadnu tašku.

"Mimochodem, všechno nejlepší k narozeninám," řekne, když ji dohoním u schodů.

Široce se usměju a přehodím jí ruku kolem ramen.

"Tak co, jsi nedočkavá? Možná dnes potkáš svou jedinou pravou lásku," vyzvídá Mina.

Kyra při zmínce o nalezení pravé lásky potichu zavyl.

"Asi jsem napjatá. Jen si přeju, aby moje narozeniny nepadly na školní den," odpovím, když sejdu poslední schod.

"Všechno nejlepší, zlato," pozdraví mě pan Silas a přitáhne si mě k bočnímu objetí.

Zářivě se usmívám, když do obývacího pokoje vejde paní Silasová s hromadou lívanců. Za ní kráčí mých pět pěstounských sourozenců a všichni se k ní přidají a zpívají narozeninovou písničku.

Položí talíř s lívanci na stůl a dlouze mě obejme.

"Nemůžu uvěřit, že dnes potkáš svého druha. Pořád si pamatuju na den, kdy jsem potkala toho svého," usmála se na svého manžela a já se usmála při pohledu na ně.

Nechci toho moc, byla by šťastná s jakýmkoliv druhem, hlavně když mě bude milovat tak, jako se milují Silasovi.

Rozdělíme se o lívance a pan Silas nás všechny odveze do školy.

*************

Jakmile vejdu do školy, zamířím rovnou ke své skříňce. Macy, moje nejlepší a jediná kamarádka, ke mně přiběhne a silně mě obejme.

"Všechno nejlepší, Cas. Doufám, že dostaneš dobrého druha," říká vzrušeně.

Začínám si myslet, že všichni jsou z hledání mého druha nadšenější než já.

"Taky v to doufám," odpovím tiše.

Macy ještě není osmnáct, takže svého druha ještě nemá. Pokud mému druhovi ještě nebylo osmnáct, pak ho dnes taky nenajdu. Měsíční bohyně dopřeje každému vlkodlakovi druha, když je oběma osmnáct, a obvykle se to stává v čase, kdy jsme se narodili. Já se narodila k večeru, takže pokud už mému druhovi osmnáct je a je nablízku, potkám ho tehdy… Nemůžu se dočkat.

"Dívej," řekne Macy a nasměruje můj pohled ke třem klukům, kteří právě prošli vchodem.

Drake Vane, Jace Vane a Ryker Brand. Říct o těch třech, že jsou sexy, by bylo slabé slovo. Jsou neuvěřitelně pohlední. Kdybych to nevěděla lépe, řekla bych, že jsou to lykani.

Drake je z nich nejhezčí a také budoucí alfa smečky Luvina Moon. Má černé krátké vlasy a vražedné modré oči.

Stejně jako jeho bratranec a budoucí beta, i Jace má modré oči, ale vlasy nemá černé jako Drake – má špinavý blond, který obvykle nosí rozcuchaný, ale i tak vypadá vždycky skvěle.

Ryker s nimi není příbuzný. Má jiskřivé zelené oči, které ladí k jeho černým vlasům, které obvykle nosí vyčesané nahoru. Jsou mým idolem už od té doby, co jsem na tuhle školu začala chodit.

Vím, že se mezi mnou a kýmkoliv z nich nikdy nemůže nic stát, a jsem s tím vědomím naprosto spokojená. Moje pobláznění jimi mi většinou připadá jako zbožňování nějaké celebrity.

Vydechnu vzduch, o kterém jsem ani nevěděla, že ho zadržuju, když projdou kolem nás. Kluci jako oni si nikdy nemůžou všimnout někoho, jako jsem já. Jdou po holkách, které mají dobré rodinné postavení a nadpozemskou krásu, jako je Sloane Thorneová, Drakeova přítelkyně.

Její otec je lykan a ona také. Její rodina má styky, které sahají až ke králi.

A její postava? No, říct, že vypadá jako řecká bohyně, nestačí. Bohyně si s tvořením Sloane dala opravdu záležet.

Každopádně mě to netrápí. Dnes potkám svého druha a začneme náš krásný milostný příběh. Bude mě milovat, i když nejsem dokonalá, a já ho budu milovat taky.

Kyra je tak šťastná. Já taky.

"Ty se usmíváš," podotkne Macy, když jdeme do třídy.

"Mám prostě dobrý pocit."

Vejdeme do třídy a sedneme si na svá obvyklá místa.

Hodina utekla rychle. Nemohla jsem být radši. Nejsem studijní typ. Chodím sem jen proto, že nemám na výběr. Každý den se těším, až to skončí. Jediná věc, kterou mám ve škole ráda, je hodina fotografie. Je to volitelný předmět a s radostí jsem si ho vybrala. Zachytit okamžiky v jediné fotografii je opravdu úžasné a miluju to. Jediný problém je, že nemám fotoaparát. Nemůžu si ho dovolit.

Mým snem je stát se světoznámou módní a portrétní fotografkou jako Mario Eduardo Testino.

*****

Právě jsme s Macy dorazily do malé restaurace hned za školou. Pracoaly jsme tam na částečný úvazek a já většinu výplaty vždycky odevzdala Silasovým, aby to pomohlo s dětmi. To, co mi zbude, si šetřím na vysokou školu a na nákup fotoaparátu. Zatím mám sotva na pořádné jídlo, natož na financování svých snů o vysoké.

Chystám se převléknout do pracovního oblečení, když vtom ucítím něco krásného. Nedokážu to popsat, ale je to neodolatelné. Nemůžu na to přijít, ale voní to nebesky. Moje vlčice Kyra bojuje o to, aby byla propuštěna na svobodu – myslím, že vím, co to znamená.

Jdu za tou vůní, abych zjistila, kam mě zavede. Matně slyším, jak na mě Macy volá, ale zdá se, že se nedokážu soustředit na nic jiného než na tu vůni.

Vůně mě dovede na parkoviště, konkrétně k přední části jednoho velmi známého auta.