Probouzí mě ranní budík. Sotva se dokážu zvednout z podlahy. Cítím se na omdlení a točí se mi hlava. Žaludek se mi svírá bolestí z minulé noci. Stále nemůžu uvěřit, že jsem zakusila takovou bolest, až jsem z toho ztratila vědomí. Bolest, která by se tomu alespoň blížila, jsem necítila už velmi dlouho. Pomyšlení na to, že mi tuhle bolest způsobil můj takzvaný druh, je deptající. Myslela jsem si, že mě odmítnout bylo to nejhorší, co mohl udělat, ale tohle rozhodně posunulo laťku výš.

Z úst mi unikne povzdech, když se posadím na okraj manželské postele. Vyhrnu si tričko a v duchu vykřiknu při pohledu na své břicho – je pokryté modrými a černými skvrnami. Zkusím se ho dotknout, ale palčivá bolest mě donutí ucuknout. Nemůžu uvěřit, že je to všechno pravda. Jsem vyčerpaná. Kyře už bylo lépe, ale teď je těžké ji vnímat. Cítím jen její kňučení.

Vyplaší mě zaklepání na dveře.

„Dále,“ křiknu s veškerou silou, kterou v sobě dokážu posbírat.

Do pokoje vejde mladá žena v uniformě služebné. Vypadá, že jí není víc než dvacet.

Kráčí ke mně s uctivým úsměvem.

„Luna si žádá vaši přítomnost u snídaně. Bude hotová za třicet minut,“ řekne se stejným zdvořilým úsměvem.

„Dobře, díky,“ odpovím tichým hlasem. Snažím se její úsměv opětovat, ale jsem příliš slabá na to, aby mi to vyšlo.

Skloní hlavu a odejde z pokoje.

To si vážně myslí, že s nimi budu chtít snídat? Po tom všem.

Strávila jsem tu jen jednu noc a už teď jsem unavená. Jak tu mám vydržet déle?

Chybí mi Silasovi. Nemám ani telefon, abych se s nimi spojila. Doufám, že jsou všichni v pořádku. Hlavně Mina – ta tam bez mého předčítání pohádky nestrávila jedinou noc.

Z úst mi unikne povzdech, zabořím obličej do polštáře a vykřiknu. Křik vždycky pomáhá, ale teď mi to bohužel nepomohlo.

********

Jak už asi víte, neuposlechnutí rozkazů Luny nikdy nezůstane bez trestu, a protože jsem příliš slabá na jakoukoli formu trestu, sebrala jsem dost sil, abych se osprchovala a oblékla, navzdory tomu, jak mě voda na kůži pálila.

Dnes je středa, takže je stále školní den. Poprvé po dlouhé době se nemůžu dočkat, až budu ve škole. Páni, nikdy bych si nepomyslela, že přijde den, kdy vypustím taková slova z úst. To jen dokazuje, že jsem klesla na úplné dno.

Chůze je trochu těžká, protože mě bolí břicho, ale podaří se mi vyjít z pokoje. Sklopím zrak a pevně svírám tašku s knihami, zatímco mířím do jídelny. Všimla jsem si jí včera cestou do domu, takže znám cestu.

„Sakra,“ zakleju pod vousy, když do někoho narazím. Vůni té osoby nepoznávám. Chytím se za břicho a snažím se ze všech sil skrýt bolest.

„Promiň,“ vyhrknu a chci pokračovat v chůzi, když mě náhle ruka popadne za zadní část trička a smýkne mnou dozadu.

Přede mnou stojí Jace Vane, Drakeův bratranec a budoucí Beta.

Hádám, že to byl on, do koho jsem vrazila.

„Takhle se zdraví tvůj švagr?“ prohlásí klidně.

Má dětský úsměv a v modrých očích komický lesk. Je Drakeovi hodně podobný, ale v jejich rysech je zřetelný rozdíl. Na rozdíl od Drakeových pohledných a mužných rysů má Jace v sobě jakousi chlapeckou roztomilost… Vyzařuje z něj také přátelská aura, která se velmi liší od Drakeovy chladné a dominantní aury – ale Drake je takový možná proto, že je budoucím Alfou, nebo je to prostě tím, že je to kretén.

„Hej,“ zamává mi Jace rukou před obličejem a vytrhne mě z myšlenek.

„Ahoj,“ odpovím.

„Jsem Jace, Drakeův bratranec,“ natáhne ke mně ruku k potřesení.

Přijmu jeho vřelé gesto a potřesu mu rukou.

„Já vím, kdo jsi,“ zamumlám, ale on to zachytí.

„Aha.“ Podrbe se na zátylku, jako by přemýšlel, co říct.

Využiju příležitosti a pokračuju v cestě do jídelny, ale zastavím se, když na mě zavolá:

„A ty musíš být Cas, Drakeova družka.“

Otočím se na něj a věnuju mu zlý pohled.

„Nejsem jeho družka.“ Pokračuju v chůzi k jídelně. Je příjemné potkat někoho, kdo se mnou mluví, jako bych si zasloužila aspoň trochu respektu, ale nechci si rozhněvat Lunu, takže musím dorazit na snídani včas.

Jace vyrovná krok se mnou.

„Ty nejsi jeho družka?“ zeptá se a hravě mě bouchne do ramene. Právě jsme se potkali. Jak může být tak bezprostřední?

Hádám, že bych mu měla odpovědět.

„Technicky vzato jsem jeho družka byla, ale už nejsem,“ vysvětlím.

S úlevou si vydechnu, když se jídelní stůl konečně objeví v dohledu. Luna právě také přichází. Uhnu pohledem, jakmile se mi v hlavě mihne vzpomínka na naše poslední setkání.

Jace ji obejme a posadí se ke stolu.

„Cas, drahoušku, jak ses v noci vyspala?“ zeptá se mě.

Bylo to příšerné.

„Šlo to.“

„Spala jsi dobře?“ zeptá se sladce.

Sotva jsem oka zamhouřila, celou noc jsem protrpěla v bolestech, dokud jsem neomdlela.

„Ano, spala. Děkuji za optání.“

Pokyne mi, abych se posadila vedle ní, a já tak učiním. Musím říct, že mě překvapuje, jak je na mě Luna milá po tom, jak drzá jsem byla včera.

O pár minut později sejde dolů Drake, oblečený v bílém pólo tričku a černých kalhotách, které dokonale doplňují černé kožené boty. Je oblečený tak ležérně, ale sakra, když se na něj teď dívám, motá se mi hlava. Skoro mě to nutí zapomenout, jak moc se na něj zlobím. Naštěstí mám tu bolest a modřinu na břiše, které mi připomínají, že Drake Vane je mizera.

„Ahoj mami,“ řekne a zboku ji obejme, než si přitáhne židli a sedne si. Ani se neobtěžuje vzít na vědomí mou přítomnost. Rozhodnu se udělat totéž.

Jakmile si Drake sedne, do jídelny někdo vejde.

Srdce se mi roztříští, když se můj pohled setká s tím jejím.

Sloane Thorneová. Důvod, proč mě odmítl. Její zrzavé vlasy se jemně pohupují ze strany na stranu, jak kráčí ke stolu.

Tohle potvrzuje jedinou věc. Ta bolest, kterou jsem včera v noci cítila, byla jejich vina. Jeho vina. Můj pohled podvědomě sklouzne k Drakeovi. Propichuju ho očima se vší tou zlobou, co v sobě mám. Jak mohl udělat něco takového? Musel vědět, co se mnou udělá, když se vyspí s jinou holkou, a přesto to udělal. I když nerespektuje mě, měl by mít aspoň špetku slušnosti.

Služebnictvo přinese jídlo, a zatímco ho servírují, mé oči zůstávají přilepené na Drakeovi. V tuhle chvíli ho tak nenávidím.

Jediné, co mě drží na židli, je fakt, že vedle mě sedí Luna. Opravdu si ji nechci rozhněvat. Kdyby tu neseděla, přísahám, že bych s tím nafoukaným a otravným budoucím Alfou vyvolala hádku.

Z toho, jak se Luna na Sloane Thorneovou neustále dívá, je jasné, že ten vztah nepodporuje…

A kdo by ho podporoval? Je to budoucí Alfa, měl by být se svou družkou, navíc každý ví, že většinu lykanů to táhne k jiným lykanům. Jistě, Sloane je do něj teď blázen, ale může přijít den, kdy si najde jiného lykana a na Drakea se vykašle dřív, než bys řekl švec.

Kousnu si do tortilly před sebou a oči se mi okamžitě rozzáří. Nikdy jsem nejedla nic, co by chutnalo tak dobře. Málem jsem zapomněla, že jsem od včerejšího poledne nic nejedla. Žaludek mi slastně zakručí – to znamená, že Kyře to taky chutná, aspoň to jídlo jí pomáhá cítit se lépe.

„Děkuji za snídani, bylo to vynikající,“ řeknu s úklonou směrem k Luně, jakmile je můj talíř prázdný. Zvednu se od stolu a vydám se pryč, abych odsud sakra vypadla.

Mám v plánu odejít dřív, abych se mohla stavit u Silasových a pozdravit je. Tohle je Minina první noc v domě beze mě. Obvykle má problémy se spaním. Doufám, že spala dobře.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zaslechnu za sebou hlas Luny.

„Do školy?“ odpovím způsobem, který zní spíš jako otázka.

„Drake tě sveze,“ prohlásí veselým hlasem, jako by to, že mě Drake hodí do školy, mělo nějak způsobit, že mě přijme.

V tuhle chvíli mi může být úplně ukradené, jestli mě přijme, nebo ne.

Můj pohled spočine na Drakeovi a v obličeji se mi znovu objeví zamračený výraz.

„Raději půjdu pěšky,“ řeknu okamžitě. Ani se nesnažím skrývat opovržení v hlase.

Luna otevře ústa, aby něco řekla, ale Jace ji přeruší.

„Může jet se mnou.“ Popadne klíče a vyvleče mě ven dřív, než Luna stihne zaprotestovat.