Projíždím si ručníkem vlasy a vycházím z koupelny. Jsem teď trochu šťastnější, protože už zase cítím Kyru. Je velmi slabá, ale je zpátky. Bolest z odmítnutí hodně polevila. I když v srdci stále cítím takovou prázdnou díru.

"Aah!" vykřiknu, když v pokoji uvidím postavu. Podle pachu už vím, o koho jde. Drake Vane.

Utáhnu si ručník kolem těla a instinktivně si rukama zakryju prsa.

"Co tady děláš?" zeptám se chladně.

Udělá ke mně autoritativní krok.

"Tohle je můj dům." Jeho oči sjedou k mému tělu a já si začnu uvědomovat, že jediné, co zakrývá mou nahotu, je krátký ručník.

Snažím se ze všech sil stát pevně navzdory svým kolísavým pocitům.

"Ale tohle není tvůj pokoj. Měl bys odejít. Hned."

"Ty jsi ta, která by měla odejít, a ne jen z pokoje, ale z celého domu. Co si myslíš, že tu děláš? Nikdy tě nepřijmu za svou družku," mluví, jako by neměl srdce. Zní tak chladně, ale jeho oči vypadají tak vřele. Ne, ne, ne. Tohle nesmím dělat. Tenhle chlap mi způsobil bolest.

"Je mi jedno, jestli budu tvá družka. Můžeš už sakra vypadnout? Chci se obléknout," prohlásím tím nejlhostejnějším hlasem, jaký dokážu ze sebe vydat.

Vypadá trochu zaraženě mou apatií k jeho slovům. Přesune se ke mně vlkodlačí rychlostí. Šokem ucouvnu a pevně držím ručník.

Olízne si rty a jeho oči mě zkoumají od hlavy až k patě. Pod jeho pohledem se zachvěju.

Usměje se, když vidí, že na mě má vliv. Jeho pravá ruka se natáhne k mé tváři. Včas uhnu, abych se vyhnula jeho doteku.

Otevře ústa, že něco řekne, ale hned je zase zavře.

To jsem mu právě vzala slova z úst?

Na rtech se mi objeví letmý úsměv. Snažím se ho skrýt.

"Vypadni. Hned," poručím mu a hlavou pokynu směrem ke dveřím.

Zavrtí hlavou a trochu se zasměje. Začne ke mně kráčet s výrazem, který nedokážu přečíst, což mě donutí ustupovat. Myslela jsem si, že odejde. Určitě jsem si moc fandila, jestli jsem si myslela, že to, že mu řeknu, aby vypadl, bude skutečně fungovat.

"Kdo si myslíš, že jsi? Jak se opovažuješ vyhazovat mě z pokoje v mém vlastním domě. Zůstanu si tady, sakra, jak dlouho se mi zachce!" Oči mu mžikem změní barvu a to mě umlčí.

Co je to s těmi muži z rodu Vaneových, že se rozčilují kvůli maličkostem? To já bych měla být naštvaná. Je v mém pokoji. Nemám na sobě nic než ručník a on se chová, jako by tu měl právo být. No a co, že je to jeho dům? Cožpak nemám právo na soukromí?

Znovu ucouvnu a tentokrát narazím na jednu ze svých tašek, které byly na podlaze. Noha mi podjede a já ztratím rovnováhu.

Drakeovy reflexy zafungují a on mě zachytí těsně před pádem. Jednou rukou mě drží za paži a druhou mi položí na spodní část zad, jen pár centimetrů od mého pozadí.

Podívám se mu do očí a vidím v nich náznak strachu. Nevím proč, ale něco na mně ho děsí. Poznám to, ale proč by se mě měl bát?

V mžiku mě narovná a opustí pokoj. Rychlost alfy, nebo budoucího alfy, je desetkrát vyšší než u průměrného vlkodlaka, což je téměř padesátkrát rychlejší než u průměrného člověka.

Sednu si na postel a popadám dech. Je mi jasné, že pobyt tady nebude žádný med.

Kyra souhlasí.

*********

"Prosím, neubližuj mi. Budu lepší," prosím a z očí mi tečou slzy.

"Buď zticha, ty rozmazlený čokle!" zařve ten muž a pak mi vlepí pořádnou facku přes tvář.

Z úst mi unikne hlasitý výkřik a já padám na podlahu. Muž se hlasitě rozesměje.

"Tohle si zasloužíš," řekne s úšklebkem a začne do mě kopat.

Jeho noha naráží do mého těla obrovskou silou, z úst mi vytéká krev. Slzy mi tečou z očí, dokud z té bolesti nakonec neomdlím. O několik minut později mě někdo přijde vzbudit poklepáním.

"Cas, Cas, Cas, Cas," opakuje ta osoba stále dokola.

"Aah!" vykřiknu a oči se mi prudce otevřou.

Byl to jen sen.

Utřu si krůpěje potu z čela, posadím se a zděšeně se rozhlížím kolem, dokud mi to nedojde. Skoro jsem zapomněla, že už nejsem u Silasových.

Už je to nějaká doba, co jsem měla noční můru. Začalo to v tom posledním domě, kde jsem bydlela. Bili mě tam tak často, že mě bili i ve snech. Když jsem se nastěhovala k Silasovým, noční můry pokračovaly, ale přestaly, jakmile jsem se tam zabydlela. Možná se mi ty sny zdají znovu kvůli té změně.

Alfa a Luna jsou možná přísní a trochu protivní, ale nejsou to zlí lidé, neublížili by mi. Doufám.

Najednou mě začne bolet břicho. Je to horší než menstruační křeče.

Bolestí se chytím za břicho a zasténám.

Mám pocit, jako by se mi střeva kroutila pořád dokola.

"Au!" z úst mi unikne výkřik, protože bolest neustává. Je to nesnesitelné.

Co by mohlo způsobovat takovou bolest? Mohlo by to být...? To by nebylo... ach, ale já vím, že je to ono...

Drake se teď nejspíš miluje se Sloane nebo s jinou holkou. To je jediné vysvětlení pro tuhle bolest. Slyšela jsem, že se to stává, ale myslela jsem si, že v příbězích tu bolest přehánějí. Nikdy jsem netušila, že tu bolest pocítím na vlastní kůži.

Asi po dvaceti minutách mám polštář mokrý od slz a bolest konečně ustává. Tipuju, že už skončili. Jak můžou sakra pokračovat celých dvacet minut bez jediné přestávky?

Jemně se držím za břicho a lehnu si. Doufám, že budu moct znovu usnout. Než stačím zavřít oči, bolest začne nanovo.

"Sakra," zakleju pod fousem a svalím se na podlahu. Bolest z pádu se nevyrovná té v mém břiše.

Kroutím se a převaluji. Začne mě bolet hlava a mám pocit, že se pokoj točí. Slzy mi rozmazávají vidění. Třesu se a naříkám na podlaze, dokud necítím, že ztrácím vědomí.