Davina se nemohla odtrhnout od pohledu na spícího Rowana. Viděla, jak je unavený z toho, jak si spolu před chvílí hráli, a přistihla se, že se s ním cítí šťastná. Překvapilo ji, když někdo zaklepal na dveře, které se vzápětí pomalu pootevřely.

„Omlouvám se, vzbudil jsem tě?“ Byl to Callum, kdo vstoupil do pokoje.

Davina byla zaskočená, ale jen se usmála a zavrtěla hlavou.

„Kdepak. Rowan už spí. Později ho přenesu do jeho postele,“ řekla. Bylo jí to trochu trapné, nebyla zvyklá, aby jí do ložnice chodil muž. Callum si stoupl k Rowanovi a pohladil ho po tváři.

„Děkuji ti,“ hlesl Callum.

Zůstala jako opařená. Taková slova od něj nečekala.

„Ale není za co. Dělám to proto, že Rowan matku opravdu potřebuje, a je dobře, že se s tím začíná vyrovnávat,“ odpověděla.

Callum si jen hluboce povzdechl a zavrtěl hlavou.

„Můj syn je ten největší dar, jaký jsem kdy dostal. Nechci vidět, jak trpí. Vím, že mu lžeme, ale až přijde čas, všechno pochopí,“ zamumlal Callum.

Davina cítila, jak moc svého syna miluje. Viděla, jak se o něj stará, jak ho hladí po tváři a jak se na něj dívá. Dee se přistihla, že se usmívá, a rychle odvrátila zrak, když se na ni Callum podíval. Nemohla mu vydržet hledět do očí, měla pocit, že se v nich utápí.

„Není třeba ho přenášet. Udělám to sám. Je těžký a vím, že jsi taky unavená. Odpočiň si,“ usmál se na ni Callum. Ten úsměv, ten upřímný úsměv, jí rozbušil srdce. Věděla, že by neměla, ale cítila, že propadá jeho kouzlu i očím, čemuž se chtěla bránit.

„Dobře, otevřu dveře,“ řekla.

Callum přikývl. Zvedl Rowana do náruče, ona mu otevřela dveře do chlapcova pokoje a on ho opatrně položil na postel. Rowan trochu zamručel, ale naštěstí se nevzbudil. Davina se tiše uchechtla, když viděla, jak Rowan špulí pusu. Callum se nad tím také pousmál.

„Promiň, dělá to pořád,“ řekl Callum a podrbal se na zátylku.

„Já vím,“ odpověděla.

Callum si povzdechl a naposledy pohlédl na syna, než odešli z pokoje. Davina se chtěla na pár věcí ohledně Rowana zeptat, protože doteď neměla příležitost si s Callumem promluvit o samotě.

„Callume, chtěla bych vědět víc o Rowanovi. Poslední dny jsi byl pořád zaneprázdněný a neměl jsi čas. Ale teď myslím, že ho máš,“ usmála se na něj.

Callum se na ni podíval a viděl její úsměv. Rychle uhnul pohledem a jen přikývl.

„Jistě, dáš si skleničku vína?“ nabídl jí.

Davina vínu moc nefandila.

„Ne, víno nepiju. Promiň,“ usmála se.

„V pořádku. Povím ti o něm něco. Rowan miluje modrou, je to jeho nejoblíbenější barva. K narozeninám chce vždycky téma Superman, nic jiného ho nezajímá. Narodil se dvacátého osmého ledna. Hrozně rád si hraje. A co dalšího bys chtěla vědět?“ zeptal se Callum.

Davina si pomyslela, že mu unikají jiné věci o jeho vlastním synovi. Uchechtla se a z legrace protočila oči.

„Myslím, že o Rowanovi nevíš spoustu jiných věcí. No, já už znám všechno, co má i nemá rád, protože mi to sám řekl. Taky mi řekl, že jeho táta nemá čas si s ním hrát kvůli práci,“ pronesla. Chtěla Callumovi naznačit, že Rowanovi hraní s tátou chybí. Calluma to očividně zasáhlo.

„Páni,“ zamumlal.

„Přesně tak. Callume, není to sice moje starost, jsem jeho 'matkou' teprve dva dny a vím, že se cítím blízko i tobě, i když jsem se tomu snažila bránit, aby to mezi námi nebylo trapné... Ale tvůj syn s tebou chce trávit čas. Když máš volno, musíš si s ním hrát. Přišel o pravou mámu a nechci, aby si myslel, že ho opustil i táta. To, že jsem tu já, neznamená, že si můžeš dělat, co chceš. Callume, jsi jeho otec a být tátou je těžké, to vím, ale musíš plnit svou roli,“ řekla mu Davina na rovinu. Nechtěla být tak příkrá, ale chtěla, aby si uvědomil, že synovi chybí.

Viděla, že po jejích slovech ztratil řeč, a hned jí to bylo líto.

„Omlouvám se. Jsem moc upovídaná. Myslím, že bych měla jít spát,“ řekla a zavrtěla hlavou nad svými myšlenkami. Callum nic neříkal, ale pak ji Dee překvapil tím, že ji chytil za paži. Její oči se rozšířily údivem. A to, co udělal potom, ji šokovalo ještě víc. Callum Wylde ji právě teď objímal a ona cítila jeho vůni, která ji úplně omámila.

„Callume, co to děláš?“ zeptala se a pomalu ho od sebe odtlačila.

„Dee.“ Bylo to poprvé, co ji oslovil jménem, doteď jí říkal jen slečno Vanceová.

„Děkuji ti, že tu pro mého syna jsi. Nebýt tebe, nevěděl bych, jak moc po mně touží,“ řekl Callum smutným tónem.