Dante zíral na Becketta, který měl stále ten klidný, lhostejný úsměv.

Z nějakého důvodu ten výraz způsobil, že v Dantovi vzplanul hněv.

Jeho tón se přiostřil. „Kdyby náhle nevypadl proud, Aurelia by to s otravou táty neměla tak snadné. Možná, kdyby zaváhala byť jen na vteřinu, mohla by úplně vycouvat.“

Ale Beckett se jen lehce zasmál, jeho hlas byl klidný a rozvážný. „Dante, jsi naivní. Aurelia už