Harrington už nemohl déle čekat. Zavolal svému staršímu bratrovi, Harrisonu Harringtonovi, během jeho úředních hodin a okamžitě mu sdělil novinky. Hlas se mu chvěl, když mluvil.

„Harrisone, neuvěříš, co jsem právě zjistil. Okamžitě přijeď do nemocnice! Ty i tvá žena! Je to naléhavé, chlape! Našel jsem svou neteř! Je tady, u nás v nemocnici! Rychle, dělej!“

Po těchto slovech už Harrington nedokázal sedět v kanceláři. Musel jít na oddělení za Evangeline.

S touto myšlenkou zavěsil a spěchal k nemocničnímu pokoji.

Silas náhle ukončil hovor, což Harrisona jen víc znervóznilo. Přemýšlel, jestli ta „neteř“, o které Silas mluvil, je to dítě, o které přišli.

Harrison měl hlavu plnou otázek, ale než se stačil na cokoli zeptat, uvědomil si, že Silas už zavěsil!

Harrison měl chuť klít, ale na druhé straně byl jeho vlastní bratr. Věděl, že Silas by nelhal, zvlášť ne o něčem tak zásadním.

Při tom pomyšlení se Harrisona zmocnilo vzrušení. Nemohl se dočkat, až vyběhne z kanceláře, a cestou dolů už volal své ženě.

Diana měla v hlavě prázdno, když jí manžel zavolal. Pak ji zaplavila vlna euforie. Vyběhla z kosmetického salonu, stále s pleťovou maskou na obličeji, naskočila do auta a přikázala řidiči, ať jede na letiště. Jela do Silverwood City!

Můj ty Bože, mohla by to být opravdu jejich dcera?

Jejich drahocenná dcera, to sladké děvčátko, které se ztratilo před více než dvaceti lety. Copak ji konečně našli?

Diana Harringtonová seděla v autě cestou na letiště, přemožená emocemi, a po tvářích jí tekly slzy.

Byla to její milovaná dcera, její holčička!

Diana si pak náhle vzpomněla, že si nesmyla masku. Rychle popadla vlhčené ubrousky a láhev vody a zběsile si otírala obličej. Musela vypadat k světu, až se poprvé setká se svou dcerou. Nemohla dopustit, aby ji vylekala!

Kromě toho si Diana vzpomněla na své tři syny a okamžitě každému z nich zavolala a pobídla je, aby hned vyrazili do Silverwood City. Našli jejich sestru!

Tři bratři Harringtonovi, známí jako tři ze čtyř mladých elit Valorie, byli zprávou o nalezení sestry nadšeni. Okamžitě všeho nechali a co nejrychleji vyrazili směrem k Silverwood City.

Mezitím v nemocnici jako první do pokoje vtrhl Silas.

Silas v brýlích se zlatými obroučkami a v bílém plášti náhle vrazil dovnitř a vylekal všechny v místnosti. Všichni se na něj instinktivně otočili.

Silas se ale ani na vteřinu nezastavil, ani se na nikoho jiného nepodíval. Spěchal dovnitř, rychle očima prohledal pokoj a pak přispěchal k Evangeline.

Evangeline se lekla a okamžitě znervózněla, srdce jí bušilo až v krku. Nemohla si pomoct a dělala si starosti, jestli zaplatila poplatky. To poslední, co chtěla, bylo dlužit peníze za porod.

Ostatní pacientky a jejich rodiny v pokoji se nemohly ubránit pohledům a přemýšlely, co má Silas v plánu.

Teprve po vtrhnutí do pokoje si Silas uvědomil, že to možná přehnal. Test otcovství byl proveden tajně a jeho neteř o tom ani o jejich spojení neměla ani tušení.

Hluboce se nadechl a podíval se na dívku na nemocničním lůžku. Čím déle se díval, tím více v ní viděl svého bratra a Dianu Prestonovou, zejména Dianu. Byla prakticky její věrnou kopií, jen mladší.

„Barrettová... Ne, Evangeline...“ Silas málem použil její přezdívku z rodiny Harringtonových, ale rychle se opravil, protože Evangeline ji neznala.

Podíval se na Evangeline opatrným tónem, jako by se bál, že ji vyleká. „Vy jste Evangeline, že? Nemáte pocit, že je tu na pokoji trochu těsno? Pobyt tady nemusí být moc pohodlný.

Nahoře jsou lepší pokoje. Pokud chcete, můžeme vás okamžitě přesunout do pohodlnějšího pokoje.“

Evangeline měla v hlavě prázdno a zmateně zírala na primáře porodnice. „Těsno...?“

Instinktivně se rozhlédla kolem. V pokoji bylo skutečně plno, bylo tu několik matek a jejich rodin. Před chvílí se probudila do jejich pomluv.

VIP pokoje bylo těžké rezervovat a obvykle byly vyhrazeny pro lidi se zvláštním postavením. Mohla by ho Evangeline opravdu dostat?

Silas si všiml Evangelinina váhání a okamžitě se rozzářil. „Pokud vám to nevadí, můžeme vás v novém pokoji ubytovat hned.“

Jak Silas mluvil, rychle vyšel ven a zavolal dvě sestry na pomoc. Sestry opatrně vzaly dvojčata, zatímco Silas jemně pomohl Evangeline z postele.

Opustili hlučný, přeplněný pokoj ve druhém patře a přesunuli se do luxusního VIP pokoje ve čtvrtém patře.

Nemocniční pokoj ve čtvrtém patře byl úplně jiný svět než ty standardní. Bylo to soukromé apartmá, vkusně zařízené a neuvěřitelně pohodlné.

A co bylo nejlepší, byla v něm obrovská manželská postel. Evangeline se mohla natáhnout a mít obě děti hned vedle sebe.

„Děkuji vám, pane Harringtone,“ řekla Evangeline, jakmile se usadili.

Silas nemohl ze své milované neteře spustit oči, jako by se jí nemohl nabažit.

Evangeline se pod jeho upřeným pohledem cítila nesvá, což ji znervózňovalo.

„Pane Harringtone, chcete mi něco říct?“ zeptala se Evangeline opatrně.

Silas rychle zavrtěl hlavou a pak váhavě přikývl. Podíval se na ni s mírným, téměř lichotivým úsměvem.

Brzy si konečně uvědomil, že Evangeline vypadá nesvá. Upravil si postoj, odkašlal si, uklidnil se a pak zpoza zad opatrně vytáhl potvrzení o testu otcovství a podal ho Evangeline.

Evangeline byla zmatená, když si dokument opatrně brala. Ale jak ho pročítala, oči se jí rozšířily šokem!

Rychle vzhlédla k Silasovi.

Silas už to déle nevydržel. Překotně se začal představovat, zakopával o slova. „Ehm... Já jsem Silas Harrington, mladší bratr tvého táty, tvůj strýc. Jsem tvá rodina!“

Evangeline vytřeštila oči ještě víc.

Silas byl nervózní. Vzrušeně pokračoval: „Ehm... Barrettová, nelekej se. Tvoje máma, táta a bratři už jsou na cestě. Jsou ve Valorii, ale bude jim trvat asi tři hodiny, než se sem dostanou. Jen trpělivě počkej. Budou tady cobydup, přísahám.“