Evangeline se podívala na miminka a znovu usnula, probudila se až příštího rána.

Miminka hlasitě plakala hlady. Diana Prestonová je držela v náručí a cítila se trochu úzkostlivě. Nechtěla dceru budit, ale ti malí byli neúnavní. To nemohli s tou snídaní chvíli počkat?

Evangeline se k pláči dětí rychle probrala a tázavě se zeptala: „Mají hlad?“

Diana Prestonová přikývla a rychle jí miminka podala.

Evangeline si je přitiskla k sobě a začala kojit.

Venku ten rozruch vzbudil i Samuela a Meredith Everhartovy. Vstali s napjatými nervy a zamířili k Evangelinině pokoji.

Everhart včera spal v pracovně a v tu chvíli také vyšel ven.

Vyměnili si pohledy a pak upřeli pozornost k Evangelininým dveřím.

Meredith zvedla ruku, aby zaklepala, ale právě když se její prsty měly dotknout dřeva, pláč uvnitř náhle ustal. Zdálo se, že se děti uklidnily.

Její ruka se zastavila. Po chvilce váhání zavolala: „Evangeline? Zlato, jsi vzhůru?“

Uvnitř pokoje Evangeline uslyšela zvuk u dveří a vzhlédla k nim.

Diana Prestonová se také podívala ke dveřím. Nemohla to popřít – celou rodinu Everhartových opravdu nemusela.

„Jsem vzhůru, babičko. Kojím děti,“ řekla nakonec Evangeline po chvíli ticha.

Měla trochu obavy, že kdyby neodpověděla, Meredith by mohla vejít. Mohlo by to být trapné, zvlášť pokud by tam byl i Everhart.

Venku si Samuel i Meredith úlevně oddechli. Vědomí, že je o pravnoučata postaráno, je uklidnilo.

Everhart se podvědomě také uvolnil. Pak se podíval na Evangelininy dveře a na své prarodiče stojící u nich a pocítil jisté podráždění.

Vytáhl telefon, zkontroloval čas a řekl: „Dědečku, babičko, jdu do práce.“

Samuel a Meredith se na něj podívali.

Everhart na okamžik mlčel a pak se otočil k odchodu.

Zatímco Evangeline krmila děti, hospodyně už připravila snídani. Pro Evangeline to byla speciální polévka pro rekonvalescenci těla, která byla zdravá a pomáhala s tvorbou mléka, když teď musela kojit dvě děti.

Po snídani začali Samuel a Meredith děti hlídat. Nezáleželo na tom, kolikrát už svá pravnoučata viděli. Byli jimi prostě uneseni.

Miminka, čerstvě narozená, měla stále lehkou žloutenku a potřebovala trochu sluníčka. Chůva je vzala ve vhodnou chvíli ven a Samuel s Meredith šli s nimi.

Uvnitř v pokoji Diana Prestonová počkala, až všichni odejdou, a pak se posadila vedle Evangeline. Šťastně se usmála a řekla: „Barrett, tvůj táta mi dnes ráno psal. Chce otevřít pobočku našeho klenotnictví přímo tady v Silverwood City.“

„Pokud se ti podaří rozvést se s Everhartem do měsíce, pojedeme rovnou zpátky do Valorie. Ale kdyby se to nějak zkomplikovalo a zdrželo, můžeš v té nové prodejně začít s praktickým tréninkem. Jakmile do toho pronikneš, dostaneš na starosti celé naše rodinné klenotnictví,“ řekla Diana s úsměvem.

Evangeline byla ohromená. „Mami...“

Nedokončila větu, protože jí Diana rychle zakryla ústa. Evangeline si vzpomněla, že jí tady nesmí říkat „mami“, jinak by se mohl jejich vztah prozradit.

„Není to trochu riskantní?“ zeptala se Evangeline nervózně.

Diana se zasmála. „Není na tom nic riskantního, zlato. Těm klukům je rodinný byznys úplně ukradený. Jestli se toho neujmeš ty, všechno, co jsme vybudovali, nám seberou cizí.“

„To v žádném případě,“ odpověděla rychle Evangeline.

Diana přikývla. „Přesně tak. Tvůj otec a já jsme se kvůli tomu trápili, ale naštěstí jsme teď našli tebe. Barrett, nevadilo by ti převzít rodinný podnik, že ne? Vlastníme několik dolů v zámoří a víc než polovinu klenotnictví ve Valorii. Je to obrovské impérium. Jednou tě vezmu ukázat drahokamy. Lidé je milují.“

Evangeline nenacházela slova, kterými by vyjádřila svou vděčnost. Konečně pochopila, jaké to je mít rodiče, kteří ji milují. Její máma a táta k ní byli tak dobří.

Evangeline se neudržela, natáhla se a jemně matku objala, hlavu jí položila do klína. Bylo to tak hřejivé, přesně jak má matčino objetí být.

Diana Prestonová dceru něžně držela. Po tolika letech odloučení konečně našla své drahocenné dítě. Trvalo jí dlouho, než uvěřila, že je to realita. Její dcera... byla skutečně zpět.

Jejich něžnou chvilku však přerušilo zaklepání na dveře.

Evangeline i Diana se podívaly ke dveřím. V příštím okamžiku Diana vstala a šla otevřít.

Stála tam hospodyně.

Hospodyně se podívala na Dianu, vstoupila do pokoje a řekla: „Slečno Barrettová, přišli za vámi nějací lidé. Tvrdí, že jsou vaše rodina.“

„Rodina?“ Evangeline i Diana pocítily nával nervozity a vyměnily si pohledy.

„Pusťte je dál,“ řekla Evangeline.

„Dobře,“ souhlasila hospodyně.

Pak rychle odešla. Evangeline přemýšlela, jestli ji přišel navštívit otec s bratry nebo strýc.

Ale když sešla dolů a uviděla, o koho jde, srdce jí pokleslo. Byli to její adoptivní rodiče a Jas!

Samuel a Meredith byli v obývacím pokoji a předstírali zdvořilost vůči Barrettovým, i když bylo jasné, že jsou nespokojení.

Když uslyšeli hluk shora, všichni se podívali ke schodům a uviděli Dianu Prestonovou a Evangeline.

Jas také uviděla Evangeline a v jejích očích se mihl záblesk pohrdání, který se však rychle změnil v úsměv. Postavila se a její výrazně vystouplé těhotenské břicho bylo jasně vidět.

„Evangeline, tady jsi! Slyšela jsem, že se ti narodila miminka, tak jsme se s mámou a tátou přišli podívat,“ usmála se Jas.

Evangeline se na okamžik zastavila, pak beze slova pokračovala ze schodů dolů.

George Barrett a Katherine Barrettová, její adoptivní rodiče, se také otočili k Evangeline, když k nim přišla.

Evangeline se zastavila kousek od nich a řekla: „Jdu se podívat na děti.“ Pak se otočila k odchodu.

Téhle rodině neměla co říct, ani nechtěla.

„Evangeline!“ vykřikla Katherine Barrettová, když viděla, že odchází. „Vážili jsme sem takovou cestu, abychom tě viděli, a ty se k nám takhle chováš?“

Evangeline se pousmála a otočila se ke Katherine. „A co si myslíte o tom, že se Jas objeví v mém domě, těhotná s dítětem mého manžela, zatímco já se ještě zotavuji z porodu? Co na to říkáte vy?“

Když to Diana Prestonová uslyšela, také se rozzuřila. Stoupla si před Evangeline a zabodla pohled do Jasina břicha s takovou intenzitou, že se Jas ošila a měla pocit, jako by Diana to dítě v ní proklínala.

„Na co... Na co se to koukáte?“ Jas to nevydržela a vyštěkla na Dianu.

„Dívám se na tvoje břicho a na tvůj nedostatek slušnosti. To jsi nemohla dát ruce pryč od manžela vlastní sestry? Jsi ostudou celé téhle země! Takové věci by měly zůstat navždy pohřbené. Jestli se to rozkřikne, zničíš nám pověst. Jsi shnilé jablko, které kazí celý ten zatracený koš!“

„Jak se opovažujete mi říkat shnilé jablko?“ zařvala Jas.

Diana Prestonová si odfrkla: „Protože to na tebe sedí, ne? Myslela jsem si, že jsi jen blázen. Ale koukám, že aspoň sama víš, že jsi jen ubohý kus odpadu.“

George Barrett a Katherine Barrettová se zamračili a zmateně se dívali na Dianu Prestonovou, přemýšleli, kdo je ta žena zač.

Samuel a Meredith Everhartovi seděli spolu, zachovávali klid a sledovali, jak Diana Jas uráží.

Už první den si Meredith všimla, že tahle Evangelinina přítelkyně má ostrý jazyk, kterému se málokdo vyrovná.

K Jasiným adoptivním rodičům ani k Jas neměli žádnou úctu. Také se styděli za to, že se Jas nějakým způsobem vyspala s Everhartem a otěhotněla. Představa, že by se to dozvěděl někdo další, je naplňovala hrůzou.

Přesto to byla Evangelinina rodina. Samuel a Meredith museli zachovat aspoň špetku zdvořilosti, a tak byli nuceni je brzy ráno hostit, místo aby je vyhodili.

Jas nebyla nikdy dřív takhle uražena. Ukázala prstem na Dianu Prestonovou, v očích jí plála zuřivost, vyrazila vpřed a byla připravená jí vrazit facku.

Evangeline viděla Jasin pohyb a věděla, co má v úmyslu. Ale osoba před ní byla její biologická matka, a tak bez váhání přispěchala k ní.

Evangeline zvedla ruku rychleji než Jas!

Plesk!

Ostrý zvuk facky prořízl vzduch, jak Evangelinina ruka dopadla na Jasinu tvář.