„Zavři sakra pusu, ty spratku! Tohle manželství neskončí, dokud neřekne Evangeline! Nemáš právo s ní o rozvodu mluvit!“

Meredith tloukla a drsně nadávala Everhartovi.

I přes svůj věk se Meredith podařilo uštědřit pár ran, než jí došel dech.

„Everharte, okamžitě se Evangeline omluv. Už babičku nerozčiluj!“ promluvil konečně Samuel přísně.

I když byl Samuel starý, jeho slova měla stále obrovskou váhu.

Everhart znovu ztuhl a podíval se na dědečka.

Samuel pokračoval s přísnou tváří: „Už jsi dospělý. Měl bys vědět, co máš dělat! Musím ti to hláskovat?“

V pokoji se náhle rozlehlo zakašlání.

Všichni sebou trhli a úzkostlivě se podívali k Meredith Everhartové. Everhart přispěchal, aby ji podepřel.

Meredith si několikrát odkašlala a pak se podívala na Evangeline a děti. Chraplavým hlasem řekla: „Evangeline, zlato, tohle všechno je Everhartova chyba, ale... Mohla bys mu kvůli dětem odpustit?“

„Když se rozvedete, děti nebudou mít úplnou rodinu.“

„Jestli tě ten parchant ještě někdy zklame, přijď za mnou a já ho srovnám!“ Meredithin hlas byl plný únavy a špetky naléhavosti, když prosila.

Diana Prestonová zuřila. Ta stará čarodějnice hraje na city!

Meredith byla nemocná a možná jí už nezbývalo mnoho dní. Pokud by Barrett teď neustoupila a Meredith by se něco stalo, lidé by říkali, že Barrett nese vinu za její smrt! To bylo prostě kruté!

„Hele, o čem to tu mluvíte?“ přerušila je Diana Prestonová. „Evangeline před pár dny porodila dvojčata. Je vyčerpaná a potřebuje odpočinek. Nemůžete jí dát pokoj, zatímco se zotavuje?“

Pak se otočila k Evangeline a řekla: „Zlatíčko, včera jsi skoro nespala, jak se ti malí každou hodinu budili. Teď, když jsou konečně v klidu, si trochu odpočiň. Jinak budeš muset za chvíli zase vstávat na krmení.“

Evangeline zamrkala a podívala se na matku.

Diana Prestonová pomohla Evangeline si lehnout a pečlivě ji přikryla dekou.

„Tak dobrá, Evangeline teď musí spát. Všichni jí dopřejme klid a pojďme ven,“ řekla Diana a začala všechny vyprovázet.

Nutno říct, že taktika Diany Prestonové byla stejně účinná jako ta Meredithina. Jedna využila věk a nemoc, aby v Evangeline vyvolala pocit viny a donutila ji Everhartovi odpustit, zatímco druhá použila jako protiútok Evangelinino vyčerpání. Diana nejenže smetla Meredithinu prosbu ze stolu, ale podařilo se jí také zdvořile dostat všechny z pokoje.

Protože si Evangeline lehla k odpočinku, nezbývalo ostatním nic jiného než opustit pokoj a dopřát jí klid.

Ale Diana Prestonová nemohla ty lidi prostě úplně vyhodit z domu. I když by si to moc přála, Evangeline a Everhart ještě nebyli oficiálně rozvedeni. Dům stále legálně patřil Everhartovi a byl součástí jeho majetku.

Pokud chtěli zůstat ve svém vlastním domě, nemohla je donutit k odchodu.

Takže se Samuel a Meredith nastěhovali do vily. Nejenže se nastěhovali, ale také požadovali, aby se Everhart nastěhoval zpět a žil tam natrvalo. Nařídili mu, aby se k Evangeline choval hezky a přestal být takový pitomec!

V hloubi duše Everhart nechtěl, ale kvůli babiččinu podlomenému zdraví nemohl riskovat, že ji rozčílí a zhorší její stav. Neměl tedy jinou možnost než souhlasit s návratem.

*****

Mezitím na sídle Barrettových...

Místností se rozlehla hlasitá rána, jak se drahá lahvička s krémem roztříštila o zrcadlo a střepy se rozlétly po podlaze.

„Copak se neměli rozvést? Kdo to sakra Samuelovi a Meredith vykecal?!“ Jas, která byla těhotná, v záchvatu zuřivosti házela svými líčidly a třásla se hněvem.

„Jas, prosím tě, uklidni se. Musíš myslet na dítě,“ snažila se ji úzkostlivě upokojit její manažerka Lydia Sterlingová.

Jasina tvář byla temná vztekem, její hněv byl hmatatelný. Rozkázala: „Lydie, chci, aby se na to hned někdo podíval. Najdi důkaz, že to Evangeline Meredith úmyslně vykecala. Předhodím to Everhartovi přímo pod nos.“

Lydia Sterlingová byla překvapená. „Jas, chceš říct... že to byla Evangeline, kdo to Meredith řekl?“

„Kdo jiný by to byl?“ ušklíbla se Jas a její hlas odkapával sarkasmem. „Moje dítě se má každou chvíli narodit, a jestli to bude kluk, Everhartův otec Arthur s naším sňatkem určitě bude souhlasit. Ona už jen prostě zoufale kope kolem sebe!“

Lydia Sterlingová zaváhala. „Ale Evangeline má dvojčata, kluka a holku... Ona už syna má.“

Jas si odfrkla: „No a co? Evangeline je jen nějaké adoptované děcko, kterého se moji rodiče ujali. Když ji nebudu mít ráda já, rodině Barrettových na ní nebude ani trochu záležet, natož aby jí dali jediný cent!“

„Everhart chtěl dědice a miluje peníze. Pokud mu dáme syna jak Evangeline, tak já, určitě si jako manželku vybere mě, a ne nějakou adoptovanou nulu jako je ona!“

„Nežvaň, Lydie. Jdi na to. Jestli něco najdeš, skvělé. Jestli ne, tak si něco vymysli. Musíme všechny přesvědčit, že za tím vším stojí Evangeline,“ řekla Jas chladným hlasem.

„Rozumím,“ souhlasila rychle Lydia Sterlingová.

„Jo, a ještě jedna věc,“ dodala Jas. „Jakmile porodím, budu připravená na návrat. Sleduj pro mě jakékoli příležitosti.“

Lydia Sterlingová na okamžik strnula, než přikývla. „Dobře.“

*****

Evangeline se probudila z odpoledního spánku a zjistila, že už je hluboká noc. Instinktivně sáhla po světle, chtěla zkontrolovat děti.

Evangeline nahmatala noční lampičku a rozsvítila ji, čímž vzbudila Dianu Prestonovou, která vedle ní tvrdě spala.

Diana zamrkala, ještě trochu rozespalá, ale rychle se probrala. Se starostí se podívala na Evangeline. „Barrett, co se děje? Máš žízeň? Chceš vodu? Nebo potřebuješ na záchod? Maminka půjde s tebou.“

Jak Diana mluvila, začala vstávat.

Evangeline rychle chytila matku za ruku a vysvětlila: „Ne, mami, to je v pořádku. Jen jsem chtěla zkontrolovat miminka.“

Diana se zastavila a usmála se: „Dobře, já je přinesu.“

Miminka už nějakou dobu spala. Pravděpodobně už byl stejně čas na přebalování. Mokrá plenka nedělala dětem dobře na kůži.

Evangeline také vstala z postele. Ležela většinu dne a cítila se ztuhlá, potřebovala se protáhnout.

Když to Diana viděla, rychle jí přinesla tlustý kabát a přehodila jí ho přes ramena, aby ji udržela v teple.

„Když vstáváš, pořádně se obleč. Nesmíš nastydnout,“ připomněla Diana.

„Dobře, díky, mami...“ řekla Evangeline, ale Diana jí rychle rukou zakryla ústa.

Diana se opatrně podívala ven, vytáhla telefon a komunikovala s dcerou pomocí textových zpráv.

Když si Evangeline zprávu přečetla, konečně pochopila, proč Diana neodhalila jejich skutečný vztah dříve.

Ukázalo se, že se Diana obávala, že kdyby rodina Everhartových zjistila její spojení s Harringtonovými, odmítli by rozvod dotáhnout, což by ohrozilo její budoucnost.

Jakmile bude rozvod pravomocný, bude ten správný čas odhalit pravdu.

Evangeline o tom přemýšlela a pak vzala svůj telefon a do poznámek naťukala zprávu: [Děkuji, mami.]

Jen dvě slova, ale vypovídala o jejich hlubokém poutu vše.

Poté, co si zprávy přečetly, obě je rychle smazaly a nenechaly nic náhodě.