[Alaric]

Pokaždé, když jsem se otočil, abych se na Ciennu podíval, dívala se na mě a sledovala mě s takovou vřelostí, že i její upřený pohled byl příjemný. Bylo to hezké, příjemné. Nemuseli jsme se snažit zkrátit si čas hovorem, nebylo tu žádné trapné ticho ani trhané konverzace. Většinou vládlo ticho, hrála hudba a občas to přerušil náhodný výbuch řeči a smíchu. Kdybych věděl, že to bude takové,