[Cienna]

Bylo pozdní dopoledne, když jsem se probudila. Slunce už jasně svítilo do chaty a já byla pohodlně stulená pod Alarikovou paží, nohy jsme měli líně propletené pod tenkým prostěradlem. Vykroutila jsem se mu a posunula se k okraji postele, ze které jsem pomalu slezla.

„Kam jdeš? Vrať se do postele,“ pronesl Alaric líně.

„Už je dopoledne. Vstávat a zářit!“ zavolala jsem, roztáhla závěsy a vp