Kvůli tomuto drobnému incidentu byl Silas roztržitý a myslel jen na Vivienne. Chloin výstup zcela ignoroval.

Když aukce skončila, Vivienne se chystala k odchodu, ale narazila na Silase a Chloe.

„Vivienne, pokud nemovitostem nerozumíš, nechoď sem dělat potíže,“ prohlásil Silas bez špetky respektu.

Chloe se přidala: „Přesně tak, Vivienne. Kvůli tvému jednání pan Huntington přišel o deset miliard dolarů.“

Vivienne se tiše uchechtla a řekla: „Slečno Millerová, špatně jste to pochopila. Ten pozemek hodlám koupit já. Co to má společného se Silasem?“

Chloe vyhrkla: „Ale to je přece deset miliard dolarů…“

„Je to jen ubohých deset miliard dolarů. Pro nás jsou to jen drobné, a pro slečnu Ashfordovou tím spíš,“ ozval se opodál Cassianův hlas. „Nemám pravdu, slečno Ashfordová?“

Vivienne koutkem oka spatřila Xaviera stojícího vedle Cassiana. Klidně odpověděla: „Je to jen deset miliard dolarů. Koupila jsem to jen pro zábavu.“

Chloe v obličeji okamžitě zbledla.

V Silasových očích deset miliard dolarů nic neznamenalo. Ale v očích Vivienne to mělo ještě menší váhu!

Chloe byla v rozpacích a tváře jí zrudly. Připadala si jako ryba na suchu; před těmito lidmi se chovala tak nevědomě!

Z ničeho nic se Xavier zeptal: „Slyšel jsem, že se pan Huntington nedávno oženil. Takže tato mladá dáma po jeho boku je paní Huntingtonová?“

Chloe se okamžitě začervenala a nervózně vykoktala: „N-ne…“

„Tohle je má drahá Vivienne,“ prohlásil Silas a přitáhl si Vivienne k sobě.

Vivienne se pokusila Silasovu ruku setřást, ale držel ji pevně.

Už dříve si všiml, že Xavier z Vivienne nespouští oči.

Muži si navzájem rozuměli nejlépe. Stačil jediný pohled, aby Xavierovy úmysly prohlédl.

„Takže slečna Ashfordová je paní Huntingtonová. Má chyba. Viděl jsem dříve pana Huntingtona, jak si v sále povídá a směje se s touto mladou dámou, a tak jsem myslel, že paní Huntingtonová je ona,“ řekl Cassian.

Poklepal si na čelo a pokračoval: „V tom případě musí být tato mladá dáma sekretářkou pana Huntingtona. Není divu, že přihazovala za něj.“

Vivienne se neubránila smíchu.

Přestože jí na Chloe a Silasovi už nezáleželo, Cassianova slova jí přesto udělala tajnou radost.

Mezitím Chloe v obličeji ještě víc zbledla.

Když to Silas viděl, nařídil: „Arthure, doprovoď Chloe domů.“

„Ano, pane Huntingtone.“

Cassian se zazubil a řekl: „Nuže, nebudeme vás déle rušit. Na shledanou.“

Když Cassian s Xavierem odešli, Vivienne konečně vytrhla ruku ze Silasova sevření. „Přestaň mě držet!“ obořila se na něj.

Silas nečekal, že se mu Vivienne vysmekne.

V minulosti se mu Vivienne vždy zoufale snažila být nablízku, až za ním chodila jako stín.

Dnes večer však působila docela jinak než dřív.

Silas chladně pronesl: „Pokud se snažíš upoutat mou pozornost, nemusíš to dělat tímto způsobem.“

Jeho slova Vivienne vyrazila dech.

Chtěla mu oponovat, ale nevěděla, kde začít.

Koneckonců, když uvážila, jak moc jí na Silasovi dříve záleželo, pravděpodobně by něco takového pro získání jeho pozornosti skutečně udělala.

Problém však byl v tom, že teď už taková nebyla!

Vivienne byla znechucená a lhostejně odvětila: „Mysli si, co chceš.“

„Počkej.“

„Co je?“

„Co máš společného s Xavierem?“

„Nic mezi námi není. Ani ho neznám.“

Silas chladně namítl: „Vivienne, bez ohledu na to, jaký k němu máš vztah, pamatuj, že jsi paní Huntingtonová. Uděláš nejlépe, když budeš dbát na své postavení a od ostatních mužů si udržíš odstup.“

Když Vivienne uslyšela Silasova slova, uchechtla se. Odpověděla: „Silasi, mohl bys nejdřív dělat to, co sám kážeš, než to začneš vyžadovat po ostatních? Myslel jsi na své postavení a na úctu ke mně, když jsi sem dnes přivedl Chloe?“

„Pověřil jsem dnes Arthura, aby tě informoval.“

„Opravdu? Neměl mi náhodou vzkázat, abych nechodila?“

Silas zmlkl.

V tomhle byla skutečně vina na jeho straně.

Vivienne pokračovala: „Dokonce i Xavier, někdo úplně cizí, si myslel, že paní Huntingtonová je Chloe, a co teprve ostatní. Pokud se ti Chloe opravdu líbí, tak se rozveďme.“

„Vivienne, zešílela jsi?“

Silas se zamračil. Ačkoli Vivienne neměl v lásce, neznamenalo to, že by se s ní chtěl rozvést.

Koneckonců to byl sňatek z rozumu. Ukončit ho nebylo tak snadné, jako jen prohlásit, že se chtějí rozvést.

Když Vivienne viděla Silasův vážný výraz, pochopila, že o rozvodu v této chvíli vůbec neuvažuje. Důvodem byla výhradně rodina Ashfordových, která za ní stála.

Za pár let, až pro něj ztratí veškerou hodnotu, ji odhodí jako kus smetí.

Když si vzpomněla na svůj tragický konec v minulém životě, rozhodla se to ukončit hned, místo aby čekala.

„Řekla jsem: rozveďme se.“

Následujícího dne zaplavily hlavní platformy zprávy o Viviennině marnotratném nákupu bezcenného pozemku.

Jakožto jediná dcera rodiny Ashfordových měla Vivienne skutečně přístup k veškerému rodinnému majetku. Deset miliard dolarů pro ni byla pouhá kapka v moři.

Problém však spočíval v tom, že rodinné podniky běžely a vyžadovaly provoz, takže k okamžitému použití neměla k dispozici tolik likvidního kapitálu.

Deset miliard dolarů nebyla žádná malá částka.

Vivienne ležela na posteli a mnula si spánky.

Měla by vyhledat Silase?

Ne.

Poté, co včera řekla, že se s ním chce rozvést, Silas bez váhání odešel.

Prostě to nechápala. Byla ochotná přenechat mu majetek Ashfordových, ale on se s ní přesto rozvést nechtěl.

Jenže na koho jiného než na Silase by se mohla obrátit?

Vtom se Vivienne prudce posadila.

Dostala nápad!

„Xavier!“

Ve vyšší společnosti rozhodovaly konexe. Vivienne využila své kontakty a podařilo se jí Xaviera zkontaktovat.

Vzpomněla si, že Xavierův vliv pochází ze zahraničí, ale poslední dva roky působil v Silveridge City.

Zatímco ostatní o tom neměli tušení, ona věděla, že Xavier v následujících letech rychle ovládne obchodní sféru v Silveridge City. A také věděla, že se Xavier nakonec stane Silasovým rivalem.

V zasedací místnosti Prescott Group si Xavier tiše pohrával se zapalovačem.

Jakmile Vivienne vešla, přešla rovnou k věci: „Chci si od vás půjčit osm miliard dolarů.“

„Pff!“ vyprskl Cassian plnou pusu čaje.

Už zažil přímočaré lidi, ale nikdo nikdy nebyl až takhle bez obalu!

„Slečno Ashfordová, vy nechodíte kolem horké kaše, že?“

Vivienne zamrkala a odvětila: „Minule jste přece říkal, že deset miliard dolarů je jako kapka v moři.“

„Jen jsme nechtěli, abyste se cítila trapně. Ještě jsem neviděl, aby někdo oplácel laskavost takovým způsobem!“

Cassian zavrtěl hlavou. Krásné ženy byly opravdu všechny šílené.

Xavier si dál pohrával se zapalovačem a řekl: „Nejprve mi řekněte, proč bych vám měl půjčit osm miliard dolarů.“

„K získání Horizon Estates by mi stačily dvě miliardy dolarů. Jenže kvůli vašemu zásahu, pane Blackwoode, teď musím zbytečně zaplatit dalších osm miliard.“

„To není dost přesvědčivý důvod.“

Vivienne na okamžik zmlkla. Potom řekla: „Pane Blackwoode, všechny vaše podniky jsou v zahraničí. Poslední dva roky jste však v Silveridge City. Mám za to, že všechny ty nelegální obchody ze zahraničí chcete prostřednictvím praní špinavých peněz převést do Silveridge City, nemám pravdu?“

Cassian, který právě usrkával čaj, na moment strnul. Vzápětí se podvědomě podíval na Xaviera.

Jak by dědička rodiny Ashfordových mohla takovým věcem rozumět?

O ničem takovém dosud neslyšel.