V místnosti na chvíli zavládlo ticho.

Pak Xavier s posměšným úšklebkem řekl: „Paní Huntingtonová, nemůžete nás jen tak z něčeho obviňovat.“

„Přesně tak, my jsme řádní obchodníci!“ obrátil se Cassian k Vivienne s vážnou tváří.

„Zda jste řádní obchodníci, nebo ne, k tomu se nemohu vyjádřit. Myslím si však, že Silase by to zajímalo,“ pronesla Vivienne klidně.

Pokračovala: „Pokud jde o mě, jsem jen naivní bohatá holka, ale Silas ne. Kdybych mu pověděla o všem, co se tu teď stalo, docela by mě zajímalo, jestli by tomu nevěnoval pozornost.“

„Jste až příliš mazaná!“ vyhrkl Cassian a nedokázal skrýt svou frustraci.

Vivienne se upřeně zahleděla na Xaviera. Řekla: „Nebudu chodit kolem horké kaše. Potřebuji si od vás půjčit osm miliard dolarů. Po třech letech vám vrátím jistinu i s úroky.“

Cassian byl v šoku a vytřeštil oči. Řekl: „To nemyslíte vážně. To je osm miliard dolarů! Víte vůbec, kolik budou činit úroky po třech letech?

Pokud to nesplatíte, budeme mít ztrátu osm miliard dolarů. A vy jste manželka pana Huntingtona! Jak to z vás pak máme vymáhat?“

„Vím, kolik ty úroky dělají, a mohu s vámi podepsat smlouvu. Pokud vám dluh nesplatím, přenechám vám akcie Ashfordových i nemovitosti psané na mé jméno. A do konce života pro vás budu poslušně pracovat.“

Vivienne na okamžik zaváhala a pak pokračovala: „Kromě toho mé manželství se Silasem nejspíš tři roky nevydrží. A i kdybych po třech letech stále byla jeho ženou, on se za mě nepostaví.“

Když to Xavier uslyšel, zvedl zrak a chvíli na Vivienne zíral.

Cassian při té pikantní novince nastražil uši.

Brzy se však vzpamatoval a prohlásil: „To nepřichází v úvahu! Zásadně nesouhlasím!“

Než stačil domluvit, přerušil ho klidný hlas po jeho boku: „Dobrá, půjčím vám je.“

„Cože?“ vykřikl Cassian a vyskočil ze židle. Pokračoval: „Zbláznil ses už taky?“

„Peníze vám převede naše finanční oddělení. Smlouvu sepíšeme později,“ řekl Xavier.

„Xaviere! Ty ses zbláznil!“ zadupal Cassian.

„Děkuji vám, pane Blackwoode.“

Vivienne vstala a řekla: „Budu čekat na vaši zprávu. Těším se na naši spolupráci.“

S lehkým úšklebkem se otočila a odešla z ředitelské kanceláře.

Jakmile byla pryč, Cassian zaťal zuby a spustil: „Ona prostě jen tak odejde? To je osm miliard dolarů! Přišel jsi o rozum? Vždyť je to Silasova žena! Proč jí půjčuješ peníze?“

Xavier s úšklebkem odpověděl: „Protože je hezká.“

„K sakru! Proč ty balíš holky, a já to mám platit?“

Xavier vstal a přitiskl Cassianovi na hruď platební kartu. Řekl: „Když jde o ženu, která se mi líbí, svatební dar zaplatím samozřejmě sám.“

„Cože? Svatební dar? Vždyť je to Silasova manželka. O jakém svatebním daru to mluvíš?“

Xavier Cassiana ignoroval a jednoduše vyšel z ředitelské kanceláře.

„Oba se úplně zbláznili!“

Mezitím, právě když Vivienne vstoupila do sídla rodiny Huntingtonových, spatřila v obývacím pokoji Silase sedícího na křesle.

Zamračila se.

V jejím minulém životě Silas doma sotva kdy pobýval.

Odkdy se mu doma tak líbí?

Vivienne si pomyslela, že si přišel jen odpočinout, a tak se otočila a zamířila nahoru po schodech.

Vtom na ni Silas chladně zavolal: „Vivienne!“

Vivienne se zastavila.

„Co je?“

Když Silas v posledních dnech narážel na její lhostejný přístup, cítil se nesvůj. Netrpělivě řekl: „Byli tu lidé z té aukce a dožadovali se peněz.“

„Vím o tom.“

Silas si povzdechl a řekl: „Pokud nemáš dost peněz, můžeš mi to říct.“

Vivienne jeho nabídku chladně odmítla: „Není třeba. Už jsem to vyřešila.“

„Kde jsi ty peníze vzala?“

Deset miliard dolarů nebyla malá částka. Vzhledem k dostupným prostředkům rodiny Ashfordových přesně věděl, kolik si může dovolit.

Bylo vyloučené, aby tolik peněz sehnala naráz.

„To je moje věc. Nemusíš si s tím dělat starosti.“

„Vivienne, nezapomínej, že jsem tvůj manžel.“

Vivienne se sebeironicky usmála.

Manžel?

Silas se za to vždycky styděl. Odkdy si vůbec pamatuje, že je její manžel?

„Takovou starost máš jen proto, že se bojíš, abych o těch deset miliard nepřišla a nepoškodilo to rodinu Huntingtonových.“

Silas oněměl.

Když viděla jeho reakci, věděla, že měla pravdu.

Vivienne lhostejně pronesla: „Neměj strach, Huntingtonovým problémy nepřidělám. Moc dobře vím, že naše manželství je pouhé obchodní spojenectví. Buď společně uspějeme, nebo společně padneme.

Kromě toho nemusíš chodit domů tak často.“

Silas nezmohl ani slovo.

Dřív uvažoval přesně takhle. Právě proto byl k Vivienne i po svatbě tak chladný a ani se jí nedotkl.

Když však tato slova slyšel z jejích úst právě teď, náhle si uvědomil, jak moc to přehnal.

Právě když se Silas chystal něco říct, Vivienne na telefonu pípla zpráva o příchozí platbě.

Nečekala, že Xavier bude jednat tak rychle.

Během pouhé hodiny jí na účtu přistálo osm miliard dolarů.

Když byla záležitost vyřešena, Vivienne se usmála.

Silas sevřel rty. Náhle si vzpomněl, jak za ním Vivienne dříve všude chodila. Dřív se na něj přesně takhle usmívala, ale on o to nikdy nestál.

„Dnes večer se koná banket a ty mě doprovodíš.“

„Já?“

Vivienne se právě na odchodu nahoru zarazila a svraštila obočí.

Silas se otázal: „Nechce se ti snad?“

„Proč na ten banket nevezmeš Chloe?“

Vivienne byla zmatená.

Vzpomínala si, že v jejím minulém životě bral Silas Chloe s sebou, kdykoli se konal nějaký banket nebo večeře.

Pokud si dobře pamatovala, tentokrát šlo o mezinárodní banket.

V minulém životě trvala na tom, že půjde také, ale Silas nakonec stejně vzal Chloe. To pak nepřímo připravilo půdu pro Chloin budoucí studijní pobyt v zahraničí.

Proč ho najednou napadlo vzít na tak významnou událost právě ji?

„Jsi paní Huntingtonová, takže by ses takových akcí měla účastnit.“

Vivienne té výmluvě nevěřila. Pomyslela si, že si na ni Silas vzpomněl jen proto, že Chloe má nejspíš moc práce.

Na druhou stranu byla účast na takové akci dobrou příležitostí i pro ni. Ostatně potřebovala navázat více kontaktů pro rozvoj vlastního podnikání.

„Může být. Půjdu se připravit,“ řekla Vivienne.

Když Silas viděl, že Vivienne souhlasila, s úlevou si oddechl.

Vivienne byla přinejmenším stále ochotná hrát roli jeho manželky.

Možná nad ním ještě úplně nezlomila hůl.

Mezitím si Chloe ve svém pokoji na koleji prohlížela šaty, které jí poslal Arthur.

Spolubydlící se na ni dívaly se závistí.

„Chloe, tvůj přítel je na tebe tak hodný. Poslal ti tak nádherné šaty.“

Chloe se začervenala.

„Chloe, kdy nám svého přítele představíš?“

„Přesně, je tak bohatý a pořád tě bere na nejrůznější akce. Jsme hrozně zvědavé!“

Chloe zavrtěla hlavou a řekla: „Má ve firmě hrozně moc práce, takže nemá skoro žádný volný čas. Až bude příležitost, určitě vás seznámím.“

V tu chvíli Chloe zazvonil telefon.

Když viděla, že volá Arthur, s radostí hovor přijala.

„Arthure, poslal tě pan Huntington, abys mě vyzvedl? Hned seběhnu dolů.“

„Slečno Millerová, pan Huntington vzkazuje, že dnes nemusíte jezdit.“