V místnosti na chvíli zavládlo ticho.

Pak Xavier s ušklebkem řekl: „Paní Huntingtonová, nemůžete nás jen tak obviňovat.“

„Přesně tak, všichni jsme řádní podnikatelé!“ řekl Cassian Vivienne vážně.

„O tom, zda jste řádní podnikatelé, nebo ne, nemohu moc mluvit. Ale myslím, že Silase by to velmi zajímalo,“ řekla Vivienne klidně.

Pokračovala: „Pokud jde o mě, jsem jen hloupá bohatá holka, ale Silas ne. Kdybych mu teď řekla všechno, co vím, zajímalo by mě, jestli by tomu nevěnoval pozornost.“

„Jste příliš mazaná!“ vyhrkl Cassian. Nedokázal skrýt své rozhořčení.

Vivienne se upřeně podívala na Xaviera. Řekla: „Nebudu chodit kolem horké kaše. Potřebuji od vás půjčit osm miliard dolarů. Za tři roky vám splatím jistinu i s úroky.“

Cassian byl šokován a vytřeštil oči. Řekla: „To nemyslíte vážně. To je osm miliard dolarů! Víte, kolik to bude dělat na úrocích za tři roky?“

„Pokud to nedokážete splatit, budeme mít ztrátu osm miliard. A vy jste manželka pana Huntingtona! Jak s vámi pak máme naložit?“

„Vím, kolik ty úroky dělají, a mohu s vámi podepsat smlouvu. Pokud vám dluh nesplatím, předám vám akcie a nemovitosti Ashfordových napsané na mé jméno. A budu pro vás poslušně pracovat do konce života.“

Vivienne na okamžik zaváhala a pak pokračovala: „Kromě toho, mé manželství se Silasem pravděpodobně nepotrvá ani tři roky. A i kdybych za tři roky stále byla jeho manželkou, on mě chránit nebude.“

Když Xavier uslyšel tato slova, zvedl zrak a chvíli se na Vivienne díval.

Cassian nastražil uši, když ucítil pikantní drby.

Brzy se však vzpamatoval a řekl: „To nepůjde! S tím zásadně nesouhlasím!“

Než stačil domluvit, přerušil ho klidný hlas po jeho boku: „Dobrá, půjčím vám je.“

„Cože?“ vykřikl Cassian a vyskočil ze židle. Pokračoval: „Ty ses taky zbláznil?“

„Peníze vám převede naše finanční oddělení. Smlouvu sepíšeme později,“ řekl Xavier.

„Xaviere! Ty jsi blázen!“ Cassian si vztekle dupl.

„Děkuji vám, pane Blackwoode.“

Vivienne vstala a řekla: „Budu čekat na vaši zprávu. Těším se na spolupráci.“

S lehkým úsměvem se otočila a odešla z kanceláře generálního ředitele.

Jakmile odešla, Cassian procedil mezi zuby: „Ona prostě jen tak odešla? To je osm miliard dolarů! Ztratil jsi rozum? Je to Silasova manželka! Proč bys jí proboha půjčoval peníze?“

Xavier odpověděl s úsměvem: „Protože je hezká.“

„Sakra! Proč ty můžeš balit holky a já to musím financovat?“

Xavier se postavil, položil bankovní kartu na Cassianovu hruď a řekl: „Pokud jde o ženu, která se mi líbí, svatební dar zaplatím sám.“

„Cože? Svatební dar? Vždyť je to Silasova manželka. O jakém svatebním daru to mluvíš?“

Xavier Cassiana ignoroval a jednoduše odešel z kanceláře.

„Ti dva jsou fakt padlí na hlavu!“ Platil Cassian.

Mezitím, když Vivienne vešla do Huntingtonova sídla, uviděla Silase sedět v obývacím pokoji na křesle.

Zamračila se.

V jejím minulém životě Silas doma málokdy ukázal.

Odkdy se mu doma tak líbilo?

Vivienne si myslela, že si přišel domů jen odpočinout, a tak se otočila a zamířila nahoru po schodech.

Vtom na ni Silas chladně zavolal: „Vivienne!“

Vivienne se zastavila.

„Co se děje?“

Sledovat Viviennin lhostejný přístup v posledních dnech bylo Silasovi nepříjemné. Netrpělivě řekl: „Lidé z aukční síně si sem přišli pro peníze.“

„Já vím.“

Silas si povzdechl. Řekl: „Pokud nemáš dost peněz, můžeš mi to říct.“

Vivienne jeho nabídku chladně odmítla: „To není nutné. Už jsem to vyřešila.“

„Kde jsi ty peníze vzala?“

Deset miliard dolarů nebylo málo. Věděl přesně, kolik si může s volnými prostředky rodiny Ashfordových dovolit.

Bylo nemožné, aby takovou částku sehnala takhle naráz.

„To je moje věc. Nemusíš se o to starat.“

„Vivienne, nezapomínej, že jsem tvůj manžel.“

Vivienne se sebeironicky usmála.

Manžel?

Silas se za to vždycky styděl. Odkdy si vůbec pamatuje, že je její manžel?

„Máš takový strach jen proto, že se bojíš, že o těch deset miliard přijdu a poškodím tím rodinu Huntingtonů.“

Silas neměl co říct.

Když viděla jeho reakci, věděla, že má pravdu.

Vivienne klidně řekla: „Neměj strach, Huntingtonovým potíže nepřidělám. Je mi naprosto jasné, že naše manželství je jen obchodní spojenectví. Buď společně uspějeme, nebo společně padneme.

„Kromě toho, nemusíš domů jezdit tak často.“

Silas opět ztratil řeč.

Dřív tak skutečně uvažoval. Proto byl k Vivienne po svatbě tak chladný a ani se jí nedotkl.

But když teď slyšel tato slova z jejích úst, náhle si uvědomil, jak moc to přehnal.

Právě když se Silas chystal něco říct, Vivienne na telefon přišlo oznámení o příchozí platbě.

Nečekala, že Xavier bude tak rychlý.

Osm miliard dolarů dorazilo na její účet za pouhou hodinu.

Když byl problém vyřešen, Vivienne se usmála.

Silas sevřel rty. Náhle si vzpomněl, jak za ním Vivienne dříve všude chodila. Takhle se na něj usmívala, ale jemu to tehdy bylo úplně jedno.

„Dnes večer se koná recepce a ty mě doprovodíš.“

„Já?“

Vivienne se na odchodu nahoru zamračila.

Silas se zeptal: „Ty nechceš?“

„Proč na tu recepci nevezmeš Chloe?“

Vivienne to vrtalo hlavou.

Pamatovala si, že v minulém životě Silas bral Chloe na každou recepci nebo večeři.

Pokud si správně pamatovala, tentokrát šlo o mezinárodní banket.

V minulém životě tehdy trvala na tom, že půjde taky, ale Silas nakonec stejně vzal Chloe. To nepřímo připravilo půdu pro Chloino budoucí studium v zahraničí.

Proč ho najednou napadlo vzít na tak důležitou událost ji?

„Jsi paní Huntingtonová, měla bys na takové akce chodit.“

Vivienne téhle výmluvě nevěřila. Myslela si, že si na ni Silas vzpomněl jen proto, že Chloe má nejspíš moc práce.

Ale i tak to pro ni byla dobrá příležitost. Koneckonců potřebovala navázat více kontaktů pro rozvoj svého vlastního podnikání.

„To vlastně jde. Půjdu se připravit,“ řekla Vivienne.

Když Silas viděl, že Vivienne souhlasí, ulevilo se mu.

Vivienne byla alespoň stále ochotná hrát roli Silasovy manželky.

Možná nad ním ještě úplně nezlomila hůl.

Chloe se mezitím na koleji zabývala šaty, které jí poslal Arthur.

Její spolubydlící se na ni dívaly se závistí.

„Chloe, tvůj přítel je na tebe tak hodný. Poslal ti tak nádherné šaty.“

Chloe se začervenala.

„Chloe, kdy nás s ním seznámíš?“

„Jo, je tak bohatý a pořád tě bere na různé akce. Jsme hrozně zvědavé!“

Chloe zavrtěla hlavou a řekla: „Má v práci hrozně moc starostí, takže nemá moc volného času. Až se naskytne příležitost, určitě vás seznámím.“

V tu chvíli jí zazvonil telefon.

Když viděla, že volá Arthur, s radostí hovor přijala.

„Arthure, poslal tě pan Huntington, abys mě vyzvedl? Už běžím dolů.“

„Slečno Millerová, pan Huntington vzkazuje, že dnes večer chodit nemusíte.“