Podle časové osy jejího minulého života měl Xavier odhalit svou totožnost až tři roky po Killianově smrti. Co když její znovuzrození nechtěně všechno změnilo?

V tu chvíli Chloe nad Killianovými slovy zbledla.

Neproslýchalo se snad, že Xavier je sirotek? Jak by mohl být Killianovým vnukem? Neznamenalo to pak, že Killian slyšel všechno, co právě řekla?

Rozhněvat si Killiana by pro ni znamenalo konec jakýchkoli vyhlídek ve světě financí. S touto myšlenkou v hlavě Chloe pohlédla na Silase a hledala u něj pomoc.

„Pane Blackwoode starší, Chloe si před chvílí nedala pozor na jazyk. Prosím, omluvte ji s ohledem na její mládí.“

Killian v odpověď jen odfrkl. „Slyšel jsem, že po boku pana Huntingtona stojí finanční génius, ale zdá se, že není tak výjimečná, jak se proslýchá.“

Chloeina tvář ještě víc zbledla. Očividně u Killiana upadla v nemilost.

Vivienne celou situaci pozorovala. V tuto chvíli by už nic nezměnilo, ani kdyby se Silas ozval.

Za normálních okolností by Chloe už dávno vyhodili za to, jak se opřela do Killianova vnuka. Killian k ní byl ještě docela shovívavý.

Silas stiskl rty a dál mlčel.

Když se však Killian podíval na Vivienne, jeho pohled mírně změkl. „Ty jsi z rodiny Ashfordových, že?“ Vivienne okamžitě zpozorněla, když s ní Killian navázal rozhovor.

Přikývla a odpověděla: „Jsem Vivienne.“

„Malachi nebyl zamlada žádný krasavec, ale jeho vnučka je opravdu nádherná. S tvým dědečkem jsme si byli před více než čtyřiceti lety docela blízcí a teď jsi v mžiku oka takhle vyrostla.“

Blízcí? Vivienne si pamatovala, že její dědeček byl vždycky bezstarostný a o rodinné záležitosti se nikdy nezajímal. Už byl dávno po smrti, ale o jakémkoli spojení mezi ním a Killianem nikdy neslyšela.

Vivienne nevěděla, jak reagovat. Vtom se k ní ale Killian naklonil a zeptal se: „Jsi vdaná?“

Vivienne přikývla. „Ano, jsem.“

„Za kterého mladíka?“ Vivienne střelila pohledem po Silasovi vedle sebe. Killianova tvář při pohledu na Silase okamžitě zkysla. „Vnuk toho darebáka Percivala je opovrženíhodný!“

Silas se nad Killianovými slovy slabě usmál a odpověděl: „Můj dědeček o vás často mluvil, pane Blackwoode starší. Zdá se, že jste si byli velmi blízcí.“

„S ním si rozhodně blízký nejsem!“ popřel to Killian.

Zatímco si povídali, Chloe jen rozpačitě stála vedle nich a všichni její přítomnost ignorovali. Když Killian odešel, Chloe zatahala Silase za rukáv a řekla: „Pane Huntingtone, ráda bych už odešla.“

Silas se podíval na hodinky a řekl: „Odvezu tě zpátky.“

Chloe se zeptala: „A co Vivienne?“

Silas pohlédl na Vivienne, která si opodál vesele povídala s Killianem. Chladně odpověděl: „Domů se dostane sama.“

V Chloeině pohledu, když se podívala na Vivienne, se zračil náznak žárlivosti. Jak mohla Vivienne získat Killianovu přízeň? Bylo to prostě nespravedlivé.

Vivienne mezitím sledovala, jak Silas a Chloe jeden po druhém odcházejí z klubu. Arthur k ní tiše přistoupil a řekl: „Pan Huntington odveze slečnu Millerovou zpátky na kolej.“

„Rozumím,“ odpověděla Vivienne.

Arthur čekal, že Vivienne po této zprávě ztropí plačtivou scénu, ale k jeho překvapení zůstala naprosto klidná. Xavier se jí po jejím boku zeptal: „Pan Huntington veze domů někoho jiného?“

Vivienne se necítila nijak trapně a odpověděla: „Není to snad zřejmé?“

Nebyla jediná, kdo to viděl; všimli si toho i všichni ostatní. Silas už podruhé za sebou ignoroval svou manželku a otevřeně doprovázel domů jinou ženu, zatímco tu svou nechal na banketu samotnou. Zítra se ve vyšší společnosti jistě vyrojí nejrůznější drby.

„Ty se nezlobíš?“

„Vůbec ne.“ Už měla plné zuby toho, že v hlavě nosila jen Silase. Nenechá se znovu chytit do stejné pasti.

Xavier se na Vivienne podíval. Přestože působila lhostejně, v jejích očích stále viděl záblesk osamělosti. „Slečno Ashfordová, mohu mít tu čest a odvézt vás domů?“ zeptal se.

Už se připozdívalo a Vivienne toho místa měla opravdu dost. Arthur stál vedle ní a řekl: „Pane Blackwoode, dovolte mi, abych paní odvezl domů sám.“

Xavier si Arthura nevšímal a čekal na Vivienninu odpověď. Vivienne vstala a Xavierovu nabídku přijala. „Dobrá, děkuji vám, pane Blackwoode.“

Xavier stál po boku Vivienne jako pravý gentleman a nechal Arthura bezradně stát. Jak to Silasovi vysvětlí, pokud se vrátí takhle?

Vivienne následovala Xaviera do auta. Za volantem seděl Cassian. Jen Xavier dokázal přimět nejstaršího syna rodiny Prescottových, aby dělal řidiče.

„Xaviere, čekám na tebe venku celé hodiny a ty tam zatím celou dobu flirtuješ?“ stěžoval si Cassian.

Vivienne cítila Cassianovo podráždění z jeho odrazu ve zpětném zrcátku. Xavier lhostejně odpověděl: „Nejdřív odvezeme slečnu Ashfordovou domů.“

„Počkej, neměli jsme náhodou jet...“ Než Cassian stačil větu dokončit, Xavier kopl do zadní strany sedadla řidiče. Cassian okamžitě zmlkl, jakmile ve zpětném zrcátku zachytil Xavierův varovný pohled.

„Máte potom ještě nějaké zařizování?“ zeptala se Vivienne.

„Nic důležitého.“

„Vlastně mě nemusíte vozit domů, zvládnu se vrátit sama.“

„Silveridge se možná zdá klidný, ale je to nebezpečné místo, zvláště teď, když jsi Silasova žena.“

Vivienne povytáhla obočí: „Pane Blackwoode, Silas je jiný než vy. Je to poctivý podnikatel.“

Xavier věcně poznamenal: „Na tak komplikovaném místě nemusí mít čisté ruce ani pan Huntington.“

Vivienne jeho slova nevyvracela. V minulém životě sice byla za Silase vdaná mnoho let, ale on jí nikdy nedovolil plést se do rodinných záležitostí.

Přestože se zdálo, že Silas je poctivý podnikatel, jak by mohl být muž s tak absolutní mocí v Silveridge zcela bez viny? Silasova tajemství byla zkrátka jen lépe ukrytá.

Pokud jde o Xaviera, ten se s nějakým skrýváním neobtěžoval. Ostatně se říkalo, že Xavier nemá žádné slabiny.

„Slečno Ashfordová, jsme na místě,“ ozval se Cassian a zaparkoval auto před sídlem Huntingtonových. V domě se nesvítilo, což znamenalo, že se Silas ještě nevrátil.

„Děkuji vám, pane Blackwoode, pane Prescotte,“ poděkovala Vivienne při vystupování z auta. Xavier počkal, dokud Vivienne nevešla do domu, pak vytáhl okénko a řekl Cassianovi: „Můžeme jet.“

„Takže ty si ještě vzpomínáš, že musíme jet? Zapomněl jsi na schůzku s Damienem o půlnoci?“ Cassian pohlédl na čas a dodal: „Už teď máme zpoždění!“

„Tak ať počká,“ prohodil chladně Xavier. „Jestli mi ten šmejd nepřinese to, co potřebuji, useknu mu ruku.“

Vivienne mezitím hned po vstupu do domu vycítila, že něco není v pořádku. Enid věděla, že se bojí tmy, takže jí obvykle nechávala v obývacím pokoji rozsvíceno. V tuto chvíli však byla světla zhasnutá.

„Silasi? Jsi zpátky?“ Odpovědí jí bylo jen dlouhé ticho. Vivienne vycítila, že se děje něco zlého, ale právě když se chystala otočit k odchodu, jakási velká ruka jí náhle zakryla ústa.

„Ty zatracená mrcho! Kvůli tobě jsem přišel o všechny peníze!“ Vivienne se snažila vyprostit, ale ten chlap byl moc silný.

Během zápasu se Vivienne podařilo vytáhnout z kabelky zapalovač a popálit muži zápěstí. Jakmile muž bolestí ucukl a udělal několik kroků zpět, Vivienne okamžitě vyběhla ze dveří ven.

„Silasi! Silasi!“ volala Vivienne jeho jméno zoufale ve svém duchu. Za běhu vytočila Silasovo číslo.

„Haló?“

„Silasi! Kde jsi? Vrať se rychle! V domě někdo je...“ Než Vivienne stačila větu dokončit, někdo jí vyrazil telefon z ruky na zem. Přímo před ní zastavila dodávka a její světlomety Vivienne oslepily.

Na druhém konci linky se Silas zamračil. „Vivienne?“

„Jestli chceš zachránit svou ženu, přines výměnou deset miliard dolarů!“ Silasův pohled okamžitě zchladl, ale dotyčný už zavěsil.

„Silasi, děje se něco?“ Chloe, která seděla vedle něj, si všimla jeho neobvyklého výrazu.

Silas zatnul zuby a přikázal: „Otoč to, hned!“

Řidič byl zaskočený. „Ale pane Huntingtone, už jsme skoro u kolejí.“

„Řekl jsem, abys jel domů!“

Řidič na vteřinu zaváhal a pak odpověděl: „Rozumím, pane Huntingtone!“

Chloe ještě nikdy neviděla Silase tak nervózního. „Vivienne má potíže,“ řekl Silas.

„Vivienne? Co se stalo Vivienne?“ Silas ignoroval Chloe a snažil se vybavit si, odkud ten hlas, který právě slyšel, zná. Zněl mu povědomě, ale nedokázal si vzpomenout, kde už ho slyšel.

O půlnoci Cassian zaparkoval auto před opuštěnou továrnou. Xavier vystoupil z vozu a zjistil, že Damien a ostatní ještě nedorazili.

Cassian zaklel: „Sakra! Ten spratek má vážně větší zpoždění než my? Určitě si koleduje o průšvih!“

Xavier si zapálil cigaretu. Nedaleko odtud se k nim vysokou rychlostí blížila dodávka.

Damien se rychle vysoukal z auta a vykoktal: „Pane Blackwoode! Pane Prescotte, já... já se po cestě zdržel.“ Vlezle se přitom usmíval.

„Kde jsou peníze?“ zeptal se Cassian.

„Pane Prescotte, pane Blackwoode, prosím vás, poslechněte si mě. Za všechno může ta zatracená ženská, co mi překazila plány! Musel jsem ji teď zrovna svázat, proto jsem se po cestě zdržel. Pane Blackwoode...“

Cassian ho netrpělivě přerušil: „Už dost. Ptal se tě na to někdo? Ptal jsem se tě jenom na to, kde je ta věc, kterou potřebujeme.“

„T-tu věc koupila ta zatracená ženská! Ale to nevadí, její manžel je pracháč. Už jsem zařídil, aby mu zavolali.“

„Jestli chce zachránit svou ženu, bude muset zaplatit výkupné deset miliard dolarů! Ty peníze mají mnohem větší hodnotu než ten kus pozemku!“

Cassian lhostejně prohodil: „Tak to koukej rychle vyřídit. Můj čas je drahý.“

„Žádný strach! Silasovi už jsem to oznámil. Jestli do hodiny nesežene deset miliard dolarů, odpravím ji!“

Xavierovi se náhle stáhly zorničky. Vykročil kupředu, popadl Damiena za límec a chladným hlasem se zeptal: „Čí jméno jsi to právě vyslovil?“

„To... S-Silas...“ vykoktal Damien a celý se třásl strachy.

Xavierův hlas ještě víc zchladl: „Koho jsi unesl?“

„Dceru z rodiny Ashfordových, Vivienne Ashfordovou! Je to Silasova žena! To všechno proto, že mi vyfoukla ten pozemek, který se dal koupit za pár miliard, tak jsem...“

Než Damien stačil domluvit, Xavier ho kopl do hrudi, až se Damien odpotácel dozadu.

Xavier se tónem plným hrozby zeptal: „Kde je?“