Po chvíli vyšla Chloe z toalet s chmurným výrazem ve tváři. Už se převlékla do bílých šatů.

Silas se zeptal: „Co se děje?“

„Převlékala jsem se na toaletě a viděla jsem Vivienne.“

„Vivienne?“

Chloe přikývla. Řekla: „Viděla jsem ji s tím mužem z minula a chovali se k sobě dost důvěrně…“

Po těch slovech sledovala Silasův výraz. Rychle dodala: „Ale je možné, že se pletu. Jak by Vivienne mohla znát někoho, jako je Xavier? Slyšela jsem, že je to nebezpečný člověk.“

„Ta Vivienne…“ pronesl Silas chladným tónem.

Už minule si všiml Xavierova zájmu o Vivienne.

Copak ta žena nemá ani špetku opatrnosti? Dokonce se sbližuje s někým, jako je Xavier – člověkem se známou pověstí vyvrhele.

Silas pocítil nevysvětlitelné sevření na hrudi.

Mezitím vyšla z toalety Vivienne. Silas se na ni podíval podezíravě a nespokojeně.

„Co jsi tam právě dělala?“ zeptal se Silas tichým hlasem.

„Já? Byla jsem na toaletě.“

Vivienne byla zmatená.

Chloe předstoupila. Předstírala, jak blízko má k Vivienne, a vzala ji za ruku.

„Vivienne, před chvílí jsem všechno viděla. Xavier není dobrý člověk. Prosím tě, nenech se jím oklamat.“

Vivienne instinktivně ucukla rukou.

Chloe zůstala stát s rukou ve vzduchu. Ublíženým tónem řekla: „Vivienne, nechtěla jsem si panu Huntingtonovi stěžovat… Jenže Xavier opravdu není dobrý člověk.“

„Já vím, co je Xavier zač. Nepotřebuji, aby ho soudili ostatní,“ odpověděla Vivienne chladně.

„Já…“

Chloe se kousla do rtu a tvářila se ublíženě.

Silas chladně pronesl: „Chloe to s tebou myslí jen dobře. Zbytečně neriskuj tím, že se zapleteš s nesprávnými lidmi.“

Chloe zatáhla Silase za rukáv, jako by mu vyčítala jeho tvrdá slova.

Vivienne na ně jen zírala. Kdyby je někdo neznal, myslel by si, že Chloe je Silasova manželka.

„Každopádně bude nejlepší se k Xavierovi příliš nepřibližovat. Jsi vzdělaná žena a on je nekulturní barbar. Jak by ses mohla zaplést s někým, jako je on?“

Náhle se nedaleko ozval úder hole o podlahu.

Všichni se otočili směrem, odkud zvuk přišel. Zanedlouho spatřili postaršího muže s prošedivělými vlasy, který stál uprostřed sálu.

Vivienne se otočila. Mužova tvář se jí zdála povědomá. Brzy starce poznala. Byl to ten zahradník, který předtím ve vstupní hale aranžoval vázy!

V tu chvíli byl starý muž oblečený v obleku. Po bocích měl dva osobní strážce. Působil impozantním dojmem, obzvláště kvůli přísnému a hrozivému výrazu ve tváři, ze kterého lidé měli strach se k němu byť jen přiblížit.

„Toto je starý pan Blackwood,“ představil ho jeden z osobních strážců.

Lidé kolem s úctou pozvedli sklenky ke starému muži.

V tu chvíli měla pouze Chloe ve tváři ponurý výraz.

Ze starce, kterému před chvílí vyhubovala, se vyklubal Killian!

Krátce nato se zpoza Killiana vynořil Xavier. Postavil se po Killianově boku a podepřel ho za paži.

Vivienne náhle přepadlo zlé tušení.

Xavier se podíval na Vivienne a usmál se.

„Dámy a pánové, pozval jsem vás sem dnes proto, abych oznámil, že Xavier je můj vnuk. A je také jediným dědicem rodiny Blackwoodových.“

Killian chladně zíral na Chloe.

Z toho pohledu přeběhl Chloe mráz po zádech.

Killian chladně dodal: „Rozhodně to není žádný nekulturní barbar.“

Všichni byli překvapeni. Jen Vivienne byla nervózní a srdce jí úzkostlivě bušilo.

Něco bylo špatně! Časová osa neseděla! Jak se to mohlo dít právě teď?