Kapitola dvacátá devátá: Odvezeme tě domů

Gianna

Krátce nato se Gregorio a Domenico připojili ke svému bratru za mými zády, ale nic neříkali. Chloupky na kůži se mi v jejich přítomnosti zježily.

„Cože? Ty nemáš ráda houby?“ zeptal se náhle Gregoriův hlas a málem mi způsobil infarkt.

Podívala jsem se dolů na hromádku zeleniny odsunutou na kraj talíře a znechuceně jsem ohrnula nos.

„Ne, nesnáším je.