Kapitola 134: Jazyk, pane

Gianna

„Předveď se.“

Už jen z toho slova se mi kůže zbarvila horkem a mým tělem projelo vzrušení, zatímco na mně Domenicův pohled neustále spočíval. Ohnula jsem paži a zatáhla za zip svých šatů. Pak už stačila jen gravitace a trocha podpory, aby mi ramínka sklouzla po pažích.

Na okamžik, na naprosto kratičký okamžik, mě zaváhání donutilo přitisknout si látku pevně na hruď