Kapitola 135: Jsem tvá, pane

Gianna

„Podívej se nahoru,“ zasténal Domenico a zmátl mě tím, dokud jsem to pomalu neudělala a neuviděla malou skupinku lidí, která se teď shromáždila před oknem; někteří se posadili a jiní stáli, zatímco se věnovali svým partnerům.

Věděla jsem, že mě zatím vidět nemohou, ale i tak mi to dalo okusit, jaké by to bylo. Jakoby by se to mělo stát, oči se mi pevně zavřely,