„Hele. Poslyš, moji kámoši tamhle se se mnou vsadili,“ začal chlap, který u baru oslovil Valesku a ukázal prstem k nejvzdálenějšímu boxu za nimi. „Vsadili se, že nedostanu číslo na tu nejvíc sexy holku v podniku, ale já si dovolím nesouhlasit. Co kdybych ti za jejich prachy koupil pár drinků?“

Valeska od chvíle, kdy k ní přistoupil, věděla, že ten muž musí být Alfa. Na tváři měl ten typický arogantní úsměv, který nosili všichni. Byla si ale také jistá, že neexistuje způsob, jakým by mohl neuspět u jakékoli jiné dívky, která mu zkřížila cestu, takže ta jeho seznamovací hláška musela být past.

Byl to bar pro měniče všeho druhu, nejen pro vlky. Valeska se na stoličce pomalu otočila, aby se podívala na box, o kterém mluvil. Okamžitě si všimla skupinky panterů, kteří se smáli vtipům, jež jeden z nich chrlil. Ve chvíli, kdy si všimli Valesčina pohledu, všichni muži zvedli sklenice na pozdrav.

„No, drinky zdarma znějí lákavě,“ otočila se Valeska zpět k cizinci a sjela ho pohledem. „Ale…“ protáhla, když se zvedla ze židle, naklonila se blíž a zašeptala: „jsi úplně jiný typ, než jaký hledám. Nechám si zajít chuť.“

Jakmile ta slova dořekla, otočila se na podpatku a nechala ho stát u baru. Když procházela davem, nepřekvapilo ji, že všechny přítomné druhy sedí u oddělených stolů a boxů.

Panteři seděli několik metrů od lvů. Hyeny se jako obvykle mísily s ostatními a tvořily velký dav, v němž se dalo snadno ztratit.

Valeska si všimla volného stolu a posadila se v naději, že si bude moci chvíli vychutnat drinky o samotě. Ale jako vždy, jak už to u jejího štěstí chodilo, si hned vedle ní někdo přisedl a mávl na barmana, aby jim přinesl pití.

Viditelně opilý muž, který si k ní přisedl, byl vlk. Beta. Na obyčejnou Betu byl překvapivě mohutný; kdyby Valeska nevěděla své, mohla by si ho splést s Alfou.

I když si Valeska život v novém městě užívala, byla tu jedna věc, kterou nemusela – vlci. Vlčí měniči tomuhle městu vládli, a tak byli všude.

Valeska byla divoká kočka. Její druh byl téměř vyhuben a všichni byli mistři v maskování svého pachu. Většina přítomných měničů pravděpodobně předpokládala, že je jen obyčejný člověk.

Soustředila se na opilého vlka, kterého si rychle vyhlédla jako svůj úlovek pro dnešní noc.

Valeska byla žena poháněná rozkoší a touhou. Nezakoukávala se. Jenom šoustala. Navíc, zatímco Alfy byly snem většiny měniček, pro Valesku byly naprostým opakem.

Alfy pro ni byly tabu. Nikdy by nedovolila muži, aby nad ní dominoval.

„Tak co? Co ty na to?“ Opilý vlk, ať už se jmenoval jakkoli, jí položil ruku na rameno a pomalu sjížděl dolů. Během několika sekund už její stehno svírala velká dlaň.

„Promiň, trochu mě rozptýlili lidé kolem nás,“ zašeptala a předstírala překvapení, „drink u tebe? Jo, vypadnout od všech těch lidí by bylo fajn. Proč ne, ta nabídka zní velmi lákavě.“

Koutek úst jí cukl, díky čemuž si muž myslel, že se jí jeho dotek líbí.

„Půjdeme hned? Můj byt je hned za rohem.“ Vysekl úsměv za milion a mrkl na ni, nejspíš v domnění, že díky tomu vypadá svůdně.

*„Bingo.“* Valeska se v duchu pochválila za rychlý úlovek a přikývla, přičemž se tvářila co nejnevinněji. I když ji jeho příliš široký úsměv spíše odpuzoval, bylo jí to jedno.

Promarnila až moc času mluvením s tím arogantním Alfou a teď i s touhle Betou. Valeska bohužel věděla, že i kdyby se snažila lovit déle, k ničemu lepšímu by se nedopracovala.

Když odešli, Valeska zjistila, že Beta nelhal o tom, jak blízko je jeho byt. Jakmile vkročila dovnitř, jejich oblečení létalo všemi směry. Zvuk trhající se látky ji netrápil. Byla tu pro dávku rozkoše a extáze, nic ji nemohlo zastavit.

„Kdybych věděl, že jsi pod tím oblečením takhle sexy, hodil bych si tě přes rameno a přinesl tě sem dřív, než bychom ztráceli čas s těmi drinky,“ zasténal nejmenovaný muž a zápasil s opaskem.

Upřela oči na jeho třesoucí se ruce a okamžitě ji zaplavila vlna nesmírného podráždění. Čím víc se snažil věci urychlit, tím víc selhával při svlékání.

Valeska nemohla vystát pohled na jeho ubohý pokus vypadat mužně, a tak protočila panenky, zavrčela a plácla ho přes ruce, načež mu opasek během vteřiny rozepnula sama.

„Trochu nedočkavá, že?“ uchechtl se. Ten vlk si samozřejmě myslel, že je středem vesmíru.

„Nekouřím ti, jestli si myslíš tohle. O tom si ani nenech zdát. Tak kde jsou ty kondomy? Méně mluvení, více šoustání,“ zasyčela Valeska, neschopná se dál ovládat.

Měla co dělat, aby předstírala malou, nevinnou holčičku, a pokud jí nedá to, pro co si přišla, nebyl důvod se zdržovat.

„Na nočním stolku v ložnici,“ oznámil Beta a přisál se jí na krk jako pijavice. Jestli existoval nejhorší způsob, jak vzrušit ženu připravenou na sex na jednu noc, byl to právě tenhle.

„Tak co? Veď mě. Nejsem tu kvůli hodinám předehry.“ Musela sebrat veškerou svou vůli, aby ho od sebe neodstrčila. Kdyby to udělala, pochopil by, že žena, kterou si přivedl domů, není člověk. Odhalení její identity by byla ta největší chyba, jakou by mohla udělat.

„Tvé přání je mi rozkazem,“ zašeptal jí do ucha a snažil se ze všech sil znít sexy a agresivně, ale v jejích uších ta slova zněla spíš submisivně.

Další varovný signál, ale když už došla tak daleko, bylo příliš pozdě se otáčet a odcházet.

„Ehm, kde… jakože, jak? Ne, zapomeň na to. Každopádně, máš nějakou preferovanou polohu nebo povrch? Třeba stůl nebo postel?“ Beta držel v jedné ruce malý balíček a druhou se škrábal na zátylku.

„Víš co, prostě mi dej ten podělanej kondom a lehni si; radši si to udělám všechno sama. Ne že by to bylo poprvé.“ Valeska v duchu proklínala celou planetu, všechny bohy známé lidstvu a především samu sebe.

Udělal, co mu řekla, lehl si na postel a dal si obě ruce za hlavu. Ten zrudlý, zmatený výraz ve tváři až příliš rychle nahradil mírný úšklebek. A to byla další věc, která Valesku štvala.

To uspokojení v jeho očích bylo dráždivé. Natáhla mu kondom na penis a rozhodla se, že chlapa za jeho aroganci potrestá.

Valeska shodila kalhotky hned vedle jeho postele, vylezla na něj, nastavila si špičku jeho penisu přímo ke vchodu a dosedla.

Nečekala, až se její stěny postupně roztáhnou, a během vteřiny do sebe pojala celou jeho délku. Nebyl tak velký jako některé z jejích předchozích hraček, takže si na nic nemusela zvykat.

Valeska mu položila ruce na hruď a začala kroužit boky, přičemž na něm jezdila mučivě pomalým tempem. Jeho ruce, nepřekvapivě, neopustily zátylek, což Valesku zklamalo ještě víc.

„Mohl bys mě chytit za kozy nebo mě aspoň jednou nebo dvakrát plácnout přes zadek, víš,“ zasyčela a zrychlila pohyby, do kterých vložila trochu víc síly.

Sledovala jeho tvář jako jestřáb a trpělivě čekala na jakoukoli odpověď, až jí nakonec jeho mlčení stačilo a přestala se hýbat.

„Co je? Proč jsi přestala? Zrovna jsem si to užíval,“ pokusil se protestovat a v jeho rysech se usadilo hluboké zamračení.

„Já nešoustám pro tvoje potěšení, dělám to pro sebe.“

Jediné, co musel udělat, bylo chytit ji za boky, pořádně ji držet a pořádně ji vypíchat. Bylo to snad příliš? Nemohl udělat aspoň jednu věc?

Podrážděná Valeska na něm přesto dál jezdila, dokud nedosáhla vyvrcholení a nevydechla v extázi. Pravou ruku si sklouzla k rozkroku, který jemně stiskla. Párkrát zasyčela a kousla se do rtu, zatímco se její pohyby stávaly pomalejšími a pomalejšími, až se zastavily úplně.

Valeska se podívala na překvapeného muže, mrkla na něj, svalila se z něj a otočila se k ohromenému Betovi zády. „To je všechno? Byl jsem tak blízko. Proč jsi…“ snažil se protestovat, dobře si vědom skutečnosti, že na to nemá žádné právo.

„Svoji část jsem si splnila a ošoustala tě, ne? Tak teď sklapni, jsem unavená,“ zasyčela Valeska.

K její radosti nechal pusu zavřenou, zatímco si lehl a zavřel oči. Právě když začala upadat do polospánku, začal někde v pokoji bzučet její telefon s přicházejícím hovorem.

„Kdo to sakra je?“ zasténala a pokusila se na to otravné zařízení dosáhnout.