„Hej. Hele, kámoši támhle se se mnou vsadili,“ ukázal muž, který k Valesce přistoupil u baru, prstem na nejvzdálenější box za nimi. „Že nedokážu získat číslo té nejvíc sexy holky tady, ale já si dovolím nesouhlasit. Co kdybych ti za jejich prachy koupil pár drinků?“

Valeska už ve chvíli, kdy k ní přistoupil, věděla, že ten chlap musí být Alfa. Na tváři mu hrál ten typický arogantní úsměv jako jim všem. Zároveň si ale byla jistá, že neexistuje způsob, jak by se nemohl vyspat nebo si zalaškovat s jakoukoli holkou, která se mu připlete do cesty, takže tahle otvírací fráze musela být past.

Tohle byl bar pro všechny druhy kožoměnců, nejen pro vlky. Valeska se na židli pomalu otočila, aby se podívala na box, o kterém mluvil. Okamžitě si všimla skupinky panterů, kteří tam seděli a smáli se vtipům, které jeden z nich vypouštěl z úst. Jakmile zaznamenali Valesčin pohled, všichni muži na pozdrav pozvedli sklenice.

„No, pití zadarmo zní sice lákavě,“ otočila se Valeska zpět k cizinci a přelétla ho pohledem. „Ale...“ protáhla, zatímco se zvedla ze židle, naklonila se blíž a zašeptala: „Jsi na hony vzdálený mému typu. To si nechám ujít.“

Jakmile jí ta slova unikla ze rtů, Valeska se otočila na podpatku a nechala ho u baru. Když procházela davem, nepřekvapilo ji, že u různých stolů a boxů vidí sedět všechny přítomné živočišné druhy.

Panteři seděli několik metrů od lvů. Hyeny se jako obvykle mísily s ostatními a tvořily velký dav, ve kterém se mohly snadno ztratit.

Valeska si všimla prázdného stolu a posadila se v naději, že získá chvíli času, aby si mohla v klidu vychutnat své pití sama. Ale jak už to u ní bývalo zvykem, štěstí jí nepřálo – někdo si sedl hned vedle ní a mávl na barmana, ať jim přinese drinky.

Ten viditelně opilý muž, který se vedle ní usadil, byl vlk. Beta. Na obyčejného Betu byl překvapivě urostlý; kdyby Valeska nevěděla víc, mohla by si ho splést s Alfou.

Ačkoli si Valeska život v novém městě užívala, jedna věc jí vadila – vlci. Vlčí kožoměnci tomuhle městu vládli, a proto byli úplně všude.

Valeska byla divoká kočka. Její druh už téměř vyhynul a všichni vynikali v maskování svého pachu. Většina přítomných kožoměnců pravděpodobně předpokládala, že je jen další z mnoha lidí.

Její oči se zaměřily na opilého vlka, který se velmi rychle stal jejím dnešním úlovkem.

Valeska byla žena hnaná potěšením a touhou. Nezamilovávala se. Prostě jen šukala. Navíc, zatímco Alfové byli pro většinu kožoměnkyň vlhkým snem, u Valesky to bylo přesně naopak.

Alfové pro ni představovali obrovské ne. Nikdy by nedovolila, aby ji nějaký muž ovládal.

„Tak co? Co myslíš?“ Opilý vlk, ať už se jmenoval jakkoliv, jí položil ruku na rameno a pomalu s ní sjížděl dolů. Během několika vteřin jí jeho velká dlaň sevřela horní část stehna.

„Omlouvám se, trochu mě rozptýlili lidé kolem nás.“ Zazvrkala s předstíraným překvapením: „Drink u tebe? Jo, dostat se pryč od všech těchhle lidí by bylo fajn. Proč ne, ta nabídka zní velmi lákavě.“

Koutek rtů jí zacukal, což v muži vyvolalo domněnku, že si jeho dotek užívá.

„Můžeme vyrazit? Můj byt je hned za rohem.“ Bleskl úsměvem za milion dolarů a mrkl na ni, možná v domnění, že díky tomu vypadá svůdně.

*„Bingo.“* Valeska se v duchu pochválila za rychlý úlovek, přikývla a snažila se působit co nejnevinněji. I když ji jeho až příliš široký úsměv naprosto odrazoval, bylo jí to jedno.

Ztratila už tak dost času povídáním s tím arogantním Alfou a teď i s tímhle Betou. Valeska bohužel věděla, že o nic lepší to nebude, ani kdyby zkoušela lovit déle.

Když odešli, Valeska zjistila, že ten Beta nelhal o tom, jak blízko to do jeho bytu je. Jakmile vstoupila dovnitř – jejich oblečení létalo všude možně. Zvuk trhající se látky jí nevadil. Byla tady kvůli dávce potěšení a extáze, nic ji nemohlo zastavit.

„Kdybych věděl, že jsi pod tím oblečením takhle sexy, hodil bych si tě přes rameno a přitáhl tě sem, než abych ztrácel čas u těch drinků.“ Bezejmenný muž zasténal, zatímco zápolil se svým páskem.

Její oči se zaměřily na jeho roztřesené ruce a okamžitě ji zalila vlna extrémního podráždění. Čím víc se snažil věci uspíšit, tím víckrát se mu nedařilo se svléknout.

Valeska nedokázala snést pohled na ten jeho ubohý pokus vypadat mužně, takže protočila panenky, zavrčela, odstrčila mu ruce a během vteřiny mu pásek rozepnula sama.

„Nějaká nedočkavá, co?“ Uchechtl se. Vlk si samozřejmě myslel, že je středem vesmíru.

„Jestli si myslíš, že ti ho vykouřím, tak na to rovnou zapomeň. Ani o tom nesni. Takže, kde jsou kondomy? Míň keců, víc šukání.“ Zasyčela Valeska, neschopná se ovládnout.

Dělalo jí problém hrát si na malou nevinnou holčičku, a pokud by jí nedal to, pro co si přišla, nemělo smysl se zdržovat.

„Na nočním stolku v ložnici.“ Oznámil Beta a přisál se jí na krk jako nějaká pijavice. Tohle byl ten absolutně nejhorší způsob, jak vzrušit ženu, která byla připravená na známost na jednu noc.

„Tak co? Veď mě. Nejsem tu kvůli hodinám předehry.“ Musela posbírat veškerou svou pevnou vůli, aby se vyhnula tomu, že by ho od sebe odstrčila. Kdyby to udělala – poznal by, že žena, kterou si přivedl domů, není člověk. Vyzrazení její identity by byla ta největší chyba, jakou by mohla udělat.

„Tvé přání je mi rozkazem,“ zašeptal jí do ucha, přičemž se ze všech sil snažil znít sexy a agresivně, ale v její mysli zněla ta slova poněkud submisivně.

Další varovný signál, jenže po tom, co se dostala takhle daleko, už bylo příliš pozdě se otočit a odejít.

„Ehm, kde. Tedy, jak? Ne, na to zapomeň. Každopádně, preferuješ nějakou polohu nebo povrch? Třeba stůl nebo postel?“ Beta držel v jedné ruce malý balíček a druhou si poškrábal zadní stranu krku.

„Víš co, prostě mi dej ten zpropadenej kondom a lehni si; klidně můžu udělat všechno sama. Ne že bych to už předtím nedělala.“ V duchu Valeska proklínala celou planetu, všechny bohy známé lidstvu, a hlavně – samu sebe.

Udělal, co mu řekla, lehl si zpátky na postel a obě ruce si složil za hlavu. Zarudlý, zmatený výraz ve tváři až příliš rychle vystřídal lehký úšklebek. A to byla další z věcí, které Valesku štvaly.

To uspokojení v jeho očích ji iritovalo. Srolovala mu kondom na ptáka a rozhodla se, že toho chlapa za jeho aroganci potrestá.

Valeska odhodila kalhotky hned vedle jeho postele, vlezla na něj, namířila si špičku jeho ptáka přímo ke vchodu a klesla na něj.

Nečekala na chvíli, až se její stěny roztáhnou, a vzala si celou jeho délku během jediné vteřiny. Nebyl tak velký jako některé její předchozí hračky, takže se nemusela ničemu přizpůsobovat.

Valeska položila ruce na jeho hruď a začala pohybovat boky, přičemž na něm rajtovala mučivě pomalým tempem. Jeho ruce, nepřekvapivě, neopustily zadní stranu hlavy, což Valesku zklamalo ještě víc.

„Víš, mohl bys mě chytit za kozy nebo mě párkrát plácnout po zadku.“ Zasyčela a zrychlila své pohyby, do kterých vkládala o trochu víc síly.

Sledovala jeho tvář jako ostříž a trpělivě čekala na jakoukoli odpověď, až toho jeho ticha měla tak akorát dost a přestala se hýbat.

„Co? Proč jsi přestala? Mně se to líbilo.“ Pokusil se protestovat a tvář se mu stáhla do hlubokého zamračení.

„Nešukám s tebou pro tvoje potěšení; dělám to pro sebe.“

Všechno, co musel udělat, bylo chytit ji za boky, podržet ji v klidu a vyprcat z ní duši. Bylo to snad moc, co po něm chtěla? Nedokázal udělat jedinou pitomou věc?

Znechucená Valeska na něm dál rajtovala, dokud nedosáhla vrcholu a extaticky nezasténala. Pravá ruka jí sklouzla dolů k jejímu centru, jemně ho obemkla a stiskla. Párkrát zasyčela, zakousla se do rtu, její pohyby se stávaly čím dál tím pomalejšími, až se úplně zastavila.

Valeska pohlédla dolů na překvapeného muže, mrkla na něj, svalila se z něj a k ohromenému Betovi se otočila zády. „To je všechno? Byl jsem tak blízko. Proč jsi...“ pokusil se zaprotestovat, ačkoliv si byl velmi dobře vědom faktu, že na to nemá žádné právo.

„Udělala jsem svou část a ošukala tě, ne? Takže teď sklapni; jsem utahaná.“ Zasyčela Valeska.

K jejímu potěšení nechal pusu zavřenou, zatímco ona si lehla a zavřela oči. Zrovna když začínala podřimovat, někde v místnosti začal bzučet její telefon s příchozím hovorem.

„Kdo sakra?“ Zasténala, když se pokoušela po tom otravném přístroji natáhnout.