Byla neděle, polovina odpoledne. Lyra a já jsme ležely na její posteli a obě jsme zíraly do stropu.

„Mám hlad,“ zasténala jsem a přetočila se na břicho.

„Já taky; mám pocit, jako bych dneska ráno vůbec nesnídala,“ řekla Lyra a taky se přetočila na své kručící břicho.

„Ty máš hlad pořád, Lyro; i kdybys jedla před půl hodinou, měla bys hlad zas.“ Obě jsme se zasmály a jen tak tam ležely a dívaly se