Ze šesti hodin spánku mě probudil zvuk zvonícího budíku. Frustrovaně jsem zakřičela do polštáře, popadla budík a mrštila jím přes celou místnost. Natáhla jsem ruku na druhou stranu postele, kde měl být Roman, ale nahmatala jsem jen prázdnotu. Místo bylo ještě teplé, což znamenalo, že to nebylo tak dávno, co odešel.

Už už jsem usínala, když se dveře mé ložnice s prásknutím rozletěly. Překvapilo mě