"Broučku," zastavil mě v pohybu tátův skleslý hlas. Po včerejší večeři jsem v plánu s ním mluvit neměla.

Dneska jsem se vzbudila brzy, protože jsem chtěla odejít, než se probudí. Jeho slova mě ranila; nepřímo mě nazval courou.

"Princezno." Zhluboka jsem se nadechla a ruce se mi sevřely v pěst. Otočila jsem se a věnovala mu prázdný pohled.

Vypadal, jako by vůbec nespal, oči měl plné viny a únavy, a