Uplynula půlhodina od našeho návratu domů. Roman už vzal Kiana nahoru do jeho pokoje a uložil ho do postele. Snažila jsem se nemyslet na nic z toho, co se stalo, a seděla jsem na posteli s nohama přitisknutýma k hrudi a rukama se pevně objímala.

Dveře do ložnice se otevřely a vešel Roman. Zavrtěl hlavou a zvedl ruku, aby mě umlčel dřív, než stačím promluvit. „Vidím ti tu vinu na tváři.“ Odevzdaně