VIVI

Když se probudím, mám hlavu na nějakém hrbolatém polštáři. Abych se uvelebila, otočím se na bok a sáhnu si za hlavu. Oprava. Není to polštář. Je to Roman, leží za mnou, jsme propletení jako dvě lžíce.

Okny naší ložnice pronikají oslnivé sluneční paprsky a svítí mi přímo do očí. Zamrkám, abych si zachránila sítnice. Několikrát zamrkám a snažím se vybavit si, co se dělo po té sprše.

Roman se mi