„Řekni mi, co chceš,“ pronesl Roman a hlas mu zdrsněl touhou. Zorničky měl široce roztažené, takže z modři jeho očí zbyl jen tenký kroužek. Vznášel se nade mnou, svaly napjaté sebeovládáním, a čekal na svolení.

„Tebe. Jenom tebe.“ Ta slova ze mě vyšla zadýchaně a zoufale. Natáhla jsem se k němu a prsty přejela po linii jeho čelisti, cítíc pod bříšky prstů jemné škrábání strniště.

Zaujal pozici nad