POHLED ROMANA

Slunce začínalo zapadat a na kůži mě chladil večerní vzduch, zatímco jsem se opíral v křesle. Naší zahradou se rozléhal smích. Je to už sedm let, sedm let těchto pokojných okamžiků.

Sleduji své syny, jak se honí za bublinami po trávě, a zběsile kmitají nožkami, jak se snaží chytit ty duhové koule vznášející se těsně mimo jejich dosah. Ti tři, kteří byli identičtí, cupitali za svým st