Autobusy smečky odjely ke smečce Raging Tides na ples Modrého měsíce. Byli pryč teprve pár hodin, když se rozezněl poplach. Na hranicích útočí toulaví vlci. Přeměním se a vyskočím z okna, abych zlikvidoval ty, kteří se opovažují napadnout mou smečku. Můj vlk je neklidný, čím blíž jsme k boji, ale setřesu to jako vzrušení z dobrého boje.

Dorazím na hranici, vlci jsou všude – naši i vyvrženci. Díkybohu v okamžiku poznáme, kdo patří ke smečce a kdo ne. Proháním se mezi nimi a trhám vyvržence, někdy i dva najednou. Pošlu přes mysl zprávu, že chci některé nechat naživu k výslechu. Krev pokrývá mou černou srst, kape mi po hrudi, zatímco rvu hrdlo jednomu z nich, když vtom přes pach krve a smrti ucítím vanilku. Můj vlk začne šílet; naše družka je tady v tom chaosu, ale kde? Pustím mrtvého vlka a hledám zdroj. Střetnu se pohledem s malou zrzavou vlčicí právě ve chvíli, kdy jí drápy slečny Quinnové projedou hrudí. Zařvu bolestí a vrhnu se ke své družce. Přeměním se zpět, jak mě spaluje bolest, a beru ji do náruče. Právě když jsem ji našel, ztratil jsem ji. Vydechla naposledy a já se zhroutil; celé mé tělo ochablo v bolesti ze ztráty družky. Ani jsem neznal její jméno. Tiskl jsem ji k sobě, zatímco kolem zuřil boj, a bylo mi úplně jedno, jestli přežiju. Můj svět právě skončil. H.Q. leží na zemi za mnou, uši přitisknuté k hlavě, a bolestně kňučí. Pláče se mnou; právě zabila svou Lunu.

Pokynu jí, aby ke mně přišla. Pomalu se ke mně připlazí. Jemně jí položím ruku na hlavu. Nevěděla, že je to její Luna, dokud nebylo pozdě. Nelze jí to dávat za vinu a já nedovolím, aby se kvůli tomu zničila. Tohle nebyla chyba H.Q. Otočím svou družku, nyní v lidské podobě, k H.Q., abych jí ukázal, že jí to nevyčítám. H.Q. přitiskne čenich k tváři mé družky a z očí jí tečou slzy.

Boj v určitém okamžiku ustal. Wyatt ke mně přišel, přeměnil se a vzal tričko, aby z úcty přikryl mou Lunu, a jedno i pro H.Q. Bojovníci, kteří neodváděli zajatce do cel, přišli, položili ruku na mou družku a bolestně vyli, všichni jsme měli v očích slzy. Vstanu s ní v náručí a rozhlédnu se. „Odveďte zraněné na ošetřovnu. Posbírejte mrtvé; naše pošlete k bohyni. Vyvržence hoďte do hluboké jámy mimo mé území.“ S tím jsem se otočil a zamířil zpět k sídlu smečky. Budou postaveny hranice, ta největší bude pro naši Lunu. Dostane se jí úcty, kterou si zaslouží. Co se týče H.Q., ta si o tom bude muset s někým promluvit. Cítím, že její vlk je zmítán vinou a hanbou. „H.Q., pojď se mnou,“ řeknu přes rameno. Jde za mnou s hlavou nízko sklopenou. Po tváři jí stékají slzy.

Po návratu nechci svou družku pustit, ale lékaři musí udělat svou práci před jejím posledním rozloučením. Takže ji opatrně svěřím do jejich péče. „Jak se jmenuje, Alfo?“ zeptala se sestra. Zavrtím hlavou a odcházím, H.Q. stále v patách. „Nevíme, jak se jmenovala, než jsem ji zabila,“ řekne ona. Kolem se ozve zalapání po dechu. H.Q. se celá choulí do sebe. Zavrčím: „H.Q. neudělala nic špatného; bojovala s vyvržencem. My všichni jsme bojovali s vyvrženci; H.Q. nemohla vědět, že bojuje s mou družkou. Stalo se to tak rychle. Já jí to nevyčítám a vy byste také neměli. Teď potřebuje naši podporu. Jak byste se cítili vy, kdybyste zjistili, že jste zabili svou Lunu?“ zeptám se a všichni na mě šokovaně zírají. Vrazím do své pracovny, H.Q. stále za mnou. Vím, že si myslí, že jí to vyčítám, ale není to tak.

Dorazím do pracovny a sednu si na pohovku. „H.Q., sedni si někam,“ řeknu jí a čekám, až se rozhodne, kam si sedne. Když se konečně usadí, začnu. „H.Q., chci, abys věděla, že ti to nevyčítám. Stalo se to tak rychle, že jsi nemohla zastavit svůj útok o nic víc než já. Vím, že máš pocit, že je to tvá chyba, ale není; nikdo ti to nebude vyčítat.“ Její červené, oteklé oči ke mně vzhlédnou se smutkem i nadějí. „Ale Alfo,“ začne, ale já zvednu ruku. „Cítila jsi, že je to má družka?“ Zavrtí hlavou. „Přesně tak, tak jak jsi to mohla vědět? Kdybych dorazil o dvě sekundy později, cítil bych jen přetržení pouta, aniž bych věděl, kdo byla má družka,“ řeknu jí. Vidím, že přemýšlí o tom, co jsem řekl. „Vím, že ti bude chvíli trvat, než si to odpustíš, ale chci, abys věděla, že já ti neodpouštím.“ Přikývne a začne plakat ještě víc. „Protože jsi neudělala nic, za co bys potřebovala odpustit. Byla součástí bandy vyvrženců, která napadla naši smečku. Udělala jsi totéž, co bych na tvém místě udělal já. Kdyby to byl tvůj druh a já bych byl ten, kdo mu vzal život, vyčítala bys mi to?“ Zavrtí hlavou. „Ale... ale já nejsem Alfa ani Luna. Nejsem tak důležitá,“ zašeptá.

„Abych ti ukázal, že jsi stejně důležitá, budeš se mnou pracovat jako zastupující Luna, dokud se nerozhodnu najít si jinou družku. Budeš dělat všechno, co dělá Luna, kromě toho, že bys byla mou partnerkou. A až najdeš svého druha, pokud bude tady v téhle smečce, budeš dál mojí Lunou a budeš mi pomáhat vést smečku. Pokud bude v jiné smečce, budeš moct odejít za ním, pokud se tak rozhodneš. Doufám, že ti to pomůže pochopit, že ti nic nevyčítám a že jsi pro smečku stejně důležitá, jako by byla ona.“ Nevěřícně na mě vytřeští oči a vrtí hlavou. „Ale já chci mít všechna svá poprvé se svým druhem, Alfo.“ Rozesměju se: „Takhle jsem to nemyslel. Myslel jsem to s povinnostmi Luny – matka tu nechala průvodce pro začátečníky pro případ, že bych našel svou družku, zatímco je pryč. Budeš zastupující Lunou, ne mou Lunou. Nemůžu dělat práci alfy i luny zároveň, takže ty, přítelkyně, budeš můj záskok. Všechna tvá poprvé jsou v bezpečí pro tvého druha.“ Přikývne, že rozumí. „Jdi si odpočinout; příštích pár dní bude pro nás všechny těžkých. Po rozloučení nastoupíš, abys mi pomohla vést smečku.“ S tím vstane, ukloní se a odejde z mé pracovny.

Měl jsem v plánu si s ní jen promluvit a dát jí vědět, že jsem tu pro ni, kdyby něco potřebovala. Ale když mi řekla, že není důležitá, rozzuřilo mě to a v tom hněvu jsem řekl, co jsem řekl. Když o tom teď přemýšlím, jsem rád, že jsem to udělal, a doufám, že jí to pomůže pochopit, že každý vlk v mé smečce je důležitý.