Přesně jak Vaxen předpovídal, kolem odpoledne se na území smečky spustil prudký déšť.

„Jestli nemáš v úmyslu se mě dotknout, tak odcházím!“ Vara byla vzteky bez sebe, protože alfa stál na stejném místě už víc než dvanáct hodin!

Vaxen se od včerejší noci nepohnul. Stál tam ve chvíli, kdy sledoval Lyru odcházet od domu, a stál tam i teď, když lilo a temná obloha vyvolávala pocit, že se odněkud může vynořit monstrum. Stále byl jako zkamenělý.

„Odcházím!“ dala Vara poslední varování, ale Vaxenovi to bylo jedno. Bolest, kterou musel snášet, byla téměř nesnesitelná, ale když s tou bolestí dokázala odejít Lyra, dokáže se s ní posunout dál i on.

Na území smečky Pyrrhic Firmament stále lilo a v alfově mysli zuřila podobná bouře jako venku.

„Alfo Vaxene.“ Elspeth vstoupila do místnosti; cestou potkala Varu, která byla na odchodu. Byla ráda, že ta žena konečně zmizela, aby si mohla s Vaxenem promluvit. „Přinesla jsem vám oběd, Alfo.“

Vaxen nijak nereagoval, stále zíral do dálky.

„Alfo, jestli můžu něco říct…“

„Teď ne, Elspeth,“ řekl Vaxen temným a chraplavým hlasem. Při mluvení neodvrátil pohled z předzahrádky. „Chci být sám.“

„Alfo…“

„Odejdi, Elspeth.“

Elspeth ho velmi dobře znala, protože ho vychovala, a proto věděla, že teď není vhodná doba otevírat téma Lyry.

„Ano, Alfo.“ Elspeth přikývla, ale než odešla, tiše dodala: „Vaxene, budeš toho nesmírně litovat, jestli v tomhle budeš pokračovat.“ Poté opustila pokoj.

Poté, co Elspeth odešla, strávil Vaxen další tři hodiny ve stejném postoji, zíraje ven, dokud déšť neustal. Jídla se nedotkl. V hrudi cítil prázdnotu.

Neměl by snad slavit, že se jí zbavil? Ale proč necítil žádnou úlevu? Tíha z jeho ramen nespadla, naopak měl pocit, že mu bolestivě svírá srdce.

Lyra.

Musel ji vyhodit, než ho jeho vlastní šílenství úplně ovládne. Kdyby jí to dělal dál, mohla by mu jednou v rukou zemřít.

Vaxen odešel z ložnice a, aniž by si to uvědomoval, zastavil se před Lyřiným pokojem. Teprve teď mu došlo, že si vybrala ten nejvzdálenější pokoj od jeho vlastního. Celý prostor byl nasycen její vůní.

K jeho překvapení mu ta vůně nepřipadala odporná, naopak v srdci ucítil bodnutí touhy. Skoro jako by tu stále byla. Jako by seděla na kraji postele a četla si knihu, ale oči by se jí rozšířily strachy, kdyby ho viděla vstoupit, protože oba věděli, co by následovalo…

Vaxen vstoupil do pokoje a její vůně byla ještě intenzivnější. Dodržela slovo. Nevzala si s sebou nic. Ani jedinou fotku své rodiny. Nechyběly žádné šaty, kromě těch, které měla na sobě, když dům opouštěla.

To ho netěšilo. Jak tam venku přežije? Hloupá holka!

I když řekl, že si nesmí nic vzít, neznamenalo to, že se tím musí řídit. Kdyby si něco vzala, nepronásledoval by ji.

Když však Vaxen přistoupil ke stolu, oči se mu rozšířily a naplnilo je šílenství.

„Elspeth!“ zařval Vaxen tak silně, že k němu stará žena v panice přiběhla. „Co má tohle znamenat?!“

Vaxen ukázal prstem na těhotenský test na stole. Tvář mu ztemněla, jak se snažil ovládnout svůj vztek.

Chtěl něco zničit.

„Ona je těhotná!“ Nebyla to otázka, ale konstatování. „Ona je těhotná! A nikdo mi o tom neřekl?!“

Vaxen byl tak rozzuřený, že vyrazil z pokoje, aby svolal všechny bojovníky a tu zatracenou ženu našel!

Lyra si s sebou nevzala nic cenného, ale místo toho odnášela jeho krev a maso!

„Ta mrcha!“ zaklel Vaxen pod fousem. Dostane ji do rukou.

Jak se opovažuje odejít a neříct ani slovo o dítěti v jejím lůně!? Jak se opovažuje vůbec odejít?!

„Najděte ji! Je mi jedno jak, chci, abyste ji přivedli živou!“

Vaxen narychlo shromáždil tři sta bojovníků. Všichni vyslechli rozkaz svého alfy a okamžitě se proměnili ve své šelmy, aby se vydali Lyru hledat.

Lyře se mezitím podařilo dorazit do přístavu, kde si za peníze z prstenu od Elspeth koupila lístek na loď přes moře do Highland Zenith.

Cítila se hrozně, ale neměla jinou možnost než prsten zastavit. Potřebovala peníze, aby uživila sebe i dítě.

Nebylo to moc, ale stačilo to, aby přežila další dva měsíce. Opravdu si musela začít vydělávat vlastní peníze, pokud chtěla svému dítěti dopřát alespoň normální život.

S odhodláním v srdci a ignorujíc bolest, která se jí stále ozývala v morku kostí, Lyra nastoupila na loď, připravená začít novou kapitolu svého života.

==================================

„Jak mu je?“ Vorkas, beta smečky, přistoupil k Elspeth. Nemohl se s Vaxenem spojit a věděl, že se zase zhroutil.

„Špatně.“ Elspeth zavrtěla hlavou a beta mohl jen zasténat.

„Už je to pět měsíců…“ řekl frustrovaně.

Uplynulo pět měsíců od chvíle, kdy Vaxen Lyru vyhnal, ale později využil všechny prostředky, aby ji našel, ovšem bezvýsledně.

„Vorkasi! Elspeth! Neuvěříte, co vám řeknu!“ zakřičela Liora ode dveří a spěchala k nim. „Vespera žije! Vrátila se!“