Lyra nevěděla, kdo ta žena je, ale hlava se jí točila, protože cítila, že se to její vlčici ani trochu nelíbí. Její vlčice toužila po svém druhu a chtěla té ženě rozdrásat obličej za to, že se dotýká toho, co patří jim. Ale Lyřino tělo bylo příliš slabé na jakékoli násilí.

Nezáleželo však na tom, kdo ta krásná žena je, protože vzápětí Vaxen vyřkl ono odmítnutí, po kterém Lyra celé měsíce toužila.

„Já, Vaxen Valerius Krow, tě odmítám, Lyro Evadne Thorne, jako svou družku. Nechť je pouto navždy přerušeno.“

Lyra si tento okamžik přála, ale přišel tak náhle, a po dnešním zjištění o těhotenství na něj nebyla připravená.

Okamžitě padla na kolena a cítila bolest z přetrženého pouta. Elspeth k ní hned přiběhla a pevně ji objala, aby jí zabránila se úplně zhroutit.

„Jsi tak krutý, Alfo,“ zasmála se ta žena a kousla Vaxena do ušního lalůčku. „Ty nic necítíš?“

Ta žena si konečně všimla té zvláštnosti, protože alfa Vaxen ani nemrkl. Sledoval, jak se Lyra svíjí bolestí, ale jeho výraz zůstával stejný, jako by mu netrhalo srdce v těle.

Vaxen samozřejmě tu bolest cítil také, ale nikdy by to nedal najevo. Myslel si, že když se dozvěděl o smrti Vespery, jeho srdce už nic bolet nebude, ale po pravdě řečeno, nikdo nevěděl, kolik úsilí musel vynaložit, aby se sám nezhroutil.

„Chci, abys tuhle smečku opustila a nic si s sebou nebrala. Do rána budeš pryč.“

„Alfo!“ Elspeth se na něj podívala se slzami v očích. „Jak tohle můžete udělat své vlastní osudové družce?“ Cítila bolest za oba dva.

„Je to vrahyně, jak si myslíte, že by Alfa mohl přijmout někoho, kdo zabil jeho milovanou?“ vložila se do toho ta žena.

Elspeth však stížnosti té ženy ignorovala a bezmocně pohlédla na alfu. „Alfo, prosím, rozmyslete si to, budete toho litovat, protože…“

Lyra okamžitě popadla Elspeth za ruku a silně ji stiskla, aby staré ženě zabránila říct alfovi o jejím těhotenství. Nechtěla, aby se to Vaxen dozvěděl. Bolest, kterou musela snášet, jí stěžovala mluvení.

Naštěstí ta žena s Vaxenem Elspeth přerušila. „Ty stará babizno! Nepřerušuj Alfu!“ obořila se na ni.

„Jestli se odvážíš na ni ještě jednou zvýšit hlas, rozmlátím ti hlavu o zeď!“ zavrčel Vaxen na ženu tak nebezpečně, že v hrůze ucouvla. Alfa by nikomu nedovolil, aby se k Elspeth choval neuctivě. „Běž do ložnice!“

„A-ano, alfo…“ Okamžitě utekla před alfovým hněvem.

„Ráno už tvůj obličej nechci vidět, koukej vypadnout ze smečky. Jsi vyhoštěna.“

Po těchto slovech Vaxen odešel. Elspeth plakala. Zlobila se na něj, ale zároveň jí ho bylo líto, protože věděla, že bude litovat toho, co dnes Lyře provedl.

Dnešní noc byla strašná a nikdo z nich nemohl zamhouřit oko. Elspeth zůstala s Lyrou, aby ji ujistila, že všechno bude v pořádku, ačkoliv ve skutečnosti nebylo v pořádku vůbec nic.

„Proč nejdeš ke mně do postele, Alfo?“ řekla ta žena koketně a zvala Vaxena k sobě, ale on dál zíral z okna do tmy. Nikdo nedokázal říct, co se mu honí hlavou.

„Neopovažuj se na mě sáhnout, Varo,“ řekl Vaxen varovně, když k němu žena jménem Vara přistoupila a pokusila se ho dotknout.

Vara, odhadujíc situaci, jen ohrnula rty a šla si lehnout. Snažila se usnout, i když byla vzteky bez sebe z toho, jak s ní alfa jedná.

Mezitím tam Vaxen stál, dokud se první sluneční paprsky nedotkly jeho tváře a tma nezmizela. Byl to však sychravý den; sluneční světlo bylo bledé, což znamenalo, že dnes do smečky s vysokou pravděpodobností vtrhne déšť.

============================

„Nemusíš odcházet, Lyro. Promluvím s alfou, jsem si jistá, že on…“ Elspeth se snažila Lyru přesvědčit, aby zůstala, ale ona zavrtěla hlavou, odhodlaná odejít.

„Ne, Elspeth. Odejdu. Už je toho moc. Vlastně je to takhle nejlepší. Udělal nám oběma laskavost. Takhle je to mnohem lepší.“

Lyra věděla, že tahle bolest nepotrvá věčně, že přijde chvíle, kdy ji dokáže překonat. Ale věděla, že kdyby zůstala, pomalu by umírala – a byla by to bolestivá smrt.

Věděla, že je to tak nejlepší, ale proč její srdce stále krvácelo?

„A co to dítě?“

„Prosím, Elspeth. Nikomu o tom těhotenství neříkej. Všechno tu nechám a začnu nový život; jen já a moje dítě. Prosím, ať se to nikdo nedozví. Vaxen by mi ho vzal. To nemůžu…“

Elspeth stiskla rty, bylo jí velmi smutno.

„Elspeth, slib mi to. Nikdy o tom nic neříkej. Nikdy.“

Bylo pro ni těžké jí to slíbit, ale nakonec přikývla. „Slibuji. Slibuji. Ale musíš být opatrná. Musíš se o sebe starat.“ Elspeth jí pak podala svůj vlastní prsten. „Vezmi si tohle.“

„Vaxen řekl, že si nesmím nic vzít.“

„Tohle patří mně, ne Alfovi. Budeš potřebovat peníze, jestli chceš tam venku přežít.“

Lyra se znovu rozplakala, poděkovala jí za všechno, a když se na obzoru objevily první paprsky slunce, opustila smečku.

Netušila však, že jeden konkrétní alfa sleduje její osamělá záda, jak se od něj vzdaluje i s dítětem v lůně.