Vaxen pil víno ze sklenice a hleděl do dálky. Slunce téměř zapadlo a on cítil, jak mu srdce svírá ponurá nálada.

Byl tak hluboce ponořen do myšlenek, že si ani neuvědomil, že mu sklenice vyklouzla z ruky a dopadla na zem.

Bylo to směšné, protože neexistoval způsob, jak by mu něco, co držel, mohlo jen tak vyklouznout a roztříštit se, ale zasáhlo ho to.

Něco, co mu bylo drahé, něco, čím se trápil –