„Mrdni mě, Lorenzo!“ vykřikla zrzka v extázi, když jí tělem projela další vlna rozkoše a vyvolala její pátý orgasmus té noci.

Byli na snookrovém stole na balkoně jeho ložnice. Zavolal jedné ze svých děvek a ona přiběhla, přesně jako všechny ostatní.

Ženy – měl je vždycky, když je potřeboval. Celé město je zaplavené různými druhy, které jen čekají, až je nakrmí svým pérem. Všechny jsou k ničemu a jediné, na co reagují, je sex. Jediná věc, pro kterou jsou stvořené, jsou divoké orgasmy a on je shodou okolností ten pravý, kdo jim je dopřeje.

Lorenzo Gallo jí přišpendlil ruce k hlavě a neustále do ní bušil. Měly to rády drsně a kdo byl on, aby si stěžoval?

Nohama ho svírala kolem pasu a hlavu měla zakloněnou v naprostém odevzdání. Oči se jí obracely v sloup, jak cítila šestou vlnu orgasmu té noci.

„Looorreennzzooo!“ Tentokrát její hlas zněl prosebně. Chtěla uvolnění, ale byla si téměř jistá, že se ho v nejbližší době nedočká.

Hrubě z ní vytáhl penis a nahradil ho prsty, kterými pronikal hlouběji a rychleji, nořil se do jejího teplého, smyslného masa a narážel do její už tak vlhké kundy.

Už to nemohla vydržet, ale přesto nadzvedala boky vstříc jeho dorážejícím prstům.

„Chceš, abych přestal, amore mio?“ zamručel, když se přiblížil a zašeptal jí do ucha. Jeho horký dech ji pošimral na uchu, což vyvolalo miliony šokových vln, které zavibrovaly a pulzovaly do všech částí jejího těla.

Byla plná, byla rozervaná, ale raději by se propadla, než aby mu řekla, ať přestane. Chtěla všechno, co jí mohl dát, a ještě víc. Chtěla víc, než jí byl schopen dát on.

„Oooohhhmmůjbože!!!“ vykřikla, když její stěny pulzovaly a svíraly se kolem jeho prstů.

Vytáhl prsty a dal jí je k ústům, aby je ochutnala. Olízala z nich každý kousek své šťávy. V krku jí to spokojeně vrnělo. To byla akce, která ho, jak se zdálo, jen víc vzrušila.

Žena se rychle sklonila a vrhla se na jeho péro. Jazykem přejížděla a kroužila po špičce jeho obrovského masa.

Zvedla k němu oči, spokojená s tím, že její počínání vyvolává kýžený efekt.

Lorenzo zaklonil hlavu, zatímco mu ho kouřila. Prudce vydechl a z hrdla se mu vydralo hluboké zavrčení.

Zabořil jí ruku do vlasů a mrdal jí do úst. Otevřela pusu, aby ho přijala celého, a dávala si pozor, aby olízala veškerou šťávu, která jí po jeho penisu stékala do úst.

Silou ji vytáhl nahoru a ochutnal svou esenci na jejím jazyku.

„Jsi jedna zlobivá děvka, amore mio,“ pochválil ji a ona se vzrušením zazubila, než se postavila na nohy, aby zaujala předchozí pozici.

To byl jediný způsob, jak je přimět udělat cokoli, co řekne. Složte jim kompliment a ony se do vás zblázní a udělají všechno, co po nich žádáte. Proč používat sílu, když můžete použít slova?

To bylo jeho motto.

„Děkuji, tatínku,“ zapředla a on ji plácl přes kundu, až se otřásla.

Tato noc ještě zdaleka nekončila a on si byl docela jistý, že ona to ví také.

*.*.*

„Nemusíš z kláštera odcházet, sestro, tam venku to opravdu není bezpečné,“ promluvila Gemmina sestra Cosima Russo, když podávala složené oblečení Gemmě, která ho s vděčností přijala.

Cosima netušila, proč její sestra trvá na odchodu z kláštera a hledání práce. Od ostatních sester slyšela divoké a děsivé příběhy o zakázaných věcech, které lidé venku dělají. Seznam byl nekonečný, a tak došla k závěru, že klášter je pro ni nejbezpečnějším místem.

Bylo to skoro, jako by Gemma odcházela z ráje přímo do lví jámy. Snažila se jí to rozmluvit, ale dívka byla neoblomná a neposlouchala. Gemma byla vždycky tvrdohlavá, takže to nebylo žádné překvapení.

Někdy si přála, aby jejich rodiče byli naživu. Ti by jim nedovolili zaplést se do něčeho tak nesmyslného, ale byly to sirotci, kteří našli milost u Boha díky sestrám, které jim přišly na pomoc, a teď, o dvacet let později, se Gemma vrací zpět do divočiny.

„Vím, že máš strach, ale slibuji, že budu v pořádku,“ odpověděla Gemma. „Chci pro nás obě najít lepší místo. Takový byl vždycky plán a jsem vděčná, že mě v tom sestry také podporují. Nemůžeš mi aspoň jednou věřit?“ Její hlas zněl tak jemně a hladce, že Cosima přistihla sama sebe, jak souhlasně přikyvuje.

Gemma měla schopnost mluvit klidně i uprostřed problémů, že byste se nejspíš nechali přesvědčit.

„Věřím ti, ale budeš mi hrozně chybět. Co když se ti stane něco zlého? Co když se pro mě nevrátíš?“ Cosimin hlas se zachvěl. Pokud šlo o ně dvě, byla vždycky tou slabší.

Gemma věděla, jak moc ji Cosima miluje. Vždycky si kryly záda a věděla, že její odchod ji zničí, ale neměla na vybranou. Nechtěla zbytek života strávit v klášteře. Chtěla mít vlastní podnik a být jednou velmi úspěšná, ale to by se nikdy nestalo, kdyby tu zůstala navždy zamčená.

Měla svůj život už naplánovaný. Nejdřív si zajistí práci a našetří si dost na vlastní byt ve městě, a potom si dodělá vysokou školu, aby mohla promovat a najít si lepší místo.

Ale nic z toho by se nestalo, kdyby neodešla. Bylo to obrovské riziko, které byla ochotná podstoupit, ale co nečekala, bylo, jak ta zpráva zdrtí její mladší sestru.

Otevřela náruč a plačící Cosima do ní vplula a pevně ji objala.

„Vrátím se pro tebe, můj malý králíčku, a to je slib, který hodlám dodržet. Už mě na tu práci přijali a jsem si jistá, že všechno bude v pořádku,“ ujišťovala ji s úsměvem.

Před několika týdny se Gemmě podařilo zažádat o místo hospodyně přes agenturu ve velkém městě a měla nastoupit dnes, ale podařilo se jí u agentury vyprosit, aby mohla začít zítra, proto si balila.

Cosima odpověděla přikývnutím.

Když se Gemma jednou rozhodla, nebylo cesty zpět, takže Cosimě nezbylo než se s tím smířit. Dokonce i sestry jí daly své požehnání, takže jí v odchodu nic nebránilo.

„Děkuji, a teď mi prosím pomoz s balením.“

„Samozřejmě,“ Cosima se přinutila k úsměvu, než začala sbírat oblečení rozházené po posteli a dávat ho do kufru.