Lorenzo se po ranním běhu rozhodl pro rychlou sprchu. Už tak šel do práce pozdě. Doufal, že to do kanceláře stihne včas.

Vrátil se domů do prázdného pokoje, což znamenalo, že Silvia už odešla. Později jí zavolá, ale teď se musí připravit.

Po koupeli vyběhl z koupelny a vtom ji uviděl znovu.

Jak je možné, že mu pořád stojí v cestě? Z nějakého zvláštního důvodu ji nechtěl vidět, i když hluboko uvnitř netoužil po ničem jiném než se neustále dívat na její tvář. Celé ráno z ní byl rozhozený a vypadalo to, jako by mu ji vesmír schválně házel do cesty.

Všiml si, jak jí zrudly tváře jen z toho, že se na něj podívala. To to myslí vážně? Chce ho taky?

"Co děláš v mé ložnici?" zeptal se, když se trochu vzpamatoval. Kapky vody mu stékaly po svalnatém těle, ale jemu to bylo úplně jedno.

V tuto chvíli se veškerá jeho pozornost soustředila na tu drobnou ženu stojící před ním.

Gemma, stále k němu otočená zády, odpověděla: "Agata mě požádala, abych vám uklidila ložnici, tak jsem to přišla udělat."

Založil si ruce na prsou a dál na ni zíral se samolibým úškrnem na tváři. "To je ten jediný důvod, proč jsi sem přišla? Jen uklidit mou ložnici?" zeptal se znovu. Její první odpověď ho neuspokojila tak, jak doufal.

Zněl pobaveně a ji to z nějakého důvodu znepokojovalo. Co mu na tom přišlo vtipné? Nebylo vtipné, že ho viděla nahého. Nebylo vtipné, že před ní stojí bez košile, a nebylo vtipné, že mu její současná situace připadá zábavná.

No, technicky vzato nebyl úplně nahý, ale přesto byl bez šatů a právě vyšel ze sprchy, takže se to jako nahota počítalo.

"Nerozumím vám, pane," ozval se její tichý hlas, zatímco hlavu měla mírně skloněnou k zemi.

"Chceš říct, že jsi nevěděla, že jsem tady v ložnici, než jsi vešla?" Znělo to, že jí nevěří.

Za ta léta už takových viděl spoustu.

Hodně jeho služebných se ho pokoušelo svést pod různými záminkami, takže si byl jistý, že ona je jednou z nich.

Proč by sem vůbec chodila, když ví, že by tu mohl být?

"Nevěděla jsem, že tu jste," řekla, když konečně našla hlas. "Slibuju, že nevěděla..."

Přistoupil k ní blíž a ona o krok ustoupila. Obočí měla stažené zmatkem. Její strach začal být viditelný.

"Co to děláte?" zeptala se a ustupovala dál, dokud její pozadí nedopadlo na měkkou, nadýchanou postel.

Lorenzo na ni teď zíral. Pohled mu ani na vteřinu neuhnul.

"Přišla jsi sem, protože ze mě chceš kousek, že?" zeptal se chraplavým hlasem, ze kterého se jí mimovolně zvedl tlak.

"Jak to myslíte, pane?" zeptala se nevinně.

Lorenza její náhlá otázka zaskočila. Opravdu nerozumí tomu, co říká, nebo se jen dělá hloupou?

Ignoroval její poznámku a pokračoval: "Jsem si jistý, že jsi tu proto, že chceš, abych se tě dotkl." Ušklíbl se a dodal: "Určitě jsi o mně slyšela spoustu historek a teď netoužíš po ničem jiném než být se mnou, že ano?"

"Poslouchej," řekl, když neodpovídala, "obvykle se svými zaměstnanci nemívám žádný sexuální kontakt, ale pokud po tom tak zoufale toužíš, tak hádám, že můžu udělat výjimku." Lorenzo přiblížil svou tvář k její a nasál vůni jejích blonďatých vlasů. Voněly jako směs levandule a heřmánku. Tipoval, že je to vůně jejího šamponu.

Gemma pocítila mrazení po celém těle při tom letmém doteku jeho tváře na své.

Sex? Chtěl se jí dotýkat hříšným způsobem. Snažil se ji zneužít. Nemohla tomu uvěřit.

Slyšela od sester v klášteře historky o nedovolených vztazích, které lidé navazují, a slíbila si, že těmto sexuálním touhám za žádnou cenu nepodlehne.

Prudce zvedla bradu a odtlačila ho od sebe tak silně, jak jen mohla.

Lorenzovi to připadalo jako lehké strčení, ale jí se zdálo, jako by holýma rukama pohnula obrovským balvanem.

"Nepřibližujte se ke mně, pane. Není to správné," varovala ho přísně.

"Něhraj divadlo, zlato, vím, že to chceš stejně jako já," jeho rty se přiblížily k jejím, a než její mozek stačil zpracovat, co se děje, přitiskl své rty na její a vychutnával si chuť jejích plných rtů.

Chutnala... BOŽSKY.

To byla první myšlenka, která mu probleskla hlavou. Nebylo to jako žádný polibek, který Lorenzo v životě zažil. Její rty na jeho rtech byly měkké, svěží a velmi opojné.

VÍC!

Chtěl víc. Potřeboval víc a u všech bohů, on to dostane.

Lorenzo ale vůbec nepředvídal Gemmin další krok. Odtlačila se od něj a vrazila mu silnou facku.

Lorenzo byl šokovaný a naprosto zmatený. Projel jím pocit zklamání.

Co se to právě stalo?

Dotkl se tváře a v tu chvíli mu došlo, že se mu to nezdálo. Ona mu opravdu dala facku.

Podíval se na tu první ženu, která se ho odvážila napadnout, jen aby zjistil, že její oči jsou zalité slzami.

Plakala.

Lorenzo nevěděl, jestli má cítit lítost, nebo se cítit uražen.

On je ten, kdo dostal facku, a ona je ta, kdo tu pláče.

Ženy! Nikdy je nepochopí. Jednu chvíli se chovají, jako by vás chtěly, a v další vteřině předstírají, že s vámi nechtějí mít absolutně nic společného.

Gemma se s vypětím sil zvedla z postele, omluvila se a bez ohlédnutí vyběhla z jeho ložnice. Utíkala jako někdo, koho honí banda lupičů.

No, toho polibku nelitoval. Ta žena chutnala jako med z nektaru. Rozhodně toho ani trochu nelitoval, a kdyby dostal další šanci, udělal by to znovu a znovu.