Gemma se příštího rána probudila kvůli chrastivému zvuku vycházejícímu zvenčí.

Znělo to, jako by se někdo nebo něco vytrvale dobývalo do dveří. Momentálně obývala domek, který předtím patřil předchozí služebné.

Její šéf se postaral o to, aby o všechny jeho zaměstnance bylo dobře postaráno. Každý sloužící u Gallových měl pro své pohodlí vlastní ložnici, za což mu byla nesmírně vděčná.

Bylo pro ni mnohem snazší dělat věci v soukromí, aniž by ji někdo rušil, ale ten zvuk u dveří ji nutil pochybovat, zda tomu tak skutečně je.

Vystrašená vstala, přes noční úbor si přehodila bundu a pomalu se kradla ke dveřím.

Potichu je otevřela a vykukla ven, ale k jejímu překvapení tam stalo obrovské huňaté zvíře s vyplazeným jazykem, které na ni upřeně hledělo.

S úsměvem si dřepla, aby ho pohladila po hlavě.

Když se včera stěhovala, žádného psa neviděla, takže ji jeho přítomnost trochu zaskočila. Možná patřil někomu ze zaměstnanců domu.

"Ahoj, prcku," oslovila ho jemně a on jí v odpověď hlasitě štěkl. "Neztratil ses? Kde máš pána?" zeptala se, ale pes se otočil a uháněl pryč, jako by mu šlo o život.

"Počkej!" houkla na něj a okamžitě vyběhla ven, ale narazila do zdi – nebo spíše do něčeho, co jako zeď působilo, ale ochranitelsky ji to sevřelo, aby neupadla.

Překvapeně vzhlédla, aby spatřila tvář svého zachránce, a ke svému úžasu neviděla nikoho jiného než svého šéfa.

Okamžitě se mu vytrhla z náruče jako někdo, kdo spáchal hřích.

"Dobré ráno, pane," pozdravila i přes své zmatení.

Lorenzo byl zmatený. Připravoval se jako obvykle na ranní běh, když ucítil, jak se na něj přitisklo její tělo. Jeho prvním impulsem bylo křičet, ale jeho hříšný mozek už zaregistroval měkkost toho, co do něj narazilo, takže mu nezbylo než se ovládnout.

"Dobré ráno!" odpověděl Lorenzo a pozorně si ji prohlížel. Vnímal krásu modrých očí, které na něj hleděly.

V tu chvíli ji poznal – byla to ta nová služebná, kterou viděl včera večer. Ta, co měla nahradit Ilarii.

Přelétl ji pohledem a jeho oči se zastavily na jejích prsou. Cítil, jak mu v kalhotách cuklo.

Neměla vypadat tak úchvatně, rozhodně ne víc než včera večer. Co je na ní takového, že na ni zírá o něco déle než obvykle?

Gemma, která si všimla šéfova pohledu na svém hrudníku, si instinktivně přitáhla bundu blíž. V tu chvíli jí došlo, že na sobě nemá nic než noční košili, a tak se omluvila a rychle zmizela ve svém domku.

Lorenza její chování skoro rozesmálo. Nedokázal poznat, jestli utekla proto, že byla tak naivní, nebo v ní pohled na něj něco vyvolal.

Byl pohledný jako vytesaná socha. Mnoha ženám zvlhly kalhotky jen při pohledu na něj a byl si téměř jistý, že totéž se muselo stát i jí.

"Pojď, Kingu, jdeme," zavolal na psa, který se rozběhl za ním, jakmile zamířili k bráně, aby zahájili svou ranní rutinu.

***

Gemma skončila své ranní modlitby.

Vždycky cítila klid, když mluvila s Tím tam nahoře. Byla si jistá, že na ni dohlíží a vede její kroky, a už jen ta myšlenka ji naplňovala velkou úlevou.

Po modlitbách se vykoupala a připravila si misku nudlí.

Uložila si do paměti, že musí zajít do obchodu a nakoupit si nějaké potraviny, až dostane první výplatu, a pokud vše půjde hladce, možná požádá sestry, aby u ní mohla zůstat Cosima.

Byl to velký plán a bude velmi obtížné ho uskutečnit, ale brzy to bude stát za to.

Poté, co odložila nádobí do dřezu, se oblékla a vydala se směrem k velkému paláci, aby začala s každodenními povinnostmi.

V polovině úklidu se k ní přidala Agata, aby jí pomohla.

"Jaká byla tvá první noc, Gemmo?" zeptala se Agata, když viděla Gemmu uklízet kuchyni pár sekund po svém příchodu.

"Bylo to milé, Agato," odpověděla s úsměvem. "I na vás je vidět, že jste se dobře vyspala. Jen záříte," polichotila jí.

"Ale jdi," odbyla ji se smíchem, "nedělej si legraci z mých starých kostí, Gemmo."

"Nelžu. O něčem takovém bych nikdy nelhala," řekla tiše.

"Lichotky tě dostanou kamkoli, dítě moje. Tady v kuchyni už to dodělám, Gemmo. Proč raději nejdeš uklidit šéfův pokoj?" požádala ji Agata a ona šla rovnou do jeho ložnice splnit rozkaz.

Měla štěstí, že ji Agata po příjezdu provedla domem, jinak by se už dávno ztratila.

Když našla Lorenzovu ložnici, zaklepala, a když nikdo neodpovídal, otevřela dveře a vešla dovnitř.

Gemma byla v šoku, když uviděla pokoj v naprostém rozvratu.

Možná město v noci zasáhlo zemětřesení, pomyslela si. Ale nebylo by to zemětřesení, kdyby se netřásla i její vlastní ložnice, nebo to bylo tornádo?

Šéfův dům není daleko od jejího, tak jak je možné, že se něco takového stalo jen v jeho ložnici?

Zatřásla hlavou, aby zahnala dotěrné myšlenky, a pustila se do práce.

V polovině úklidu se prudce otevřely vedlejší dveře naproti posteli a vyšel Lorenzo, úplně nahý, jen s ručníkem uvázaným kolem pasu.

Gemma byla naprosto zděšená.

Rychle se otočila na druhou stranu. Dech měla zrychlený a srdce jí bušilo jako o závod.

Právě viděla svého šéfa v celé jeho nahotě. Poprvé v životě viděla nahého muže. Dnešek pro ni nevypadal vůbec slibně.