Cosima se probudila s tichým zasténáním, když jí sluneční paprsky dopadly na tvář skrze škvíry v závěsech okna její ložnice. Nemyslela si, že se jí minulou noc podaří vůbec usnout, protože jí všechno v domě připadalo tak nějak nepohodlné a cizí. Chvíli jí trvalo, než se smířila s tím, že už není v klášteře. Ještě se úplně neaklimatizovala, ale věděla, že je to jen otázka času.

Odkopla přikrývku a