Když Killian nabyl vědomí, většina jeho zranění byla zahojena.

Dokonce i vážná střelná rána u hrudi byla ošetřena, i když se kvůli stříbrné kulce nehojila tak rychle jako ostatní.

Okamžitě otočil hlavu, aby prozkoumal okolí, ale dívku, která ho zachránila, neviděl. Zvláštní. Proč cítím... zklamání?

_Varkasi, jak ti je?_ zeptal se Killian svého vlka skrze mentální pouto.

_Už jsem v pořádku. Nemyslel jsem si, že se po zásahu vlkodlačím morem zotavím tak rychle,_ odpověděl Varkas energickým hlasem. Killian si tiše vydechl úlevou.

Bylo jasné, že ta dívka mu kulku nejen vyndala – ona ho také detoxikovala.

_Jsem si jistý, že se těšíš, až potkáš naši zachránkyni,_ poznamenal Killian k Varkasovi, než skrze mentální pouto přivolal svého betu, Rowana Glacea.

Rowan dorazil do lékařské laboratoře univerzity ve Ferndale krátce poté. Pohled na Killiana, zbroceného krví a zmláceného, ho téměř zastavil.

„Alfo, jsi v pořádku?“ Rowanův hlas byl plný obav.

Od chvíle, kdy se Killian pohřešoval, byl Rowan sužován úzkostí. Teď, když ho viděl v tomto stavu, nedokázal skrýt své zděšení.

Killian nebyl jen alfou smečky Umbra-Veil; byl nejmocnějším alfou na kontinentu Monterra. Aby ho někdo tak vážně zranil... S jakou silou to vlastně máme tu čest?

Kdyby se Killianovi stalo něco horšího, neznamenalo by to jen chaos pro smečku Umbra-Veil – hrozilo by, že se celá lykanská společnost na Monterře rozpadne.

„Už jsem v pořádku,“ řekl Killian těžkým hlasem. „Tentokrát si najali lykanské žoldáky – a použili stříbrnou kulku. Někdo mě chce vidět mrtvého za každou cenu.“

„Byl jsi zasažen stříbrnou kulkou?“ Rowanovy oči se rozšířily nevěřícně. „Jak to, že jsi...?“

„Někdo mi ji pomohl vyndat. Zjisti, kdo mě zachránil,“ přerušil ho Killian.

„Ano, Alfo.“

Jakmile se Rowan ujistil, že Killianův stav není kritický, doprovodil ho zpět do jejich dočasného sídla ve Ferndale a pak se vydal pátrat po jejich tajemné zachránkyni.

Příštího rána se Rowan vrátil se složkou informací.

„Alfo, našel jsem ji,“ oznámil Rowan a podal mu dokumenty.

Killian složku otevřel a zběžně prohlédl její obsah, přičemž svraštil obočí.

„Sedmnáctiletá studentka? Ještě ani neprobudila svého vlka?“ Zarazil se. Neprobuzená dospívající lykanka zlikvidovala tým žoldáků a provedla složitou operaci?

„Rowane, jsi si jistý, že jsou tyhle informace přesné?“ zeptal se Killian skepticky.

„Ano, Alfo,“ odpověděl Rowan pevně. „Byl jsem stejně v šoku jako ty, když jsem to viděl, ale všechno jsem dvakrát i třikrát prověřil. Je to rozhodně ona.“

Rowan mu podal fotografii.

Killian vzal snímek a ztuhl. Tvář, která na něj hleděla, byla nezapomenutelná: mladá, zářící a úchvatně krásná. Ale byly to její modré oči – živé a uhrančivé – které ho upoutaly.

„Sedmnáctiletá neprobuzená lykanka, která dokáže bojovat se žoldáky a provádět náročné operace? Zajímavé.“

„Měli bychom se vrátit do Noverie?“ zeptal se Rowan opatrně.

Sotva do Ferndale vkročili, a tenhle útok vypadal jako vypočítavý tah, který jim měl zabránit v pobytu zde.

„Tady je ještě práce. Proč bychom odcházeli?“ odpověděl Killian chladně. „Jestli máš strach, klidně se vrať sám.“

Rowan zatnul čelist. Neměl strach – jen měl obavy o bezpečí svého alfy.

„Pojďme se s tou dívkou setkat,“ nařídil Killian a jeho oči stále spočívaly na Kaelieině fotografii.

Rowan našel Kaelie později toho dne, obklopenou skupinou lykanských rváčů.

„Ty musíš být Kaelie,“ zavolal na ni.

Kaelie, oblečená v uniformě akademie Ferndale s vyhrnutými rukávy, které odhalovaly její bledá zápěstí, ho ignorovala a šla dál.

„Šéfe, ona tě ignoruje!“ zvolal jeden z rváčů rozhořčeně. Nikdo na akademii Ferndale se neodvážil nerespektovat jejich vůdce.

Vůdce gangu, viditelně podrážděný, jí zastoupil cestu.

„Mluvím s tebou! Jsi hluchá?“ vyštěkl a natáhl se po její paži.

Kaelie se konečně zastavila, vyplivla žvýkačku a chladně řekla: „Ustup.“

Její tón byl ledový, řezal jako čepel.

„Drsňačka, co? Zahráváš si se špatným chlapem,“ ušklíbl se vůdce a vyrazil proti ní.

Než se jí stačil dotknout, Kaelie ho popadla a hodila si ho přes rameno. Tvrdě dopadl na zem a zasténal bolestí.

„Víš ty vůbec, kdo já jsem? Můj táta –“

Než stačil domluvit, Kaelie mu dupla na obličej a umlčela ho.

„Sklapni,“ řekla stroze, v hlase jí znělo podráždění.

Ostatní rváči na ni v němém úžasu zírali. Neměla být Kaelie jen ta neschopná holka bez vlka? Co se to děje?

„Zavolejte mýmu tátovi!“ křičel vůdce a hlas mu přeskakoval. „Kaelie po tomhle ve Ferndale nepřežije!“

Kolem se ozval šepot. Každý znal Kaeliein příběh. Byla vyvržena svou smečkou, smečkou Winter-lune v Noverii.

Kaelie byla dcerou alfy Winter-lune, ale narodila se slabá a bez vlka. Proroctví čarodějnice prohlásilo, že svého vlka nikdy neprobudí, což ji ocejchovalo jako hanbu rodiny.

Rodina Ashcroftových jí opovrhovala. Pomluvy ji líčily jako línou a nečestnou, tvrdily, že se stýká s vyvrhely, a dokonce že ve dvanácti letech potratila dítě jednoho z nich. Ashcroftovi se za její existenci styděli, a tak ji vyhostili do Ferndale, aby se o sebe postarala sama.

Kaelie si šuškání nevšímala a kráčela dál.

Nedlouho poté u ní zastavilo nablýskané černé auto. Dveře se otevřely a vystoupil vysoký, pohledný lykan.

„Slečno Ashcroftová,“ řekl zdvořile. „Jsem Rowan. Můj alfa by si s vámi rád promluvil.“

Otevřel zadní dveře a Kaelie uviděla uvnitř sedět onoho kultivovaného muže – Killiana.

Přestože věděla, že je alfou smečky Umbra-Veil, Kaelie neprojevila ani náznak obvyklé úcty, kterou lykani k alfům chovají. Místo toho nastoupila do auta a posadila se vedle něj.

„Ztratil jsi tolik krve a pořád žiješ? Působivé,“ poznamenala nenuceně, její uhrančivé modré oči byly bez emocí.

_Ta holka má ale odvahu._ Rowan, sedící vpředu, cítil, jak mu cukají koutky. Nikdo na Monterře nemluví s alfou takhle.

„Jsem Killian. Děkuji, že jsi mě včera zachránila,“ řekl Killian a podal jí vizitku.

Zatímco to dělal, v duchu oslovil Varkase skrze mentální pouto. _Varkasi, je to naše osudová družka?_