„Killiane…“ zamumlala Kaelie dojatě jeho jméno.

Jak mohl způsobit, že její srdce tolik roztálo?

Kvůli němu už nebyla tou bezohlednou verzí sebe sama. Chtěla zůstat naživu – nejen proto, aby přežila, ale aby po jeho boku mohla zůstat tak dlouho, jak jen to půjde.

Proto, když se objevily problémy, čelila jim s jasnou myslí, už se nenechala hnát impulzivními emocemi.

„Je pozdě. Pojďme si odpočinout.“